křest?? - diskuze

Ahoj BarčoKa,já i manžel jsme pokřtěni a také jsme nechali pokřtít našeho syna Marka a tím rozvíjet život ve víře, který nám Bůh svěřil. Křest je nejkrásnějším a nejvelkolepějším z Božích darů a otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy, jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání. Křest je svátost víry. Je to náš úkol vychovávat děti ve víře, protože křtem to teprve začíná. Dovedete si představit, že Vás manžel miluje ne jenom „v posteli“? Co je to za milování? Ale jo, je to krásné! Přesto však spolu prožíváme mnoho času i mimo postel. Ano „prožíváme“, a co s tím? Sex je pouze ( no dnes to možná nevypadá :) ) konzumací lásky v plné touze obou ( a krásný). Ale milovat láskou opravdovou, která je trpělivá, nezávidí, láskou která se nevychloubá a není domýšlivá, láskou která nehledá svůj prospěch a také láskou, která se nedá vydráždit ( no by byl spíše úlet :)) ) a láskou, která nikdy nezanikne. No zkrátka milovat láskou, která vydrží, má naději, vytrvá a věří, tak to je dar, díky kterému mám možnost milovat stále více svou ženu. Chcete-li žijeme spolu již 11 let a já svou ženu miluju stále víc ( ne že by jsme neměli problémy, to jo, ale dokážeme se znovu nacházet). Svatba v kostele? No to vůbec není romantika! Kdo by si chtěl uchovat vzpomínku na nejkrásnější den v životě a nazýval to svatbou v kostele, tak to je ( s prominutím) blázen. Svatba není cíl a konec krásy a svobody. Svatba je svátost, kterou neumíme docenit a díky tomu máme možnost znovu a znovu objevovat něco nového na tom druhém a právě od tohoto dne. Jo jasně, taky sami na sobě, protože to je také úkol pro ty, kteří touží po odevzdání se tomu druhému. Ne jenom na dnešní noc, ale na celý život! A jaká krása z toho pramení? Člověk byl jednou Bohem stvořen. Jako Adama a Evu nás včera ( před svatbou?) učinil a i tak se poznáváme… Toužíš-li po křtu svého děťátka, tak na co čekáš? My nemáme o čem přemýšlet, protože jsme Boha poznali. Boha takového, který mě miluje tak jako já svou ženu, Boha, který mi odpouští tak, jako moje žena, Boha, který byl tím, kdo požehnal narození našeho syna. Boha hledá mnoho lidí. Všichni, každý člověk hledá „naději“. Ale kde? V penězích, v televizi, v kráse, v nedosažitelném náboženství…? Co oko nevidělo, ucho neslyšelo a ani na mysl lidskou nepřišlo Bůh připravil těm, kdo ho milují. A čím víc budeš poznávat, o to víc budeš toužit po svém manželovi, dětech a vůbec. Nevím, která generace je tvoje mamka, ale z vlastní zkušenosti vím, že je potřeba včas se odprostit od svých rodičů. Ne zle, ale s rozumem a tak, aby sis mohla udělat vlastní život, rodinu plnou lásky a uměla vychovat děti ne tak, jako většina dnešních lidiček ( málo času ale hodně vložených peněz), ale tak, aby za čas děti toužili po Vás ( jediných rodičích) a vy jste i přes všechny problémy ( drogy, alhohol, škola, nevyvolený partner…), které život přináší také uměli toužit po svých dětech. I když se zkrátka snažíte s manželem dělat to nejlepší. To vám je schopen předat kněz ( v lepším případě katolické církve). I když je to jen člověk, ale přijme-li úkol přípravy na křest dítěte zodpovědně, pak to může být pro Vás jedině obdarování. A s časem si nedělej starost. Zde platí, že čím déle trvá příprava, o to více můžeš obdržet ( možná právě to, co ti nepředali rodiče). V opačném případě se může křest miminka stát jakousi „magickou formulí“, která v očích rodičů ochraňuje Naše děti v případě jejich smrti. To jistě není smysl křtu. Pravým smyslem a jediným naplněním je poznání lásky, jakou miluje Bůh člověka. A to je nmohem víc, než my milujeme své manžele, manželky a miminka, které jsou jedině jeho zásluhou. Děkuji za dotaz a je na tobě, jak se zachováš. Všichni vidíme, že mnoho lidí, co chodí do kostela nedělá dobré věci. Ale myslím, že tvoje rodina je jiná generace a je na Vás, jak s tím naložíte. Nemůžeme dělit na ty, co chodí do kostela a nechodí, je mnoho dobrých lidí tam i tam. Pokud ale toužíš po životních pravidlech, v církvi je můžeš najít. A modlit se? … vždyť už se dávmo modlíš… . Přejeme ti, abys nalezla správnou cestu ve Vaší rodině! Mnoho Božího požehnání a lásky, L+AP.S.: je to samozřejmě náš názor a díky za přečtení.

