Moje milé.. - diskuze

po dlouhé době se tu opět hlásím.. Vám říct,jak jde život tady u nás.Damiánovi už je 16 M, je to velký šikula a je to je to asi 2 týdny,co se konečně odhodlal postavit na vlastní nožičky bez pomoci nás dospělích a ujít své první krůčky. On sám z toho má obrovskou radost a my ještě větší! Už hodně rozumí, umí ukázat, kde má zadek(), bříško, hlavu.. Dělá si na nos cililik a když já nebo manžel ležíme, přijde, vyhrne nám triko a lechtá nás, při tom se hrozně chechtá! DOma ho to moc nebaví,takže trajdá po zahradě,ale pískoviště, které mu tatínek vybudoval ho baví, jen když tam sme s ním. Ale abych ho jen nechválila, umí se pěkně vztekat u věcí, které mu nejdou a taky pozlobit umí řádně. I přesto, že zlobí a někdy už musí přilítnout jedna na zadek, sem přesvědčená, že nic krásnějšího mě nemohlo v životě potkat,dívat se jaké dělá v životě za tak krátkou dobu pokroky..ALe abych jen nebásnila..s manželem teď prožíváme takovou malinkatou krizi. Ale můžu na 100% říct, že je to víc moje zaléžitost než z jeho strany.Vše souvisí s tím, že nejsem spokojená s tím,jak vypadám. Bohužel, to co jsem nejmíň chtěla se stalo a já po léčbě kortikoidy hodně přibrala. Ale nebudu to svádět jen na léky, hodně sem si dopřávala ne moc zdravného jídla a ostatních věcí. No ale snad už bude jen lépe. Ve středu konečně nastupuju na novou léčbu! Takže doufám, že nic už nebude bránit v mých plánovaných hlavně sportovních aktivitách.Ikdyž sem tu málo vidět,snažím se chodit aspoň číst..Mějte se hezky..