Manželství ano či ne? - diskuze

Vdávala jsem se ve 23 let.po 5-ti leté známosti,do dvou let dcera a když bylo dceři 5let jsme se rozvedli.Z různých důvodů,nesvobody,ale hlavně nechtěl druhé dítě a já jo.Jsem jedináček.Došlo to až k rozvodu,on nechtěl.Teď má dcera 10,mám 2-letou holčičku,žiju s přítelem a vše máme jako manželé-hypotéku,půlku bytu,pojištění,peníze,prostě všechno.Vezmeme se určitě někdy,jenže každá dcera má příjmení po svém tatínkovi,takže jedno,jak se budu jmenovat já.

Zajímavý dotaz.Jak to vlastně bylo u nás?Nejprve jsem se chtěla co nejdříve vdát a mít děti. Byla jsem asi předposlední ze třídy, do je neměl. Manžel, tehdy ještě přítel, nechtěl.Tak jsem to pustila z hlavy, dělala si svoje, no, a když viděl, že se kolem mě v práci "ochomejtá" příliš mnoho mužů, přišel s nápadem na svatbu.Svatba zcela přirozeně do vývoje vztahu patří, zvláště muži tím potvrzují, že z bezstarostnosti přešli k vědomi odpovědnosti vůči rodině. Co mně přijde jako naprostá vyčůranost, je zůstat svobodná a udělat se před úřady jako samoživitelka, která pak bere různé příplatky, samozřejmě z peněženek nejen ostatních, ale také manželů nás nesvobodných.

Tak ja jsem asi taky staromodni, ale vzali jsme se kdyz jsem byla v 7. mesici tehu a nechtela jsem, aby mela Jolanka jine jmeno nez ja. Svatba prisla trochu necekane po 10. mesicni znamosti, ale jsme spokojeni a nic bych nevratila. Ale myslim, ze je to jen o tech dvou lidech jak se domluvi. Pokud to nekomu vyhovuje a nejsou svoji tak proc ne, hlavne ze jim to klape. Ja osobne jsem se vzdy vdat chtela a nevim jake by to bylo kdybysme svoji nebyli..ted je to mozna takova jistota zazemi.

No snad nebudu lyncovana Ja si myslim, ze manzelstvi je jen car papiru. Mnohem dulezitejsi mi prijde vztah tech dvou lidi. Mozna je to i tim, ze nejsem verici.Ale priznavam, ze bych nerada diteti vysvetlovala, proc ze se jmenuju jinak (snad svatbu stihneme ) a mate pravdu s tou nemocnici, kdyby se neco stalo, me nikdo nic nerekne.

Já jsem asi trochu staromódní, takže jsem se vždycky vdát chtěla (což se v únoru uskuteční) ale kdybych měla partnera, který by se ženit nechtěl, asi by mě to mrzelo, ale vědu bych z toho nedělala. Navíc mně papír žádnou jistotu nedá. Tu musím cítit.

připadá mi naprosto normální žít v manželství. Žít jen tak na psí knížku mi připadá trochu nezodpovědné

Ja se vdavat nechtela, ale ted jsem rada. Vdala jsem se, protoze manzel chtel, a tak jsem si rekla, ze kdyz mu to udela radost... Nechala jsem si teda svoje jmeno, nechtelo se mi menit identitu. Melo to i sve vyhody, kdyz jsme zadali o hypoteku. Taky je fajn, ze vim, ze o me asi stoji, kdyz si me chtel vzit. No, a kdyby se nedejboze neco stalo, tak to v nemocnici reknou me, a nebudu muset cekat, az dorazi jeho matka.

Já jsem se vdávala v 18 abych se dostala z domu.Tenkrát mě naši nechtěli pustit abych s ním svobodná bydlela.Ted jsem ráda,protože kdyby jsme to oddalovali tak by jsme se nevzali nikdy.Pořád by se to odkládalo.Po 20 letech si chceme udělat svatbu znovu.Ted jsme spolu 17 let.