Ahoj,já křtěná jsem i vychovávaná k víře,ale moje cesta s Bohem se asi podobně jako u tebe rozcházela,a teď je to na takové \"tiché domácnosti\" ale pokud máš něco celý život...vždyť víš.Já sama bych právě díky tomu,že bych před Bohem lhala do křtu Aničky nešla,manžel křtěný není.Moje sestřenice ale do křtu šla,ačkoli kostel viděla naposledy když jí křtili,její manžel není pokřtěný vůbec.Myslím,že tem kdo si \"přičichne\" tak to v něm nějak zůstane,takže proto to bere trochu zodpovědněji ať už se mezi ním a Bohem stalo cokoli,a ti kteří o tom nemají ani páru si klidně lžou.Ta má sestřenice to udělala kvůli dědovi...No to mluví za vše,ta holčička co jí pokřtily nebyla v kostele ani na vánoce,a velikonoce to snad ani neví že se s vírou dá nějak spojit.Já Aničku do kostela občas vezmu,říká že tam bydlí andílek a líbí se jí samozřejmě hudba,jen ta zima nás teda nebaví

já pokřtěná nejsem a rodiče nás ani nikdy do kostela nevodili, ale určitě nás vychovávali, jak nejlépe mohli. Můj manžel pokřtěný je a do kostela nechodí. Děti jsme pokřtít nedali - ani nevím, jestli by to šlo, když já nejsem, ale myslím, že nám to ve správné výchově bránit nebude a že z nich můžeme vychovávat slušné lidi i bez pravidelné docházky do kostela, ke zpovědi ap.

My nemáme,já to zakázala,protože se mi to díky některým lidem příčí a navíc jsem k tomu nebyla vedená a až bude dospělý,ať si dělá co chce.

Mne to tak trochu prijde nefer vuci tomu diteti, ze mu vybiras, jakou cestou se bude ubirat. Treba nebude chtit byt krestan. Ale pokud by se Maruska v dospelosti rozhodla nechat se pokrtit, mela bych radost, protoze krestanstvi se mi docela libi, i kdyz ani ja, ani manzel nejsme v zadne cirkvi.

já i moje ségry pokřtěné jsme,ale svoje děti nedávam...manža taky není..

já jsem se nechala pokřtít v dospělosti a můj partner je taky pokřtěn a chtěli bychom naše dítě pokřtít a vést ho k víře. Nikomu to nenutím, přijímám všechny názory

Vzhledem k tomu, že nejsme věřící, tak jsme o křtu ani neuvažovali. Zrovna včera jsem o tom četla článek a je to tak jak píšeš. Při křtu se hlavně rodiče zavazují, že budou dítě vychovávat ve víře. V současné době už je jedno, kdy se dítě nechává křtít - dřív to dělaly už porodní báby, kvůli možnému brzkému úmrtí. Rodičům pak bylo útěchou, že bylo dítě aspoň pokřtěné. Dnes už to riziko úmrtnosti u dětí není tak vysoké, proto se nemusí s křtinami tak spěchat... Myslím si, že dobře vychovat dítě není otázkou víry a křtu. Rodiče to musí mít v sobě a je jedno, zda a jakého jsou vyznání.

Ja veriaca som a ani jedno svoje dieťa nedám pokrstiť.Verím v dobro a lásku.Páči sa mi každé jedno náboženstvo tak nemám problém ísť do mešity,synagogy,kostola atďale inak to beriem tak,že som z bohom stále,lebo pre mňa je všetko.Či ho vidím v deťoch,alebo v mužovi alebo v sebe,alebo v prírode atďTak budem viesť aj svoje deti a keď budú chcieť tak majú volbu