nasrelóza - diskuze

Vsichni chlapi jsou nasmoleni, kdyz prijdou z prace. Muj nastesti neni nastvany na me, takze pomuze, kdyz mu skrabu zada a nakrmim ho. Ale az bude Maruska na svete, tak ho budu musit tlumit v pouzivani silnych slov, aby jeji prvni slova nebyla ¨curak manazer¨

Tak bejvalej - ani nemluvim, to bylo hrozny:(ten my dals sezrat kazdou svou nejistotu nastvanim.Terry je celkem dobrej ( no pockejte, az s nim zase budu ) Ten se zase naopak vykeca a ja ho musim uklidnovat a on se nastvava,ze se zastavam tech lidi.Takze pokus o pochopeni proc tak nekdo reagoval ne-e.Nekdym me ale taky prijde, ze kdyz jsem stastna ja, on je brucoun, pak to na me prenese a najednou je happy on.To me vytaci.jak kdyby mi vysal to stesti na pokryti te sve nastvanosti.No neni to tak casto zatim

Není to lehké s těma chlapama, teď měsíc manžel pracuje jinde a naštvaný nechodí, spíš velice spokojený, ale v minulé práci, to byl přes týden pryč a jakmile se mu něco špatného stalo, tak hned volal a referoval. Vykecal se, ponadával na toho člověka, pak jsme se tomu zasmáli a pracoval dál... dělal obchodního zástupce a některé dny to opravdu stálo za to.

No někdy to taky zkouší a taky jsem z toho vedle a většinou když se fakt naštvu tak reaguje jako ten tvůj,nakonec jsem za vola já

musím říct, že my jsme celkem pohodáři a většinou se z toho spíš vykecá, respektive, problém řešíme spolu povídáním, ale jsou okamžiky, kdy to asi nejde nebo prostě jeho mozek odmítá, já nevím, ale včera to prostě bylo tak jak bylo..., dnes už je vše ok, i když tvrdí, že nebyl nas.... a že ho dorazilo ta ona volovina - pokud mám vysvětlit, kupoval synovi Lego a místo 13 dostal slevu jen 10% a byla to moje chyba, že jsem po netu při objednání neuvedla číslo slevové karty...ale minule to šlo, no asi tam byla nějaká neochotná paní a nechtěla se s tím přepočítávat, já nevím...šlo o celých 35 Kč, tak jsem si říkala, že mu je snad raději dám!, ale on že v tom to není, že jde o princip a když jsem zaargumentovala, že se tam s ní měl tedy pohádat, tak na to už nic neřekl - typicky mužská logika, je to tvoje vina a hotovo. Dneska už mě to přijde k smíchu! ale včera a ještě dnes ráno tedy nee, díky za podporu

Hm tak ten náš tatínek je taky děsnej..Přijde naštvanej a nic neřekne..Když se ptám co se stalo,tak samozřejmě nic...Chodí jak nasránek tak se ptám zase a zase a zase a pak dostanu vynadáno že se ho furt ptám,když se nic neděje,že furt vidím že by byl nasranděnej a že on je normální to já mu nedám furt pokoj...Panebože a druhý den mi sám jakoby náhodou řekne že ho včera někdo zprudil v práci...To mě vytáčí,jak on to dusí v sobě..A pak když se zastřelil Svoboda a uveřejnili že měl depky a že vše uchovával v sobě a pak se to v něm nahromadilo a nezvládal to tak mi ten můj milej praví:Víš já jsem o tom přemýšlel a já jsem to samý..No a život jde dál a stejně mlčí,pako..

Nejlepší je to nekomentovat, nerejpat do něj, nechat ho v klidu, ono to za chvíli vyšumí a je zase normální... teda většinou to pomáhá... když má povídavou, tak ho vyslechnu, když je naštvanej "tiše", nechám ho, dám mu jídlo a dělám si něco svého a za chvíli zjistím, že už je v poho...

To muj manza vsechno drzi v sobe. Kdyz prijde z prace nastvanej, tak to na nem poznam. Mlci a jen to v nem bubla. Tak se ho zeptam(protoze vim, ze se potrebuje vypovidat), on to ze sebe vysype, zanadava si na ty, co ho stvou, a je klid. Nastesti nejsem hromosvod, ale vrbaAle znam to moc dobre, takovy byl muj tata. Kdyz prisel z prace obcas nastvanej, tak jsem se mu radsi klidila z cesty. Protoze me vzdycky sjel za jakoukoliv blbost a jeste jsem chytla nejakej nepopularni ukol, abych se jako neflakala