Neustálý negativismus - diskuze

Nevím kam to dát,tak snad sem.Mám zase nemocnou Adélku,je celý týden doma a tak vítám každé rozptýlení,dnes v podobě babi a dědy(mých rodičů).Celou dobu,když je s námi doma,je hodná,pořád se mazlíme,hrajeme a když příjde babi s dědou-obrat o 100%,začne se vztekat u banálních věcí-oblékání trička,neposlechne,huláká,přitom nemá zapotřebí upoutávat pozornost.Prostě kolikrát ji musím plácnout,ať se uklidní.Ale jde tady hlavně o chování mého otce-dědy.On prostě na to její blbnutí nebo co to je hledí,vyloženě čeká,jak se zachováme,kdy tomu řádění učiníme přítrž,nesouhlasně mlaskne nebo řekne nějakou poznámku typu-JÁ už bych to řešil...Mě to neskutečně vytáčí,nechápe nic z odobí vzdoru,tomu,že asi Adélka takhle dává najevo radost,tak se snaží upoutat.On si myslí,že když zavelí,tak dítě HNED poslechne.Můžu stokrát vysvětlovat,že to není pes,on asi čeká,že vezmu prakr a seřežu ji jak hada!!! jasněže když to není únosné,pohrozím vařečkou a hned je klid,radši ale počítám do tří-to funguje taky.Mě prostě vadí,jak on vždycky čeká,co uděláme,když začne Aďa takhle vyšilovat.Jen co odešli,byla v klidu.Asi jsem jím taky \"postižená\" z dětství,je cholerik,řval kvůli každé blbině.Ale teď mě to vytáčí šíleně,vůbec si s ní nehraje,nepochválí,jen kritizuje,to mu jde nejlíp.Pak to řeším s přítelem,jestli máme fakt takové strašné dítě,jak on to všem v rodině líčí.hrozně mě to mrzí,přitom vím,jaká je,že není zlá a divoká,že jsou mnohem divočejší děti,ale to on slyšet nechce.Navíc první dcera byla hodně v klidu,takže ta je pro něj dokonalá.Je mi z toho smutno,má dvě vnučky,víc už jich mít nebude a takhle se k tomu staví.Když jsou holky u nich,tak to jsou z jeho strany samé zákazy-nesmíš,nedělej,nechoď,...Ani já si pak doma neodpočinu,pořád myslím na Adélku,jak to tam zvládá.Miluje babičku,ta to tam tlumí,ale ne vždy se jí to daří.Tak děkuju,muselo to ze mě ven.