Tak se s Vámi taky podělím o svoje zážitky. Celý těhu jsem měla bez problémů, takže jsem nepředpokládala ani žádný komplikace u porodu, ale to jsem se přepočítala. V úterý 1. září ( den po termínu)ráno jsem byla u doktorky, která zatupovala mýho gyndaře v době dovolený. Pěkně se ve mě povrtala au au, ale prý to na porod v nejbližší době nevypadá, vyfásla jsem papíry a doporučení na pátek do špitálu na kontrolu ozev a plodovky a jela jsem domů. Že mě bolely záda, to už jsem brala tak nějak normálně, absolutně mě nenapadlo, že to bude začínající porod. Večer před 19 hod se mě ještě přítel ptá, jak se cítím, jestli nepojedem (chodí totiž pravidelně v úterý s chlapama do hospody),tak jsem mu s úsměvem řekla, že dneska to nebude a s klidem ho poslala pryč. Jen se za ním zavřely dveře přišla první pořádná bolest, bláhově jsem si myslela, že jsou to poslíčci. Ale za 7 min další a další a najednou jsem začala i krvácet. odešla zátka, přítel mimo signál, no paráda. Takže jsem vyslala nevl. synáčka pro tatínka do hospody (samozřejmě, tam už se po jeho odchodu začínali uzavírat sázky, jestli to bude kluk nebo holka), vzbudila tchýni,aby nás odvezla a hurá do porodnice. Kontrakce po 5 min. Bylo nás tam v ten den hodně rodiček, takže nevěděli kam dřív skočit. PA se moje krvácení fakt nelíbilo, ale primář byl v klidu. Měli tam jeden porod, který byl celkem komplivanej prý, vypadalo to na císaře, takže neměli moc času:-(No zkrátím to, dojeli jsme tam asi ve 21:30, vyšetřili mě, primář naznal, že to do rána nebude, ať mi dá PA prášky na bolest a hotovo. Jenže díky tomu krvácení jsem musela ležet, stahy po 5 min pořád a to už jsem málem lezla bolestí po zdi, když jsem se nemohla ani pohnout. Nakonec před půl druhou PA řekla, že se jí to prostě nelíbí a letí pro primáře, ten se teda konečně rozhoupal a že to vidí na císaře, až zpětně si uvědomuju, jak to byl najednou strašnej fofr, rychle na sál, asi 10 doktorů a sester kolem a za 10 min už jsem byla v limbu. Doteď děkuju PA, že to nenechala náhodě, jelikož se mi odlučovala předčasně placenta. Naštěstí Kačka byla v pohodě, nemuseli ji křísit, takže super. Jen mě hoooodně mrzí, že jsem nemohla mít malou u sebe hned, ale až někdy kolem 8. hod ráno. No první týden teda fakt nic moc, pěkně ta jizva bolela, ale po 14-ti dnech už jsem doma ryla zahrádku:-)Teď když se tady dívám na to svoje sluníčko, jak krásně spinká vím, že to všechno stálo za to:-)