Nemoci a nemocnice - diskuze

Ležela jsem jako 6ti leté ditko 9měsícu v nemocnici. Odváželi mĚ na smrtenlný posteli v den mých narozenin. Diagnoza- těžký zánět mozkových blan infekčního původu. Pro naše to muselo být hrozné - taťka měl mamku připravit na nejhorší, nikdo nepočítal, že se z toho vylížu. Já jsemm do 16let brala prášky, točili mi stále EEG. Já jsem to jako dítko prožívala v pohodě. ARO si nepamatuju, intenzivku už ano, ležela tam holčička s anorexií, vím, že moje mamka ji dávala pít slazený čaj a ona ho nechtěla, jemenovala se Katka. Na dětským si pamatuji že přivezli pootrávené 2 děti po houbách a jednoho kluka co se mi dvořil. A taky si velmi jasně pamatuji jak mi píchali 3x lumbálku a jak mi naši nosili v tu dobu pstruha v alobalu(to byla mňamka) a Top Topic. Bráchovi jen jednou v nemocnici řezali bouli

Hrůza hrůz....do ted mám z toho trauma. Byla jsem tam přes měsíc asi v 5 ti letech. Mamku za mnou ani jednou nepustili zatímco jiní rodiče za svíma dětma chodili. Oni je ty rodiče totiž uplatili a mojí slušnou mamku to ani nenapadlo. A to malé dítě nepochopí. Brala jsem to tak že mě nemá ráda, a proto za mnou nepříjde a rodiče ostatních ano. A do ted jí to vyčítám a asi to hodně poznamenalo náš vztah. Já to teď chápu, říkala mi že tam byla každý den a ptala se na mě. Ale je to ve mě tak hluboce zakořeněné. Ta bezmoc, bolest, samota, smutek, závist. Že z toho nejsem pořád vzpamatovaná...

Byla jsem asi ve čtyřech letech na madlích a pak až v 18 na slepáku, ležela jsem v MB na chirurgii, to bylo v pohodě. Pak jsem k tomu dostala ještě zápal plic, tak mě převezli do dětské nemocnice, kde to teda byla hrůza. Sestry hrozný, první zážitek s vrchní byl, že si mě zavolala na injekci a nařídila vylézt na takový to vysoký lehátko (3 dny po operaci), aby mě píchla. Tak jsem jí říkala, že nevím,jestli to zvládnu. Nevím, proč bys to nezvládla!!! Protože mě to břicho bolí. A z čeho prosimtě?! No ty stehy mě bolej. Ty jsi po operaci??? Takže asi tak, vždycky když přišla na pokoj, tak nás seřvala. A vedle mě ležela holka co furt skákala na posteli a drncala i s tou mojí, takže jsem se mohla zbláznit jak mě ta jizva bolela, řvala jsem jak malá.Pak už jenom 2x porodnice, to bylo ok.

Ja jen s kylou a to dvakrat a pamatuji si ze navstavy jen streda a nedele a pres okno :(( To byl hnus ,ale ja byla rebel azlobila v nemocnici :))) a navadelal deti na luparny :-)) A nesnasela nemocncicni stravu a pak az v 17 s mimodeloznim :(( a to bylo neco jineho :-))To mne rozmazlovaly

já přesně den před vysvědčním na konci druhé třídy....příušnice a monomukleoza, hned ze školy mě odvezli do nemocnice a na infekční oddělení, takže jako spousty z vás bez návštěv. Pamatuji si také návštěvy přes sklo, injekce denně a odběry krve ob den....a taky jednu holčičku co chodila v noci čůrat na odpadkový koš, protože s bála jít až na záchod, ta holčičky maminka byla v nemocnici uklízečka a denně za ní chodila a jí pustili až na pokoj....to jsem jí záviděla ....a pak stejně malýho kluka co mi vždy sebral bačkůrky a namočil je do vody, aby mi pomohl...vždy mě vozili po nějakých vyšetřeních a já se bála a on myslel, že když nebudu mít bačkůrky, že nebudu muset jet.... To byli prázdniny...půlku z nich v nemocnici v karanténě a druhá půlka doma na dietě a pod dozorem.

