nějak se mi nechce do 2.dítka :/ - diskuze

ahojky...já měla tento pocit už při prvním miminku..aby mluvilo, chodilo...každá máme někdy své dny a období...to přejde...někomu to trvá týden někomu půl roku...já to vyřešila tím, že jsem se začala mít víc ráda, myslet víc na sebe a všechno se hodilo do normálu za pár týdnů......až budete sama vnitřně cítit, že jste v klídku, bude to zase O.k...mějte se krásně

Já druhý chci (i manžel) ale bojim se děsně vůbec si neumim představit jak zvládnu toho našeho živla a k tomu mimino, to je pro mě záhada, no asi to stejně prubnu ale to rovnou 2-letý děcko bych brala jen nevim jestli bych ho taky zvládla porodit :-)

holky díky moc za podporu, jsem ráda, že moje myšlení není ojedinělé A jinak - poté, co jsem to tu napsala a přečetla si pár reakcí, tak to ze mně trochu spadlo a už z toho nemám takovou fobii, tak snad to bude do prázdnin lepší a lepší DÍKY MOOOOC!!!

já to mám taky...nejradši bych měla hned větší dítě (i když nás druhý čeká až za pár let a né hned teď)...miminko je sice roztomilý, ale nic s ním není, jen leží a spí, pak teda už leze, ale furt to není ono, nepopovídáš si, musíš ho nosit...a tak...nejsi divná :)

pockala bych...mas jeste cas...a pokud se necitis na to vse,nemacenu to lamat pres koleno

Tak ještě počkej. Dej na svoje pocity. Já jsem se na to cítila až měla malá dva roky, tak jsme se teprve začaly snažit. Dřív jsem nějak nebyla připravená. Dvě děti zvládneš, to jo, ale nespěchala bych. I když jsem byla s druhým bříškem, tak jsem úplně šíleně milovala Markétku a bylo to pro mě jen břicho co se pohybuje. Měla jsem i zvláštní pocity, jestli to druhý budu mít ráda stejně, a mám, úplně šíleně moc Jinak mě Manžel taky nepomáhá, každou holku přebaloval tak jednou, možná dvakrát. Všechno se učil až jsem byla v porodnici a zvládl to na jedničku, ten tvůj to taky zvládne. Já ani pomoc nepotřebuji, obstarám děti a jídlo a jde stranou úklid. Něco prostě musím ošidit.Dej na svoje pocity, promluvte si a ještě počkejte, užívejte si Klárky co to jde, malá bude jen jednou. Přeju vám ať to vyřešíte tak abyste byli spokojení oba

Když jsem plánovala druhý dítě, tak jsem řešila to samé. Na jedné straně jsem chtěla miminko, ale na druhé, když jsem si představila, že se budu muset o něj starat (oblíkat, krmit), tak se mi do toho moc nechtělo. Starší syn je již velký, takže se v mnoha věcech obslouží sám. Taky jsem řešila i s přítelem naši finanční otázku, jestli vůbec na něj budeme mít, když budu brát později jen rodičák. Nakonec vyhrálo to, že jsem chtěla miminko a dost mi v rozhodování pomohlo to, že už mi bylo přes třicet a říkali jsme si, že do těch mích 35 let bychom to chtěli stihnout (kvůli možným zdravotním rizikům). Jelikož jsme nevěděli zda se zadaří nebo za jak dlouho, tak jsme to nějak neodkládali. Dnes je malýmu 9 měsíců a jsem za něj ráda. To, že se o něj musím pořád starat mě ani nepříjde, odměnou je mi smích a každičký pokrok Petříka. Zřejmě jak v tom člověk žije tak už to nějak neřeší a vše dělá jako samozřejmost s láskou. Teď bych si klidně pořídila i třetí dítě.

Ja to úplne chápu.Preto mám medzi deťmi 6 ročný rozdiel.Teraz som chcela deti hneď po sebe,lebo to chcem mať za sebou.Myslím tehotenstvo a rodenie.Dnes mi muž povedal,že vlastne po mojej 35 by sme mohli mať ešte jedno.Keď sa ti ešte nechce tak počkaj,choď do roboty a venuj sa svojim zálubám,lebo pri 4 ročnom dieťati to už ide,času máte dosť,mladá si tak čo