Má své dny - diskuze

Tak to je od něho pěkné, že se do toho pustil, přeji, ať je to konec s kouřením nadobro... a také, ať se nálada brzy vrátí.

ono se říká: poturčenec horší turka... a je to fakt. já přestala v okamžiku, kdy jsem najednou nechtěla. troufám si tvrdit, že je to hodně o psychice. o fyzické závislosti trošku pochybuju, bo jsem neměla vůbec žádné problémy - prostě jsem si dala krabičku s cigárama a zapalovačem do šuplíku a pokaždé, když mne popadla chut tak jsem si řekla: můžeš si klidně zapálit... ale opravdu to chceš? no a nechtěla jsem. pak už byly cigára úplně vyschlý a nebožtík manžel je věnoval nějaké návštěvě.... nevadilo mi to, protože už jsem je nepotřebovala mít v dosahu. stalo se to po povodních 2002 a od té doby jsem nesnesitelná, zaujatá a prrotivná, když si někdo zapálí v mojí blízkosti a já to musím čuchat. občas by mi nevadilo, kdyby mi nějakej dlouhodobější nekuřák vpálil, že jsem taky smrděla.... držím mu palce, ale dovol mi upřímnost: radši bych měla pohodového kuřáka, než nekuřáckou protivu.

Držím pěstí, ať to vydrží. Ten můj už zkoušel přestat několikrát. Vždycky jsem s ním ty první dva protivný měsíce vydržela a on pak začal znovu Ale je to hodně těžký, taky jsem tím prošla.

ty jo,tak to držím palce at to oba přežijete ,jestli to zvládne ,tak je to na véču,Jirka přestal než se malá narodila ,nekouří už rok a půl,takže před všemi ,kteří to zvládnou a vydrží,klobouk dolů.

Přeji pevné nervy. Zkus to brát s nadhledem. Ono to je pro závisláka těžké. Hlavně si nedovedu představit jakou motivaci bych si na jeho místě zvolila. Mě motivovalo to, že jsme chtěli začít pracovat na miminku. Těhotná a kojící bych nikdy nekouřila. Ale bejt chlap, tak nevím, nevím, jestli bych tu správnou motivaci našla...