Asi v šesti jsem byla na trhání mandlí.Žádný hrůzný zážitky nemám,akorát si pamatuju,že mě strašili vrchní sestrou a když mi šli dát oblbovačku,tak jsem strašně brečela,protože jsem myslela,že to bude ta operace

Já byla asi v 5 letech se salmonelou.Na infekčním,bez návštěv.Děs běs.Později až v těhotenství a porodnici.Jinak nic.

Ja byla asi v 5 letech na operaci mandli. Krome jidla teda, mi zadne trauma nezustalo . Pamatuji si, ze jsme chodili do spolecenske mistnosti se koukat na pohadky, dopoledne si s nama sestricky hraly, kreslili jsme obrazky, atd. Na pokoji jsem byla asi se 3 letym klukem, ktery me kazdou noc budil a prosil, at ho vezmu domu za mamkou, ukazoval mi z okna, kterym smerem bydli. A ja ho vzdy utesovala, ze musi spat a kdyz se rano vzbudi, tak ho uz maminka vezme domu.

Byla jsem asi v šesti letech kvůli nějakým problémům s žaludkem. Zážitky hrozný, pamatuju si to doteď. Nepříjemné sestřičky, hlavně jedna, pořád na nás křičela. Průběh vyšetřování apod. si taky pamatuju doteď a opravdu doufám, že teď už to v nemocnici chodí jinak.

Ve 4 letech na operaci oka. Jen matně si vybavuju, že jsem jim před uspáním vykládala, že neusnu, ať se snaží sebevíc:-D. Pak asi 5 let po sobě každý rok dva měsíce v Oční škole v Kroměříži. To bylo supr, mě se tam líbilo. Chodili jsme na procházky do Zámecké nebo Květné zahrady. Smutné snad bylo to, že tam za mnou jenom jednou jedinkrát za jeden pobyt dojela máti a jednou jedinkrát mě napsali dopis. Ale to mě bralo jen minimálně, teď jako dospělá si vybavuju, že mě daleko větší radost dělala návštěva babičky a tety, ty mě vodily po městě, v cukrárně koupily dort, zajímaly se o to, co tam děláme, kdežto matka... do hospody, tam si dala točené, k němu vodku, mě koupila sodovku a cestou mě buzerovala, jak se musím chovat slušně.Pak už jsem byla v nemocnici jen jako dospělá a to po porodu Karolíny, pak jsem si udělala 2 víkendy leháro po zamlklých těhotenstvích a pak zase 2x v porodnici s klukama.Brácha byl v nemocnici týden s kýlou a ani s tama nechtěl jet dom, jak se mu tam líbilo.Nedávno byl v televizi film Městem chodí mikuláš a to bylo z nemocnice a tak jsem přemýšlela, že tam bych se i bála, takové hnusné to tam bylo, fuj. Ty kachlíky špinavé, odrbané...

Já byla v 6letech týden v nemocnici kvůli \"asi\" kýle. Doteď nevím, co to bylo, měla jsem na tříslech nějaké bulky, ale nic mi neoperovali, jen jsem chodila třikrát denně na odběr krve (za což jsem ale vždycky dostala bonbon, takže mě to tolik netrápilo) Jinak jsem byla na pokoji s holkou asi 15 let, co měla něco se zádama a pamatuju si, že vždycky na vizitě jsem okukovala její malá prsa Další zážitek z té nemocnice byl ten, že jsem viděla, jak na chodbě pumpujou holčině žaludek, asi se přiotrávila práškama, seděla tam na židli, vedle ní poloprůhledná nádoba (tipla bych to tak na 20-litrovku) a v puse měla hadici, ze které jí do té nádoby odkapávalo, co měla v žaludku. Docela nechutný, ale mě to tenkrát nepřišlo. Pak si pamatuju moc hodnou sestřičku, která si za mnou chodila odpočinout a popovídat :) vyrobila mi gumičku do vlasů z gumové rukavice, protože jsem měla vlasy po zadek a všechny gumičky jsem ztratila Takže asi tak, já mám na nemocnici samé dobré vzpomínky :)

jo a zanechat slibne kariery tenisu..protoze pravou to slo hur aleve zapesti jsem pak uz nikdy tak nerozhybala...

