máte tendenci přehánět ? - diskuze

Bohužel to mám naopak, někdy bych to chtěla umět, to přehánění . Jenom v té pohostinnosti jsem klasická Slezanka....teda pokud někdo nerozhodne, že se Velikonoce neslaví, a pak nezačne otevírat zvonícím a já, která to vzala vážně, nic nemám :-).

v jídle nepřeháním, nerada hostímve vyprávění taky ne a u ostatních mi to i vadív emocích, jak kdy, třeba se učím, že když mi je blbě (jako teď dva dny), tak už si nehraju na hrdinku a klidně nic doma nedělám, jen ať se manžel postará sámV nemocech dětí asi taky ne, už jsem si asi zvykla, že je pořád něco

Hmm. S jídlem to asi nepřeháním, ale je pravda, že když má přijet návštěva, tak jsem radši, když je toho doma víc než míň.Ve vyprávění občas úmyslně přeháním - aby to bylo vtipnější. Ale nevymýšlím si, to zase ne. Emoce? To někomu tak může připadat, ale já jsem emotivní člověk, takže to jde z mojí podstaty. Když se směju, tak mi tečou slzy, když jsem dojatá, pláču.Lítost. Myslím, že moc lítostivá nejsem. A nemoci dětí prožívám přiměřeně. Občas mě něco vyděsí, Kubíkovo operaci mandlí jsem nesla hodně špatně, rýma a kašel mě nerozhází :)

tak já nevím...fakt nevím. asi jak kdy, jak v čem, podle nálady. někdy přeháním, někdy zlehčuju..asi.

Jídlo přeženu vždy a vždy se to naštěstí sní. Mám velké oči. ( ted myslím jídlo pro hosty) Pro nás jsem v klidu.Vyprávění zkracuji, protože jinak se nedostanu k pointě. Jsem spatny vypravěč.Nemoci spíš zlehcuji, hlavne ty svoje. Ale mám obcas tendenci zlehcovat i ostatních. O deti se bojím, ale nejancím, nesnáším, kdyz maji hodne vysoke horečky. Ale oni na to trpí, takže vyčkávám.A emoce? Tak na to nemám asi objektivni názor, asi jak kdy spis si ale myslím, ze neprehanim. Ovšem chybička se někdy vloudí.

Snazim se neprehanet a neprekrucovat.Nekdy to jde nekdy ne

asi trochu jo, v jidle - nakupech asi vic, pak v nemoci - hlavne co se tyka maleho, jinak svoji nemoc vetsinou zvelicuju - ze to zas tak strasny neni..., ve vypraveni, popisu to mam asi podobne jako ty... no a kde asi prehanim uplne nejvic, jsou ty emoce - hlavne ta hystericka poloha mi jde

V jídle ráda přeháním, hlavně u návštěv, chci, aby bylo pro všechny dost. Přehánění v příbězích ne, u jiných mám pak tendence těm lidem úplně nevěřit (bohužel i pár ulhaných přeháněčů mám ve svém okolí) a fakt mě pak nebaví detekovat, co z těch jejich řečí je pravda.

Přeháním hlavně ve vypravění-nelžu,ani neupravuji pravdu jen dělám příběh zajímavější.Přeháním ,když mluvím s Gabkou.Třeba ji řeknu-ty si na sebe chceš vzít ty hnusné,skrčené,smradlavé,pokypané gatě?V jídle nepřeháním,v nemoci zlehčuji.Starostí,trápení zlehčuji.Přeháním naopak,že to nic není atd.V emocích-co jsou to emoce?ty já nemám.Lítost tu taky nemám.Přeháním ve smíchu-řehtam se jak husa ga ga ga ga.Nevadí mi to,mám ráda když lidi přehánějí,dělají velké gesta,srdceryvně brečí...

pravidelně přeháním v uvařeném jídle, ale to spíše neodhaduju množství :D to samé v přípravách na oslavu, vždycky toho mám moc, ale lepší než málo ne? v nemocech nepřeháním, spíše zlehčuju občas, v emocích jsem občas přehnaná až až

Nesnasim to. Prehaneni je zivotni naplni me tchyne...a manzel to ma trochu v genech, takze ja musim vyvazovat.

Já mám tendence naprosto opačné-všechno podceňovat a zlehčovat. To taky není úpně to pravé.

při nemoci dítěte se hodně bojím, protože to neznám a tak nahlas říkám různé scénáře a fakt přeháním. Snad časem si zvyknu a bude to se mnou lepší.

já se přiznám, že jak v čem, ráda pohostím někoho kupou jídla a při vyprávění třeba nelpím na přesných polohách kde se to stalo a tak a manžel mi pořád říká že překrucuju, ale podstata je stejná tak to je hlavní ne ?