Možná se blýská na lepší časy - diskuze

Mám radost, ale nechci to zakřiknout. Jak víte, nebo alespoň některé, stěhujeme se do bytu, který patří mému otci, ale kde bydlí můj 35-letý bratr. Takže budeme tam bydlet já, manžel, bratr a v květnu přijde dítě. Z finančních důvodů nám nic jiného nezbývá. No, ale taky můj táta tam až do této doby byl vždycky dvakrát týdně celý den. V tom bytě myslím. Protože je už dva roky nezaměstnaný a mamka dojíždí do práce z jiného města a jelikož má v úterý odpolední, tak ji tam přivezl a byl celý den v bytě a večer odjel. To samé v pátek. Když jsem tam takhle bydlela sama s bráchou, tak to bylo stylem, že táta přijel do bytu v sedm ráno, udělal si kafe, četl si noviny, díval se na tv, já hned ve vedlejším pokoji spala. No a kašlal tam, smrkal, cinkal nádobím, televize řvala, případně se natáhl na gauč, usnul a chrápal. Kolem půl 9 se naštval a otevřel dveře do ložnice a zařval na mě, jak to, že už nevstávám. A takhle to šlo dvakrát týdně pořád. No a hle, vypadá to, že táta našel práci, čili tohle jeho \"vykydávání\" zřejmě končí! Mám radost, že bude něco dělat a hlavně že ta rána nebudou podřízená jemu a že si ZATÍM budu moct spát, do kdy chci já!