minulý život dítěte - diskuze

No já bych mu to i věřila, já na takové věci věřím, ale musím říct, že začít mi něco takového vyprávět Alex, tak se asi vyděsím...

Baru, ja sice na to moc neverim, ale cetla jsem ze u malych deti se to stava, vekem to postupne zapominaji

Ja bych mu taky verila. Zvlast, co jsem si precetla knizku Andele v mych vlasech.

Baru, také jsme měli takové podobné příhody. Kačenka mi vyprávěla jak vypadal dům ve kterém bydlela s maminkou, která byla jiná než já. Stále se mě vyptávala proč jsem tam s ní nebyla, proč musela být u jiné maminky, která byla zlá.Také mi nedávno vytknula, že jsem jí poté co se narodila nepochovala, že jí odnesli pryč a ona že přece chtěla ke mě , abych jí pochovala a tak moc plakala. Holky mě to uplně vyrazilo dech a normálně jsem se jí zato omluvila a vysvětlila jí, že jsem to ovlivnit nemohla.Ted mívá v noci takové stavy, že strašně pláče a rozhlíží se kolem sebe a říká, že tam chce, že to chce, nebo že to nechce...že má někdo velkou ruku, nebo jde rychle....Netuším co může vidět, ale někdy trvá i 10 min než jí uplně proberu a uklidním...je jakoby v takovém tranzu, celá napnutá a křičí, hrůza.

Z toho jde fakt mráz po zádech.Ale já bych tomu věřila.Děti ještě nejsou ničím zatížené a pokud něco takového vypráví,tak to nějaký důvod mít musí.

Baru vidim to stejne jako zajic

No přejel mi mráz po celém těle. Já bych mu věřila. Sice nejsem věřící, ale taky nejsem nevěřící. Mám to postavené tak, že doku neuvidim- neuvěřim, ale taky nemůžu tvrdit, že to neexistuje(ale po pravdě, vidět bych to nechtěla-ač nevim vlastně co) Zrovna reinkarnace mi přijde jako představa docela fajn. Podle mě z minulých životů bychom nemuseli mít strach. Ale zasvěcení říkají(moje známá), že si z minulých životů většinou táhneme nějaké balvany, keré nás tíží v tomto životě...

Já na minulé životy nevěřím, ale věřím v obrovskou dětskou fantazii. Co já si byla schopná jako dítko navymýšlet... Ale tvé pocity chápu.

Já bych mu to věřila. Kubík mi taky kdysi vyprávěl, jak to měl v minulém životě. Že byl on jen sám a že je moc rád, že teď má i Haničku. A že jsme hodnější maminka a tatínek, než ti dřív.

ty jo, já bych mu i věřila, ale hlavně bych to dál nerozváděla... Dítko mě občas šokuje, ale naštěstí jen zkušenostmi a povídkami ze současného světa...

Ja bych mu verila.Na nadprirozeno (zazili jsme si a od te doby mam k tomu veliky respekt) a minule zivoty verim.A taky souhlasim s Gabkou a Zajicem.

Tyjo, nečetla sem tu tedy všechny rozhovory pod tímto tématem, ale - též z toho mrazí... kdysi jsem se zajímala o děti s autismem, jelikož má sestřenka pracuje v ústavu a jednoho se prostě ujala a když mu zemřela maminka na rakovinu a tatínek se ho zřekl, tak se ho prostě ujala - myslim i papírově. Jsou to zvláštní tvorové... ještě v 15 letech nosil na noc plínu, ale ty obrazy, které maloval, byly dechberoucí. Nedokázal se soustředit vůbec na nic - kromě toho malování. Aspoň to jsme si mysleli. A pak jednou - maloval třeba u běžícího rádia, ale po dvou hodinách dokázal převyprávět téměř vše, co v tom rádiu řekli... zajímavé. On asi nemá žádné zvláštní vzpomínky z minulého života, ale to neznamená, že by tvůj prcek nemohl mít. Je spoustu věcí, které se odehrávají mezi aktuálním \"světem\" , tím minulým a zároveň vše dohromady ovlivňuje ten budoucí.... z tohohle tvrzení by měla děsnou radost má katolicky založená babička - ta to třeba nechápe. A ani má racionálně založená kamarádka... ale proto, že něco nechápeme, neznamená to, že to neni, ne? Ať už to někde slyšel,viděl, nebo zažil, je to minulost a krom toho, že bych si to pamatovala, snažila bych se tím nezabývat. Jen by mě osobně celkem zajímalo, s čím přijde za čas... třeba nějaký další postřeh z toho \"předtim\". A teď k tomu mazlení... psycholožky jsou většinou zblblé ze své práce - mazlení je prostě to, co ty cítíš, že mazlení je. Ty jsi jeho matka - a chtě nechtě, víc, než si možná můžeš myslet, jsi napojena na jeho vlnu. Jen by se možná občas hodil slovník :-) Ale to určitě přijde :-)