Koncept kontinua ... jedno veliké zklamání - diskuze

Kdysi, chviličku po porodu, jsme s Reddym a maličkým Jáchymkem v náručí brouzdali tradiční dobovou tržnicí. Už si nepamatuji, jaká k tomu byla příležitost, co bylo tématem trhu. Snad Den dětí. I teď, 11 měsíců po porodu jsem plná hormonů, které velmi vládnou mému emocionálnímu cítění. Tenkrát to bylo skoro silnější než hlas rozumu. Tenkrát se na tržišti bavili dva prodejci ručně dělaných naušnic o Konceptu kontinua. Ano, o knize od Jean Liedloffové. Nadšení, s kterým mladík, určitě o dost mladší ode mne, troufám si tvrdit, že i bez vlastní rodiny, líčil autorce naušnic, jak dokonalou knihu čte, mne motivovalo natolik, že jsem se ho na název knihy a autorku zeptala. Časem mi ale název knihy i jméno autorky vyšuměli z paměti a já na ně narozila až teď nedávno. Spousta pozitivních recenzí na tuto knihu, hodnocení lidmi laiky, takovými, jako jsem já, bylo povětšinou pozitivní, což pro mne byl také \"zdvihnutý ukazováček\". Knihu v knihkupectví nepřečtete natolik, abyste věděli, zda ji má smysl zařadit do vaší knihovny. Knihu jsem si půjčila od kamarádky (jak už sebe sama poznám, litovala bych vyhozených peněz z koupi). Nyní uplynul asi týden od dočtení poslední stránky, respektive poslední stránky, které jsem dala šanci a věnovala ji svůj čas. Autorka, (dle infa na zadní straně knihy) pořadatelka psychoterapeutických seminářů, spoluzakladatelka časopisu Ecologist a přispivatelka do Sunday Times, na asi 174 stranách: \"... odhaluje, proč jsou lidé žijící na Západě tak nespokojení a často nešťastní...\", \"...velmi jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak je potřeba zacházet s našimi nejmenšími, aby z nich vyrostly spokojené a samostatné děti a posléze dospělí lidé, kteří si nepotřebují léčit své deprivace z dětství,... jejichž život nebude naplněn věčnou nespokojeností a hledáním něčeho, co nalézt nelze...\". Citovala jsme zde slova ze zadní strany knihy. Slova, s nimiž ale nesouhlasím. První polovinu knihy jsem četla s nadějí, že se dozvím něco zajímavého, něco, co by mohlo pozitivně přispět k péči o našeho Jáchymka. Druhou polovinu knihy jsem četla už je s pocitem marnosti a mrháním časem. Autorka, tak jako většina autorů \"bestselerů\", je \"zápaďačka\" a s vědomím tohoto faktu už je mi jasné, proč se kniha stala jednou z řady těch tzv. bestselerů. Sama autorka píše, že na západě je normální již v těhu a počas celého rodičovství číst kupy knih a vychovávat, jednat podle toho, co se v knihách píše a doporučuje jako 100% osvědčené a in. Srovnává tamější výchovu a postoje, komunikaci... se světem, dle jejích slov, primitivních jihoamerických indiánů. Přijmout slepě a důvěřivě její slova za konstantu (slova někoho, kdo neměl harmonické dětství, fungoval jako modelka, u indiánů jako lékařka (snad se všemi možnými specializacemi) a v \"západní civilizaci\" jako psychoterapeut a novinář, by bylo stejně tak pofidérní jako autorka sama. Pokud pochybujete o faktu, že jste dobrým rodičem, pokud jste labilní, je tato kniha něčím, jako Církev Jehovova. Pokud ale jen chcete kouknout na názor někoho dalšího, jistě si knihu přečíst můžete. Já jen doporučuji nekupovat si ji, mně osobně by peníze za ni \"vyhozené\" hodně mrzely, tak jak mě do jisté míry mrzí ztracený čas četbou. Myslím si, že mi Evropané máme svoji osobnost, svůj zdravý rozum a nepotřebujeme kdejakého \"samozvaného odborníka, specialistu\" na lidské vztahy, který vyřešil největší osobnostní a socializační problémy všech dob, který přišel na kloub tomu, co před ní - a bezesporu i po ní - budou řešit další zástupy studovaných specialistů, kapacit v oboru. Lidé z východu by určitě neztráceli ani setinku svého času s něčím, jako je Koncept kontinua. A toto byl skutečně poslední kousek prostoru, který jsem ochotná tomuto \"dílu\" věnovat. Už nehodlám s tímto veledílem mrhat svým časem, který chci věnovat svým milovaným.