Mám za sebou jeden spontánní, fyziologický, zcela bezproblém... - diskuze

Mám za sebou jeden spontánní, fyziologický, zcela bezproblémový porod. Moje současné těhotenství probíhá taktéž bezproblémově, cítím se skvěle a rozhodla jsem se, že své druhé dítě přivedu na svět v pohodlí a soukromí našeho domova. Domnívám se, že mám veškeré předpoklady, že i druhý porod proběhne stejně hladce a věřím, zvláště připočtu-li fakt, že za splnění našeho snu jsme ochotni vydat i nemalou finanční částku, najdeme vstřícnou porodní asistentku, která nám náš sen pomůže zrealizovat. Akt zrození považujeme za něco velmi vyjímečného, posvátného, proto se ho kromě porodní asistentky a manžela zúčastní i naši nejbližší, tedy náš prvorozený syn, manželova starší dcera a náš pes. Jsem přesvědčena, že tento společný zážitek naše už tak silné vzájemné vztahy jen posílí. Dále se domnívám, že i pro našeho syna, tou dobou tříletého, to bude velkým zážitkem, moci být u zrození mladšího sourozence. Nemyslím si, že maminka zaujímající jakkoli nepřirozené polohy, vyluzující dosud neznámé zvuky (přirozená to věc) a to, že kromě rodícího se sourozence uvidí i krev a jiné tělní tekutiny (taktéž věc přirozená), by ho mělo jakkoli stresovat nebo dokonce traumatizovat. Jsem si vědoma všech rizik, která ovšem budeme spolu s porodní asistentkou předem minimalizovat. Dále spoléhám na vlastní intuici a souznění s tělem, které by mi napovědělo, blížil-li by se problém, tudíž by bylo možno případně včas medicínsky zasáhnout.
…. Zhruba tolik moje představa „ultraalternativní matky přírodního typu“. Nikomu neupírám možnost svobodné volby vydat se touto cestou, sama bych však něco takového nikdy nikdy nikdy v životě nepodstoupila. Nehodlám tady zmiňovat a rozebírat medicínské aspekty nepředvídatelnosti porodního procesu, nejsem k tomu kompetentní, ale i laický pohled na věc mi říká, že ačkoli jsem možná „tabulkově“ k domácímu porodu vhodný kandidát, právě vzhledem ke zmíněné nepředvídatelnosti bych do tohoto rizika nikdy nešla.
Z několika obhajob domácích porodů jsem nabyla dojmu, že jsou sobecky upřednostňovány pocity a prožitky matky-rodičky před bezpečím a možností rychlé lékařské intervence v případě nepříznivého vývoje porodu. Nemohu se zbavit dojmu, že případný zachráněný život toho človíčka se nedá vyvážit jakkoli pohodovou atmosférou porodu doma.
Statisticky je drtivá většina porodů bezproblémových, i když i přes veškerou lékařskou péči k tragédiím dochází. Myslím si, že pokud by něco tak strašného mělo postihnout mě, budu, za předpokladu, že jsem rodila v porodnici, mít alespoň pocit či dojem jistoty, že jak já tak i lékaři udělali pro mé miminko maximum. Bolest z toho pramenící asi těžko něco utiší, ale stalo-li by se něco takového při domácím porodu, do smrti bych se nezbavila výčitek, co by se bývalo stalo, kdybych bývala rodila v porodnici.
A ještě praktická stránka věci – já osobně se do porodnice těším, nejen na miminko, ale i na samotný pobyt. Beru ho jako dovolenou all-inclusive. A to ani nemám v úmyslu využít nadstandardních služeb. Beru to tak, že všude se vyskytnou lidé vstřícní a milí, ale i protivní a neochotní, z první zkušenosti vím, že personál porodnice, kam se na jaře příštího roku chystám, se řadí v drtivé většině do první skupiny. Nemocniční jídlo? Neočekávám kvalitu hodnou ocenění Michellinskou hvězdou, s povděkem kvituji i jen to, že je mi jídlo přinešeno, aniž bych se musela účastnit procesu jeho přípravy, případně mýt pak nádobí.
Ano – a manžel! Ten, který před odjezdem do porodnice před dvěma a půl lety nebyl kvůli nastalé panice téměř schopen se oholit, obléknout, vyvézt auto z garáže a bez ohrožení ostatních účastníků silničního provozu dojet do 15 km vzdálené porodnice? Ten, který je jinak fantastickým manželem a tátou prvorozeného syna, ovšem ten, který je jen stěží a občas schopen použité prádlo umístit do koše a přiklopit víkem, ten který je vyloženě „neuklízecí typ“, ten, kterému chvíli trvalo, než si zvyknul na dětská kakáníčka v blitíčka, tak představa, jak právě ten uklízí to vše, co porodu k úklidu zbude, mě neobyčejně baví.