kouření - diskuze

tak si jdu poprvé vylít srdíčko i do téhle kolonky jde o přítelovo kouření,přiznávám že jsem taky kouřila,nechala jsem toho když jsem zjistila že jsem těhotná,ze dne na den.Ještě teď si to vyčítám,že jsem měla přestat daleko dřív,ikdyž malá je naprosto v pořádku. Jde o to,že jsem se ho ptala jestli by s tím taky nechtěl přestat,to jsem byla asi v pátém měsíci.Jen jsem se zeptala,tak mezi řečí,žádné ultimátum a on souhlasil,že přestane až se malá narodí.Tak jsem jako naivka největší čekala že to třeba pomalu omezí,když na to měl nějaký 4 měsíce,ale nic. Pak se malá narodila,když jsme přišly z porodnice,tak to vydržel asi týden.Pak jsem ho nachytala (nechtěně) jak kouřil v garáži a že prý to najednou nejde,že přestane postupně.Tak jsem ho nechala,věřila jsem že když to slíbil tak to dodrží. Ale Anet má už 4 měsíce a Petr pořád hulí jak fabrika když to tak řeknu. Když na to zavedu řeč,tak se brání že prý to omezil,ale toho jsem si teda nevšimla,kouří pořád stejně. Nedejbože když přijede jeho brácha nebo táta (taky kuřáci) tak to pálé jednu od druhé. Připadá mi že se za to stydí,aby řekl že chce přestat,že by asi nebyl za chlapa před nima,že by si mysleli že je pod pantoflem,když mu ženská zakázala kouřit. Jenže takhle to není,on to řekl sám a dobrovolně že přestane. A navíc to není jen kvůli mě,je to kvůli malý aby nemusela z tatínka cítit kouř a tak. A hlavně by si měl uvědomit on sám,že není zrovna drobeček a že má vysokej tlak,tak bych nerada aby měl ve 40 infarkt... já už nevím,chci toho po něm tak moc?