Janičko ,moje laparoskopie,byla snad standartní,ležela jsem v sanatoriu na nadstandartu a tio si musím vynachválit,jestli máš možnost ,tak do toho jdi,když po operaci odchází ten plyn,já byla ráda že tam s nikým nejsem...Takže ,přijela jsem ve středu,dali mi klystár ,ale ten gel ,a nesměla jsem nic jíst,byl u mne uspávač a já si zaplatila ještě šetrnější uspání,po kterém by člověku nemělo být
zle.OPak mě dělail ještě nějaká drobná vyšetření,musel ajsem si odlakovat nehty a sundat šperky a nemohla jsem usnout,tak aby se mi spalo dobře dali mi Rohypnol,jen půlku a to byl mazec,docela jízdaPsala jsem tehdy Lukášovi smsku s normálně jsem měla halucinace,viděla jsem se jakoby ve filmu na tom displeji a houpal se mi celej svět.Ráno se na mě ještě koukla Mudr a anesteziolog a převázali mi nožky ,kvůli žílám -emboilii ?myslím a lapicuch nměodvezl na sál,koukala jsem na ta světla na stropě,bylo mi úzko,No a pak mě položili na sál a píchli něco a já usnula jako š
palek.Probudila jsem se na JIP asi po 2 hodinách ,samotná operace trvala dle lejstra asi kolem 30 minut.A sestar mi dala brčkem napít,pak jak se cítím,no bolelo mě hrozně pod žebrama,a sestar říkala,že je to prý ten plyn,kterým ti naplní bříško .Nevěděla jsem ,jak si lehnout,fakt ošklivé.Venku byla noc a já myslela že se rána nedočkám,nemohla jsem kvůli tomu ani usnout,pak ni sestar řekla,že až příjde ranní směna,půjdeme do srpchy a na zá
chod.To bylo něco,pomaloučku jsem se zvedla do sedu a břicho mi připadalo jako kámen,jakoby mě to táhlo k prostěradlu,to bylo asi těmi stehy.měla jsem naštěstí kartáček na baterky,protože jakýkoli pohyb byl zážitek,motala jsem se jak nudle v bandě,sestra mě držela i při močení.Takže asi tak po 24hod na JIP ,mě převezli na pokoj a tam mi poradila sestra ať hodně chodím,že to co bolí je pořád ten plyn a tak jsem chodila po chodbě,teda všechny jsme chodily a pouštěly prdíky a ulevilo se,ale až tak po 3 dnech,chodila jsem v předklonu a vše dělala opatrně, a pak mě na Revers pustili domů už před víkendem a musela jsem doma jen lež
et.Hodně pít a asi po deseti dnech nebo týdnu jsem šla na vyndání stehů,to bylo nepříjemné,ale pak už to všechno bylo nějak lepší.Jizvičky se ztratí ,fakt už nevím kde jsou ,jen ta na pupíku je vidě
t.Pamatuju si ,hlavně že jsem pak bydlela u tchýně ,a na bolest si už nepamatuju,člověk musí být opatrný,každým dnem je to snesitelnější