pamatuji,a radeji bych zapomela..byla jsem 1x se strevni chripkou v 7 letech,mesic na infekcnim..brr...navsteva za oknem...pak ve 14 na slepaku..to uzslo..az navanocku s maslem k snidani..brrr....no a v 6 jsem si rozdrtila zapesti a operovali me a pamatuji si jak jsme statou byli na pohotovosti a byl tam pan co mu ufiklo prsty a poustel nas..rentgen byl v pohode..a pak mi dali oblbovacku a ja lezela v postylce a povleceni melo ruzove slony..a doktor rikal,ze jsem statecna a budu frajerka se sadrou..to jsem byla...akorat to bylo 1.den prazdnin a ja mela sadru pak jeste az do dubna...celou 1.tridu skoro a musela jsem se naucit psat pravou rukou ..a preucenej levak je katastrofa

já si pamatuju, že ještě ve školce jsem chytla příušnice a zápal mozkových blan. Šoupli mne na infekční s jakousi holčinou kolem deseti-dvanácti let. Návštěvy pouze přes okno. Za holčinou za celou dobu nikdo ani přes to okno se nedojel podívat, zato mně seznámila s tehdejším hitem na ORF Knight Riderem. Měli jsme tam na pokoji samostatně telku s hodně programama. Potom ve 12 letech jsem co chvíli trávila v nemocnici různě po odděleních, kvůli reoperovávané zlomené ramene. poprvé mně šoupli na dětské oddělení. Všude skla místo zdí, aby měly sestry přehled... Na pokoji se mnou kluk s průjmem, s oblibou to rozlíčoval i po dalších postelích-až jsem z toho chytla do rány sajrajt a prokrvácela postel kvůli přišedší mS, teprve mne převedli na klasický ženský pokoj na ortopedii. Další tři pooperační ležení jsem byla tam. Ve 14 letech mne s tou zkoněnou zlomeninou mamka nechala převézt do Valtic, kde mě ji konečně definitivně spravili a mám pokoj. V 18 jsem chytla \"vlka\" na rodidlech, tam mne z pohotovosti rovnou vzali na oper.sál, a bsces vyřízli. Takže tehdejší jarní prázdniny na gynekolog.oddělení. Rok předtím jsem si na dojicím kurzu ve Valmezu uhnala zarděnky, a až jsme se vykotila, tak teprve potom mne uznali za hodnou hospitalizace, tentokráte na neurologickém oddělení. to byl fajne pobyt. samé ženy kolem 40 let, plné účasti, a jak zjistili, že vášnivě luštím, neustále mne zásobovaly křížovkama... No a potom jsme měla relativně klid, tedy kromě sádry na ruce kvůli karpálnímu tunelu, pár stehů na řezných ranách a laserové operaci očí. Až potom porod taky za všechny prachy s následnou rekonvalescencí.... No a za pár týdnů mám slíbenou tu laparku vaječníků, to jsme zvědavá, co se z toho vyklube. V kyjovské nemocnici kromě onkologie mám prolezlé fakt všechno, i tu patologii, kde jsem musela jít kvůli zemřelému dědovi....

Já byla poprvní v nemocnici až ve svých 15 letech. Skončila jsem na samotce na infekčním celý týden, myslím že jsem měla spalničky. Ta samotka, ale byla hrozná. Chodili tam za mnou jen doktoři a nebo sestry na kontrolu a z pokoje jsem se nesměla hnout. Zas, ale byla výhoda, že sem měla záchod sama pro sebe.

V \"dětství\" jsem byla v nemocnici jednou, to mi bylo 13 a odoperovali mi šilhání. Pamatuju si z toho jen šílenou úlevu od školy, tam to bylo super asi jen 5 dní.

já nebyla nikdy (naštěstí)za totáče to muselo být jako koncentrák