Já jsem jednoznačně pro manželství. Podle mě je to za prvé závazek, tj. ten pár si dá vzájemně najevo, že to spolu vážně myslí vážně. A za druhé je to praktičtější - řekla bych, že manžel má více práv než přítel, může leccos vyběhat na úřadech atd. Jsou situace, kdy to může usnadnit život. A osobně jsem prostě chtěla, aby se nám mimi narodilo až po svatbě. Možná trochu staromódní, ale pro mě to bylo důležité. Na druhou stranu, ale i chápu, když se někdo touto cestou nevydá - zejména finančně mnohdy vyjde lépe partnertství (nárok na různé sociální dávky) a znám z okolí případy, kdy se právě z tohoto důvodu svatba odložila...

tak koukam, ze jsem tu ted skoro jedina co bude sobodna matka:)My jsme s pritelem 6,5 roku, bydlime spolu hned od druheho dne co jsme si dali pusu, docela tvrda realita, jako o ruku me pozadal na vanoce to budou presne 4 roky a to mi pro vyvoj vztahu stacilo, jako ze spolu nechodime jenom tak, ze to spolu myslime vazne. Jenomze jak porad trajdame do toho zahranici, tak jsem nechteli abychom prijeli do Cech na 3 tydny a do toho jeste museli narychlo vmacknout svatbu, takze to tak nakonec je, ze cekame miminka, ale svatba uz se nejak neprobira, ted uz je mi to jedno, ze by mi to bylo lito, to zase asi ne, ja bych stejne chtela malinkatou svatbu, ale ted budu mit nejaky ten patek jine starosti, tak uz na dotazy kdy se vezmeme, hlavne od rodicu, jim rikame, ze az pujdou deti do prvni tridy, abychom jim teda ve skole nepletli hlavy s jinyma prijmenima:)A ted jsem byla navic u kamaradek a blbli jsme s knizkou OSUD PODLE JMENA, nevim jestli to nektera znate, to se vypocitavaji nejaka cisla podle jmena a prijmeni a potom se ctou jakoby osudy a me vyslo, ze jako prijmeni meho pritele fakt nebrat, tak si rikam, ze to tak ma byt:))

ja jsem si to vzdycky prala a myslim si,ze je to dukaz toho opravdoveho vztahu,aspon poprve,kdybych byla rozvedena,tak nevim,jestli bych chvatala do chomoutu

já jsem taky pro manželství.Zítra budem spolu 8let a brali jsme se po 4.5letech chození.PO roce chození jsme si našli podnájem začali jsme spolu žít a za 3,5roku jsme se brali...Chtěli mimi a taky jsem nechtěla at se jmenuje mimčo jinak než já...přijde mi to normálni když 2 spolu delší dobu žijou a klape jim to ,že se vezmou..

Jsem také pro manželství. S partnerem jsme chodili téměř 3 roky, když mne požádal o ruku. Vdávala jsem se ve dvaceti (partnerovi bylo čerstvě 21) a letos jsme oslavili desáté výročí svatby. Až po svatbě jsme si postavili domeček, máme dvě krásné děti. Nechtěla bych mít děti, aniž bychom byli sezdaní. Nelíbí se mi, když mají dva lidé spolu dítě a maminka se jmenuje jinak. Ale je to samozžejmě každého věc. Manželství je pro mne v tomhle směru a v mnoha dalších důležité, jsme prostě rodina. Snad někoho neraním, jen to tak já cítím.

Tak já jsem vdaná teprve půl roku, ale s manželem jsme spolu 6 let. Přišlo mi to normální, že se už vezmeme. Hlavně jsme se začali snažit o mimi a nechtěla bych, aby mělo mimčo jméno po otci a matka jiné-přijde mi to divné. V tomhle jsem asi staromódní. Taky jsem to chtěla z praktického hlediska, kdyby se náhodou něco stalo a tak. Ani jsem nepřemýšla, že by jsme spolu žili jen tak. Ale samozřejmě každému vyhovuje něco jiného.

Já jsem pro manželství.Je to pro mě taková jistota,je to úplně něco jiného,než když jsme spolu žili jen tak.Já jsem se vdávala v 19-ti,po 4 letém chození a víc jak rok jsme před svatbou spolu bydleli.Cítila jsem,že je to ten pravý.A pomalu jsme se začali snažit o miminko a nechtěli jsme mít dítě jen tak.Svatbu jsme měli malou-jen my dva a svědci,nikdo o ní nevěděl.Já si nedovedu představit,že bychom ted,když máme dvě děti,žili jen tak,na hromádce.Pro mě je fakt manželství hodně důležité.Právě dnes slavíme 6 let společného manželství.Zatím nám to krásně klape a myslím,že oba jsme moc spokojení.S NA ZÁVĚR BYCH CHTĚLA NAPSAT-HOLKY,KTERÉ ŽIJETE JEN TAK NA HROMÁDCE,NEBERTE SI MŮJ PŘÍSPĚVĚK NĚJAK OSOBNĚ.DŮLEŽITÉ JE ŠTĚSTÍ A SPOKOJENOST