Manželská křeč?kalamita?chlap x žena? - diskuze

Normální ráno, a k tomu koloběh s hygienou a kotelem a jídlem.V deset dopoledne volal manžel,že se vrací domů,že není ani v Praze, že pořád stojí v koloně.Tak bezva.Po tom ranním koloběhu jsem nechala děti doma a vynesla popel, odházela auto, a zahradu,aby mohl Štěpánek chodit, on tu zimu a sníh úplně nesnáší a když nemůže udělat krok hystericky řve.Asi tak 4Ominut poctivého odhazování,nechápu ty 80 tiletý sousedy, jak to jako dělají???Ufuněná a zpocená jsem se vrátila domů (chodila jsem tu zvěř občas kontrolovat samozřejmě),skočila do sprchy v patře+děti do patra s sebou, to obnáší okřikování Štěpána, který mi neustále leze do sprchy,je to složitý.Pak snést děti do přízemka a zabavit je na 20 minut a jít naštípat dřevo, ty vole už jsem vyřízená,ale ještě mě čeká odházet terasa.Vrací se manžel a já nemám navařeno.Tak vymyslím na rychlo palačinky,ale mezitím mi vyhasl kotel, Andulka se dožaduje své funkce kuchařky a Štěpán začíná být unavený a uplakaný.Manžel?Je venku a taky odhrabává sníh.makám rychle až mám pocit,že se potkávám, nestíhám jíst ani pít,je mi nějak slabo.Tak se zastavím a najím,je mi líp,ale ty hektický dny nesnáším, a to se se zimou teprve seznamujeme.Ukládám Štěpulu a vypékám s Aničkou palačinky,je náležitě hrdá, zvládá nalít i obracet, já mažu a servíruju.Manžel se přihnal domů a Štěpán se vzbudil, a pláče a křičí AUAUAU-AUAU, trvá to hodinu, nic nepomáhá.Bere teď nějaký sračky,doktorka mi říkala ať raději nečtu příbalový leták,ale že mu to pomůže,tak mi cukají prsty a sahám po letáku,manžel mě zrazuje a tak ho zase odkládám.Nosím ho ,konejším,vše bojkotuje.Pak je najednou klid,ukládám ho zpátky do postele.Hned usne.POmalu se balíme a jedeme všichni jedním autem do Říčan,kde má Andulka tanečky.Tam s ní zůstává manžel a já jedu se Štěpulou na nákup, po 10 min mi volá manžel,že musí zpátky domů kvůli práci,ale protože doma už fakt není nic k jídlu,radím mu a dohodneme se, že nákup udělám. Štěpán hystericky řve, jakmile se dostane z bezvětří na otevřený prostor, je mi ho líto.Nakoupím za poklusu a jedu vyzvednout Aničku a manžela, všude je kalamita a cesty se stávají jednosměrkami.I tak jsem si ale našla dobrý flek a čekám .Vidím jejich siluety ve vánici a těším se domů.Manžel na mě zyčne pkřikovat JAK TAM STOJÍM a začne mě řídit a ukazovat mi kam se mám zařadit, to nesnáším.Takže mě navigoval do kopce ,ale NESMÍM ZATAHNOUT RUČNÍ BRZDU, chce ale řídit,neumím se pustit místa řidiče aniž by mi bez ručky auto ujelo.Manžel pokřikuje zase a nakonec mě naviguje na místo,kde jsem původně stála.Je to magor.Stojí ale tak že buď ho přejedu a v tu chvíli jsem k tomu měla sto chutí,nebo zapadnu.Stahuju okýnku, Štěpán dostává hysterák a manžel na mě nechápavě kouká.vysvětluju,nechápe.Bože do čeho jsi duši dal!!!Nadávám a běsním, dojedu do jiné zapadlé cestičky a čekám až doběhne za náma,je to na rovině, takže se bez ručky můžu přesunout na místo spolujezdce, to byla křeč :-(