matky s jednim ditetem - diskuze

tak jasně, že nepochopíš..musí být velkej rozdíl mít furt dva nebo chvíli jen jednoho.já mám spíš takovej dojem, že to je dáno povahou té které ženy - stěžovat si, stresovat, hysterčit, nebo být v pohodě a umět si zorganizovat čas. a možná pak holky, co nezvládají jedno, si spíš nepořídí několik dalších dětí. Všechny matky tří dětí, co znám, jsou neuvěřitelně v pohodě, vyrovnaný, pozitivní..a já si myslím, že kdyby takový nebyly, tak by o třetím dítěti (v rychlým sledu) neuvažovaly.znám vlastně jen jednu holku, co si opravdu pořád stěžuje, pro ni je drama i výlet tramvají koupit v HaM tepláky, jim se vždycky přihodí hrůz, ze kterých je po zbytek dne vyřízená, naštvaná..a to je určitě povahou, ikdyž samozřejmě děti v jejích příhodách hrají důležitou roli. ale i kdyby je neměla, tak je furt v presu, našla by si něco, co by ji stresovalo a ničilo plány.ale co se organizace týče, myslím, že skloubit práci, vyzvedávání, doprovázení do kroužků a tak může být hodně těžký i s jedním. čímž neříkám, že se dvěma a více by to bylo jednodušší.jo a když mám špatněj den a kluk mě vysírá a jsem z něho vyřízená - myslím, že to je taky jedno, jestli je jeden nebo jestli by mě srali dva, prostě je to v tu chvíli těžký...

a já to pochopím…nemá zkušenosti, vše 100x víc řeší , s každou rýmičkou běží k dr..je toho víc a všechny to víme…a je jasné , že vše se mění s dalším, dalšíma dětma…vše je pro ni nové, změna všeho

Hodně záleží na konkrétních exemplářích, které doma člověk má :). Náš první syn byl odmalinka docela pohodové dítě. Přes den sice brzy nespal, ale v noci spal od narození krásně. Byl poměrně klidný, hodně věcí ho zajímalo, dokázal se i zabavit sám. Druhý syn je pravý opak. Teď je mu skoro rok a půl a v podstatě od narození jsme se téměř nevyspali - v noci klidně i teď desetkrát vzhůru, přes den furt kňourá, vzteká se, nic ho nebaví, u ničeho nevydrží, pořád jen leze po mně... Kolikrát jsem si říkala, že být on první dítě, na druhé už nedojde.

Máš pravdu. Když se mi občas poštěstí mít doma pouze Danielu, je to balzám na duši, nervy nevyjímaje.

já si třeba myslím, že dvě jsou lepší než jedno, že to je prostě jednodušší, ale asi mám celkem pohodové děti, já jsem si nikdy nestěžovala zas chápu, že to někdo má jinak, já mít dítě, které v noci nespí a přes den řve, tak taky mluvím jinak

No, a co si o Tobě myslí třeba taková paní A. Kiňová od paterčat?Ono to bude hodně o osobnostním nastavení mámy a děcka. Některé děcka jsou náročné samy o sobě. Počítám, že jeden Ottík vydá v pohodě za 5 MarušekNo, a někdo holt není mateřský typ. Pro mě jednodušší 10 5ti letých než jedno mimino.

no když se dívám zpětně s jedním to byla pohoda, tenkrát jsem si to nemyslela... Jenom jedno bych nechtěla, naši jsou od sebe 3 roky, jen si často říkám, škoda že to druhé nevyšlo dřív, bylo by snadnější sloubit zájmy, požadavky etc..

Měla jsem 7 let jedináčka a byla to nuda a na druhou stranu hodně náročné,mnohem víc než mít těch děti víc.Celá pozornost se soustředila jen na ní.Tím byla rozmazlená.Mít jen Gabku bych fakt nechtěla.Ty posuzuješ,že máš furt dva a najednou jedno,tak to je pohoda.To jak u nás,když jeden chybí-třeba Martin tak je hned o práci mín.Naopak,když u nás býval Veverka od Gabky,už mi to časem vadilo.Uklízet po něm atd.Když ted není občas Gabka doma to je pohoda.Naopak,když tu není Zuzi tak je mi smutno.Kde máš zvonilku?

Jo a ještě jedna věc, brácha taky občas rozděluje děti a nemůže si to vynachválit, neb to dítě je rádo, že je chvíli samo a má všechno pro sebe. Tam je to prostě naopak. Tak já si beru občas cizí děti ať mám klid, tak oni naopak děti rozdělují.

hele každé dítě je jiné, a pokud máš společenského jedináčka, který potřebuje k životu lidi, tak je to náročnější než dva. Můžu srovnávat, neb často mám děti od bráchy. Když jsou tři, mám spoustu času, s jedním musím být ve střehu, poslouchat a odpovídat na zajímavé dotazy, hrát si sním, neb některé hry se v jednom dost špatně hrají. Pravda zase odpadá řešení problémů mamí od mi udělal to a to... Já bych dvě-tři děti brala hned, holt nebylo mi přáno.

tak samozrejme ze kdyz sem mela jendo dite- tak chtelo abych se mu venovala... to chce ikdyz sou 2.. ale casu mam porad dost a ja treba nechapu jak kdyz chci s nekym ven. mi furt rikaji mi tento tyden nemame vubec cas.a nejezdi po vyletech ci tak..proste nemaji cas.. to neznam.. ja mam asu, nudim se a ted zrovna furt musim myslet na 3ditko:(

kdysi jsem se divila,jako ty. Az prichodem druheho ditka jsem si uvedomila,ze neni dobre soudit nebo si domyslet. Kazde dite je totiz uplne jine. Nekdo muze mit 2 klidne deti,ktere se spolu zabavi, nekdo ma jen jedno pri kterem si nedojde ani na wc bez toho,aby dite neprevratilo barak vzhuru nohama….

Tak ony i matky jednoho dítěte na to časem dojdou, v momentě, kdy mají ty děti dvě... Do té doby prostě nemají zkušenost a to se přeci nedá zazlívat. Stejně jako ty, které mají doma tři, pak hlásí pohodu, když jsou doma jen dvě... Navíc teda dvě děti se obvykle zabaví spolu a nevyžadují účast dospělého. Když je dítě jedno, tak ke hře někoho dalšího potřebuje.