Naštěstí jsem nerodila v Liberci !!! - diskuze

Tuto větu si opakuji každou chvilku. Po prohlídkách Liberecké a Jablonecké porodnice jsem sice trochu váhala. Člověk si říká na co luxusní pobyt, těch pár dní vydržím hlavně když budu pro všechny blízko. Jenže už po několika vyšetřeních v době těhotenství v Liberecké porodnici jsem byla plně rozhodnuta. Nepříjemný přístup lékařů a sester, obzvlášť když jsem řekla že chci rodit jinde. Bohužel nastali poporodní komplikace. Musela jsem nakonec porodit císařským řezem. Bohužel mi břicho stále hnisalo a musela jsem chodit na dreny a jít znovu na zašití břicha. Ačkoliv mě stále můj gynekolog posílal do Liberecké nemocnice na vyšetření,tak mi nikdo neudělal testy na trombofílii a samozřejmě jsem po zašití ležela opět v nemocnici (jenže bez miminka) s trombózou, břicho stále hnisalo, takže zase jen dreny, další šťourání v břiše a ukrutné bolesti při jakémkoliv pohybu. Když jsem byla z nejhoršího venku, pustili mě konečně z Jablonce domů za miminkem a že na výměnu drenů mohu chodit jen ambulantně. No jo jenže druhý den jsem měla embolii plic a to jsem samozřejmě musela co nejrychleji do nemocnice. Bohužel jsem se dostala do Liberecké nemocnice. Ve všech těch strašných bolestech a to nejen fyzických ale i psychických (máte konečně miminko a nemůžete ho ani vidět) jsem stále poslouchala posměšky typu, \"hm,rodila jste v Jablonci ale stejně jste skončila tu,že?\". Takže to byla psychická pomoc tak akorát na dno. A ještě ke všemu ta hygiena, nejsem pro aby vše muselo být nablízkané a aby to vše smrdělo dezinfekcí, ale alespoň trochu čistotu člověk k životu přeci potřebuje. Například v Jablonci jsem několikrát musela slézt z postele a přejít na vozík a pak zase na lehátko,stále jsem byla bosa,protože jsem zapomněla manžela vždy poprosit aby mi připravil pantofle (nesměla jsem chodit tak mě to ani nenapadlo) a žádnou Mykozu jsem vůbec neměla, jenže v Liberci jsem pouze jednou přešla z postele na vozík a druhý už mě svědili prsty u nohou.Takže se vlastně ani nedivím že mi pak museli opět dávat antibiotika na zánět v těle, když se mi to v tom humusu dostalo přes otevřené břicho do těla,že. Abych pravdu řekla tak jsem přemýšlela i o ukončení života, ale vše se zlepšilo když mě po pár dnech konečně pustili domů a já jen docházela na ambulanci ukazovat jak se hojí břicho. Břicho se mi zahojilo přesně čtyři měsíce po poporodu ale bohužel nohy mě trápí ještě teď. Je to teprve půl roku, jenže již od začátku dubna si stěžujete na bolesti a v Liberci vám stále tvrdí, vše je v pořádku a jinde zase že to vůbec není v pořádku. No tak teď už to je jen stále jen a jen dokola, samé vyšetření a vyšetření a léčení. No uznejte sami kde byste raději rodili. Nepřemýšlejte kde je to nejblíž ale kde vám bude nejlíp.