mám doma cholerika a despotu - diskuze

Pripomina mi to meho manzela. Snasela jsem to 5 let. Chvilku se choval vzorne, kdyz se dobre vyspal, i snidani do postele mi donesl, apod. Nicmene vzdycky mi to potom vycetl a dela to doted (uz se rozvadime). Sproste nadavky, ponizovani, nejednou se naprahl, ze mi jednu vrazi (nastesti se nikdy neodvazil). Vzdycky za vsechno muzu ja, jeho slova nejcastejsi byla "podivej se na sebe, jak se chovas, kdyby ses chovala normalne, nemuselas byt tam, kde ses". Kdyz jsem po nem neco chtela, tak vzdycky rekl "a budes se uz chovat hezky??"Pryc od nej, nebude to nikdy lepsi. Naopak, bude se to zhorsovat a jednou ti fakt strihne. A kdyz nestrihne, bude te psychicky tak tyrat, ze s nim nakonec zustanes do konce zivota jenom proto, se ztratis veskere sebevedomi a sebeuctu. Zustanes s nim jenom proto, ze by te "nikdo jinej nechtel". Ver mi, znam to. Jsem od nej trictvrte roku odstehovana a porad jsem psychicky na tom hodne spatne...

Narovinu... Pryč od něj. Mám takového nevlastního otce a z celého srdce ho nenávidím a TĚŠÍM se až jednou umře... Jo, až tak...Psychický teror celé rodiny...i fyzické napadání...bylo to peklo. Mamka s nim je pořád, o lásce se teda mluvit nedá, spíš je pojí zvyk, děti a společné dluhy a to, že máma nemá kam jít, aby to utáhla se třema dětma, ségra je teda plnoletá, ale ještě studuje a myslim, že při nejbližší příležitosti začne bydlet s přítelem místo, aby šla někam s mámou, aby jí přispěla na bydlení, až bude makat.Mladší ségře teď bude 15 a bráchovi v září teprve 7.Upřímně doufám, že až tady jednou nebude prababička (té je už 95 let), že máma konečně praští do stolu a pujde bydlet tam po babičce...Jestli vás nenapadá fyzicky, asi ještě můžeš být ráda, ale stejně nechápu, jak můžeš milovat člověka, u kterého se bojíš, co bude jakmile vejde do dveří. Máš z něj strach, jsi z něj psychicky na dně a koukám, že dokonce házíš vinu na sebe, což dělá spousta týraných... Ten případ s tím jak u vás byli jeho kamarádi a to celé - to přesně vidím mého fotra!! Taky vždycky místo aby si uvědomil, že JE chyba v NĚM, když po něm vyjede kámoš, tak za vše může máma...Jestli se chceš nechat úplně zdeptat a ztratit komplet svou osobnost, být jen jeho loutka a nežít, jen přežívat...ve strachu...tak s ním zůstaň.Pokud chceš být ještě šťastná, věř mi, že na tebe určitě někde čeká lepší chlap a že tohohle miluješ si jen namlouváš, to není láska, to je zvyk. Je těžké si to připustit...Seber se a pryč od něj. Pryč, pryč, pryč Promiň, takhle to vidím já, jelikož to mám z vlastních zkušeností, nebudu ti zkrátka mazat med kolem pusy. Na takových chlapech není NIC pozitivního...a navíc když mu nefunguje spodek, tak už co s ním... (to jen tak pro "odlehčení")

pises ze mu dole prestal fungovat a je to s nim od te doby horsi..pokud te ma vazne rad,navrhi nejakou terapii a lecbu...klidne pro oba...neni se za co stydet...v jeho veku jde spis o psychicke problemy nez o fyzicke a pokud se nebude chtit srovnat,ja bych odesla...akorat se dostanete do zacarovaneho kruhu a odneses to ty a deti,ktere budou v tom prostredi vyrustat...laska v sobe obsahuje i slusnost a toleranci, pokud to tam neni,tak je to jen sobectvi a laska jen k sobe...preji at se ti podari to vyresit,je to jen na tpbe,co udelas, hodne sily

To je těžké. Já bych radila reágivat, ale nehádavě. Když se někde zavřeš nebo že nechceš s ním mluvit bude naopak čím budeš tišeji agresivnější a hádavější. Když se spravedlivě osočíš tak také. Takže jen racionální a co nejmín konfliktní argumenty a nejlépe s ním prostě souhlasit.Ale netuším jak dlouho se toto dá vydržet,

Cca 5,5 let(odvodila jsem si z toho co je psáno výše) není dlouhá doba. Celý život máš před sebou...U nás jsem taková já, možná ne tak moc, ale jsem. Naštěstí mám rozumného manžela a ten mně krotí.

tak - dlouho jsi s ním vydržela, takže nějaké kvality mít musí, kdyby to bylo jen tak, jak píšeš, tak to bych já prostě nezvládla, to je fakt hrůza. Jestli má nějaký zdravotní potíže, který to vygradovaly... řeší to? Nebo si to jen vylévá na tobě? Každopádně, takovýhle tlak se dlouho vydržet nedá

každopádně ti tvou situaci nezávidím,já s tímhle doma problémy nemám,mám taky vzteklouna a náfuku a uražlivýho ješitu,ale o proti tobě to je procházka růžovým sadem.Ale co vím ze svého okolí,tak můžu jen potvrdit co už se psalo výše,despota zůstane despotou,lepší už to nebude,bude se to věkem spíš jen zhoršovatvím že to je těžké si to připupustit,člověk stále doufá že se něco změní...držím ti palce,je to hrozně těžké s takovým člověkem žít a ještě těžší se rozhodnout jestli s ním nadále zůstat nebo ne

můj otec byl taky hrozný cholerik.Vše ho hned vytočilo,at to byla blbost nebo cokoliv,vše nám zakazoval,jednoduše se vytočil a když měl něco po ruce,tak to okamžitě letělo po nás dětech,nebo po mamceTýral nás jak fyzicky,tak i psychickyBohužel nemám vůbec dobré vzpomínky na dětství,ale každopádně záleží na každém člověku,jestli to bude celý život trpět,nebo ne.Jinak bohužel naporadímJedno je jasné,cholerik zůstane vždy cholerikem,ten se nikdy nezmění.Bud se s tím nauč žít,nebo se na to ještě za včas vyprdni.Nevím jestli máš děti,ale myslela bych určitě na budoucnost tvých dětí Třeba se s tím naučíš žít jako moje matka,která to musela přehlížet,do dneška ,ale jsme jako děti tím hodně poznamenanéNeporadila jsem,každopádně držím palce,at už se rozhodneš správně

Můj tatka je cholerik a je to těžké s ním vyjít,ale jde to.Já se tomu většinou směju.On řve a já se směju a ho to přejde.Ale pozor nevysmívat.