Mě trefí - diskuze

Přeju pevné nervy a žádné nehody

Chápu tě. Já trnu prakticky neustále. Mísí se ve mně naprosto protichůdné pocity: zachránit Diance život nebo nechat ty dva budovat si sourozenecké vztahy...někdy je to faaaaaakt těžký.

oooo buze.Drzim vsem u vas palce, at se nikdy nic spatneho nestane

Jitka je sikovna,ale asi bych taky neskakala radosti

chápu tvůj strach, ale nadruhou stranu je to hrozně krásný, že se tak stará, možná jí ji dát třeba pochovat Janičku, když Jitka sedí, aby se nabažila, a neměla choutky ji nosit .........jo a jseš dobrá, že hnedka nevybuchla, jiná matka by to třeba neustála

Ufff,tak to jsem se úplně otřepalaAle zvládla to perfektně

No tak tohohle se taky bojím, protože Stella ač ji vysvětluju, že brácha se nosit nebude, prostě nosit CHCE!!!Krev v těhletěch situacích neproudí co?

Aby ti jí taky nechtěla pomoct dát do vaničky s horkou vodou, jak tuhle.

já, když mi byly dva roky, jsem takhle nesla bráchu (asi měsíčního) mamce do kuchyně, abych se pochlubila návštěvě. Mamka to dodneška vypráví takhle: Sedím si se ségrou u kafe, najednou slyším z chodby takové divné funění, tak se zaposlouchám, pak vykouknu do chodby a tam malá Jarča nese Romču. Normálně za dupačky ve vertikální poloze (takže brácha měl opřenou hlavu o moji, asi, hruď). Prej nevěděla, jestli mě má zmlátit, nebo pochválit, že ho nesu tak kultivovaně Jitka je přece jen větší, i když chápu, že vyděsit tě to mohlo řádně :)