Včera mě manža fakt naštval. Byla jsem s Klárkou autem na docela velký nákup v Tescu, pak hned jsme jely ke kámošce na kafe. V průběhu toho mi volal manža, že ve 4 bude doma, já mu řekla, že teda dojedu v 5, že nebudu u kámošky dlouho (manža nemá rád, když je doma bez nás, takže byl úspěch, že vůbec nic nenamítal ). Když jsem pak teda před 5. odjížela domů, napsala jsem mu sms, ať mi pak přijde k autu pomoct s nákupem a autosedačkou (cca 10kg). Sedačku nosíme domů, protože už nám jednu z auta ukradli. Přižížděla jsem k našemu paneláku a prozvonila ho - jako znamení že už má sjet dolů, děláváme to tak vždycky. Nebylo místo k zaparkování, tak jsem zastavila na místě, kde se může stát pouze na chvíli, a začala si přendávat Klárku do klokánky, abych tak do obou ruk mohla pobrat co nejvíc tašek a manža že vezme sedačku a jednu velkou těžkou tašku. Jenže manža nikde, ale služební auto pod barákem zaparkované bylo, takže doma už byl. No nic, pobrala jsem jen to co jsem unesla a šla k výtahu a do bytu. Odemknu si - a manža hezky v klídečku na počítači Nasraně jsem mu řekla, že jsem si myslela že není doma, když nepřišel pomoct s nákupem. Udělal na mě nevinné oči, že telefon neslyšel, a ani se nenabíd, že pro ten zbytek zajde on. Předala jsem mu Klárku, řekla jsem mu že musím ještě na 2x do auta, protože tam je ta sedačka a těžká taška + ještě musím přeparkovat. Řekl jen hmmm a odcházel s Klárkou zase k pc. Tak jsem jela dolů, naštvaná, zvažovala jsem pořád jestli jít na 2x nebo si vytahat ruce, až jsem se rozhodla pro druhou variantu. Přeparkovala jsem na velké parkoviště cca 300m od baráku a šla obtěžkaná tou sedačkou a nákupem domů. Já ruce dlouhé až na zem, manža doma v pohodičce. Zeptal se mě co bude na večeři, řekla jsem mu že nevím, ať si něco vymyslí. On na to, že jsem snad něco koupila, když jsem tam utratila 1600. Bohužel - většinou drogerie a potraviny pro Klárku. Vždyť doma máme všechno - brambory, rýži, špagety, maso v mražáku, tak proč bychom nemohli udělat něco z toho? Jenže páníček je pohodlný i na to, aby něco vymýšlel, takže nakonec objednal po telefonu pizzu. No aspoň jsem nemusela vařit.Ale to, že mi nepomohl, ani se nenabíd, ani se to nepokoušel pak doma nijak odčinit, to mě fakt naštvalo