Malý Péťa 2940g a 50cm. - diskuze

V neděli 4.9. jsem měla neustálé pobolívání podbřišku jako před měsíčky. Věděla jsem, že to v nejbližších dnech příjde a budeme mít malého u sebe. po úklidu dvoudenním po stupačkách jsem byla celkem hotová, už mě to nebavilo a přála jsem si, a´t už máme s manželem chvilku na vydechnutí a jsme sami pro sebe. Naordinovali jsme si krásný večer s romantikou a pr mě to bylo jako proběhnutí přes cílovou pásku - teď už jsem stihla vše, co jsem stihnout za těhu chtěla, až tedy na ty hřiby a mohli jsme rodit. Spinkat jsme šli kolem jedné a kolem půl čttvrté mě probudila bolest. Myslela jsem, že to jsou poslíčci, ale nechtěla jsem něco zaspat, tak jsem počítala. Pak za 2 minuty další slabší poslík, za další 4 min další, pak za další 2 min silný na prodýchání... Poprvé za celé těhu jsem tedy vzbudila manžela, že do práce ho nepustím, protože se takhle nemůžu o malého postarat. Leželi jsme spolu chvilku a počítali jedna ze čtyř kontrakcí na prodýchání, zbytek úplná pohoda. Ovšem pořád po dvou, čtyřech minutách. šly jsme do vany jestli se to rozjede, či přejde, musela jsem se také oholit a tak. Nepřešlo jen intervaly byly pak po 6 minutách.Jedna kontrakce za 15 minut byla taková silnější zbytek slaboučké. Zavolali jsme v pět tchána, s tím, že má přijet až v 5:45. Musím se přece namalovat k porodu taky vybrat něco na sebe Pořád úsměv na tváři a velká pohoda. Přijel tchán, aby byl s malým - ten si spokojeně spinečkal ve svém pelíšku, já mu s úsměvem otevřela a taky mávala z auta. Péťovi se to nezdálo a ptal se mě, jestli si z něj dělám srandu nebo vážně rodíme ttak jsem řekla, však uvidíme, oni nám řeknou. Na půl cesty do porodky jsem si říkala, že si dám žvýkačku a ptám se manžela, kde že mám kabelku.... Zapomněl mi ji vzít Tak jsme se ještě vráátili zpět domů, smáli se a poslouchali písničky z rádia. Péťa mi vzal ty mé tašky, co tam měl nachystané a vyrazili jsme podruhé. Pěkně předpisově jsme jeli spíše jako na výýlet než rodit. Po příjezdu jsme vstoupili do čekárny, způsobně počkali na příchod sestřičky, na co ťukat že? sestřička se na mě dívala jak na ufo, a já: Dobrý den, my k vám jdeme asi rodit:o) Natočili mi monitor, konttrakce slabší a pak silnější, slabší, silnější. Nic, co by se nedalo vydržet. U příjmu otevřená na 2 cm a dle dr prý je to k porodu. Už jsem si nadávala, že jsme přijeli brzo, že to buude trvat a budou nás šikanovat vyvolávním a tak. naštěstí mudr byl rozumný, řekl, že za dvě hoďky mám mít kontrolní vyšetření a že do té doby si můžu jít kam chci. setrřička u příjmu na to měla ale jiný názor, tak jsem jí to rozmluvila do žádného pokoje jsem se nenechala zavřít. pé´ta s tím moc nesouhlasil, ale stál při mě a neshodil mě. dokonce mě podpořil v odmítnutí injekce, kterou se kontrakce zintenivní a porod urychlí. to jsem měla zkušenost s Davídkem a ty kontrakce jsou pak opravdu nesnesitelné. takto nám šlo pěkně vše přirozeně, pomalinku, u bolestí mě rozptaloval čerstvý vítr a chodící lidi, hýbající se větve, možnost svobodného pohybu. Byla to krása.Pak tedy kontrolní vyšetření - otevřená na tři cm a že mám jít pro manžela a vzít si ho na porodní sál, že mi udělají přípravu a píchnou vodu. Tak jsem šla, s úsměvem jsem rozeslala sms, že rodíme - to bylo 10:30 a jelikož manžel musel jít přes venek, já šla vnitřními chodbami se sestřičkou. Najednou ze mě tekla voda, já najednou nevěděla, co mám dělat, jestli stát nebo jít, ale došli jsme na ten sál, za mnou potůček:o) Jak jsem byla šťastná, že i toto bylo přirozeně, poté monitor, intenzivnější bolesti a odmítla jsem epidurál. dalo se to krásně vydržet, svelkým prodýcháváním ale dalo:o) Pak tedy klystýr, vyčistilo mě to řádně a pak další monitor, u kterého jsem už měla svou lásku u sebe a mohla jsem mu drtit ruce, málem jsem ho kousla, jak to bylo silné, ale pořád jsem zvládala. nabídli mi něco do kanyly od bolesti, přijala jsem a začala usínat. ty drogy jsou fakt krásné sestoupila jsem po monitoru z porodního křesla, objala miláčka a takhle jsme byli asi tak 5 kontrakcí, už vážně silných, už jsem cítila i velký tlak. Porodní asistentky si stále stěžovaly na mé kontrakce, že nejsou vytrvalé a oni že potřebují účinější, delší... No co mám dělat, že? Pak mě vyšetřili po těch 5 kontrakcích, zjistili, že už nejsem na tři cm, ale že mám porodní cesty otevřené a že prý mám zkusit zaatlačit. no chápete to? Já ne. Říkaly, že jsou rády, když se mamka otvírá cm za hodinu... Tak jsem zkusila zatlačit a Petříčka máme na jednu jedninou kontrakci, ne jednou jediné zatlačení u sebe. Pohodovější porod jsem zažít nemohla. Jsem bez jakéhokoliv poranění a vabsolutní pohodě se nám rozjelo i kojení. Krása, krása a prý jsem manželovi po položení mimi na bříško říkala: Tak co, jdeme domů ne? Přeju Vám to také tak, pa jdu kojit toho méhho miláčka malého