naše dobrodružství - diskuze

Tak i já jsem si našla malilinkatou chvilinku času, abych vám napsala jak Daník na svět přišel. Snad nebudu nudit. Pořád jsem se nemohla dočkat a najednou ho mám vedle sebe. Ale kdy to začalo. Manžel byl 15.10 v práci až do rána do 16, v průběhu dne mi pořád říkal "dnes to přijde" A já mu to nevěřila. Večer jsme si volali a já se smutně ptala, tak kde je to? Ještě jsem netušila že o půl druhé v noci se probudím a bude mi odtékat voda. Tak jsem vstala, kontrakce nikde, zavolala jsem do porodnice jestli máme přijet a volala manžela aby z práce přijel v klidu domů, že potřebuji odvést. Ještě jsme dobalili nějaké věci a jelo se. Por.as. mi zkusila na vložku dát ten roztok a voda se nepotvrdila, tak se mě ptala jestli jsem se jen nepočůrala, při natáčení bez kontrakcí. Po monitoru jsem ale vstala a zase mi jí spousta uteklo. Bylo rozhodnuto, na pokoj a pokud se nic nebude dít , za 12h antibiotika proti infekci a za 24 infůze oxitocinu. Manžel jel domů a já na pokoj, už jsem nespala, ani jsme se nerozloučili, ani pusa nebyla. Bylo mi smutno, ale pořád jsem čekala jestli to vypukne. Ráno snídaně a po 9 opět monitor. Kontrakce pořád nikde. Na porodním sále byla zrovna ten den skvělá porodní asistentka, tak jsem moc chtěla rodit zrovna ten den, říkala ať na to myslím a já tak myslela že najednou v bříšku strašné škubnutí až jsem se lekla a kontrakce nastoupili a hned po 5min. Poslali mě na pokoj, že mám přijít kolem poledne jak to bude vypadat. Já ale nemohla vydržet a paní na pokoji mi počítala jak dlouhý interval mezi kontrakcemi mám, za půl hodiny byli už po 2 min. Volali jsme sestru a ta mě poslala zase na porodní že jsem už otevřená na 5cm. Zavolala jsem tedy manžela, chudák ani po 24h službě nespal a ještě ani nejedl, aby přijel. Pak to šlo rychle, klistýr, bolesti, monitor. Ležela jsem na boku, protože jsem tak měla silnější bolesti a čekala, manžel mi šudlil záda a já funěla. Potom přišla por.as. a konstatovala , 2 kontrakce a rodíme, tatínku pojďte sem. Ani nevím, párkrát jsem tlačila a trochu si u toho mrčela, manžel stál vedle mě, já se držela madel, sestřička mi píchla trochu oxitocinu do žíli a zatlačila na bříško a malej tu byl. Bylo to 16.10.2008 12:31h. Jak řekl manžel, malej vypadal jako kuře. Na hodinku ho odnesli do inkubátoru aby mu bylo teplo a pak nám ho přinesli, to naše štěstí, 51cm dlouhé a 3500g těžké, jménem Daniel. Miluji ho od prvního okamžiku, je krásný a jsem na sebe i na svého syna pyšná!!