Komu jste se prvnímu svěřily, že jste těhotné, a jak? - diskuze

Manžel byl zrovna pryč a protože jsem měla problém(krvácení) řekla jsem to mé mamce.

První manžel, ale chvílu jsem si musela počkat, až se vrátí z cest. Pak hned naši, pak hned endokrinolog, tam jsem se musela hned hlásit a ten mi to pak potvrdil z krve. Až pak gynda, druzí rodiče a jedna kolegyně z práce. Šéf až za dlouho, do toho se mi chtělo nejmíˇn. No ten mi prvně pogratuloval a pak měl radost, že může přijmout dalšího do týmu

První to věděl v obou případech samozřejmě Lojza, a potom hned rodiče a ti nejbližší kamarádi. A myslím, že jsem to celkem brzy vykecala i tady.

Na první těhotenství nevzpomínám moc ráda, takže to zmiňovat nebudu, ale u toho druhého jsem to samozřejmě řekla, hned Robertovi, že jsem podle všeho těhotná. Pak jsem byla s Janney a Nadulí v Benecku, tak ty byly hned druhé a když mi to doktorka potvrdila, volala jsem to ještě babičce do nemocnice. Za to jsem moc ráda, protože jsem jí to stihla říct, ještě než umřela. Jen škoda, že už se nikdy nedozví, že se Alenka jmenuje po ní.

Ahojki, tak mám zatím jen jednu zkušenost s Toníkem..měla jsem pár dnů zpoždění a taky už mi nějak nechutnaly cigarety, tak jsem po práci se stavila do lékárny pro test. Doma mě čekal můj s vínem, že si dáme..já šla ale na 5 min na wc si udělat ten test (no a byly tam //)..jsem z toho byla docela paf, že to po 1,5 měsíci vyšlo (a to měl můj po operaci kýly), takže malý vznikl ještě s kýlou :))..no a jak jsem vylezla z wc celá roztřepaná, tak můj že ať si jdu dát víno a já že nějak nemám chuť..a on jen tak spíš ve srandě no snad nejsi těhotná...a já že jo..a rozbrečela jsem se jak želva...ten si to pak zapil sám..byl z toho taky vyjukaný, protože si myslel, že beru prášky, ale já je tajně vysadila, protože jsem si malého fakt přála. Nakonec je z něho maximálně happy, i když mi hodně dlouho vyčítal, že jsem za jeho zády vysadila ( jenže řekla bych, že pro chlapy snad není nikdy vhodná chvíle k početí- bych čekala doteď)..pak se to dozvěděla švagrová no a pak tak nějak postupně celá rodina.

U nás to moc romantické nebylo.První bylo po 2 letech chození na inseminaci,tak,že už jsme byli unavení a skoro rozhodnutí to vzdát.Tak,že jsme se furt báli,že to je planý poplach a ,že to nevyjde.Další bylo po IVF,tak to všichni věděli i minutu početí,tak,že jo povedlo se.Kolik jich tam je?No A Zuzanka to už bylo spíše zoufale-zase???V ten první moment.Už to ani rodinu moc nezajímalo,nuda,tolik dětí.Gabka nebyla nadšená ani z jednoho.Jak nad tím přemýšlím,čekala jsem větší ovace a nadšení.

přítelovi a volala jsem mu a řekla jsem \"tak jo\" a on \"jo?\"..a já\"jo\"..a on se smál a já taky

Tak první to věděl manžel, a až potom ostatní, i na den nezapomenu, neb oficiálně od doktora jsem to měla potvrzeno v den svých narozenin a ještě ke všemu kulatých. Manžel byl z toho trochu smutný, že jsem si dárek dala sama, ale pak si nechal vysvětlit, že to je vlastně dárek i od něho.

První to věděla kamarádka a pak hned tatínek.

V obou pripadech manzelovi jako prvnimu ;) Poprve jsem si v nedeli odpoledne uvedomila ze uz mam nekolik dni zpozdeni, tak jsme shaneli otevrenou lekarnu, takze zadna romantika. Podruhe jsem mu to rekla cestou v aute na Moravu k jeho rodicum, driv nebyl cas. Obe rodiny se to vzdy dozvedely hodne brzo, protoze mi bylo pokazde hrozne zle :)

ja to tu nekde uz psala,ale sama si to uz nepamatuju...tusim,ze muzi,az po praci,kdyz jsme se videli,zadna romantika,nic,jen asi vydechnuti,ze se to povedlo

Když jsem zjistila,že jsem těhotná,tak jsem to ihned hlásila manželovi.U Matyho,jsme u toho byli oba dva.Měli jsme jet do práce no já čekala ms.Ms měla jeden den zpoždění,žádné jiné příznaky jsem neměla.No tak jsem si ráno ze srandy udělala těhu test no a bylo to tam,krásné dvě viditelné čárky.Měli jsme radost oba dva,já mu to hned ukazovala,objal mě,dali jsme si pusu a jeli do práce.Pro mě to byl opravdu trošku šok,nemohla jsem jaksi uvěřit tomu,že budeme mít miminkoNo a u Tobiho jsem to také hned oznamovala mu.To jsem mu posílala nafocený těhu test mailem do práce

pokaždé jsem nejdříve zašla k dr, abych měla jistotu to bylo kolem 8tt a do té doby jsem si to užívala sama, děti byly vždycky chtěné a plánované, tak jsem se těšila a potutelně usmívala jak pako.. a pak jako první se to dozvěděl manžel, většinou na romantické večerní procházce.. reakce byly vždycky kladné, ikdyž u Verunky manželova první věta byla: A je to vůbec moje? (měl ji připravenou dlouho, zdálo se mu to asi vtipné a těšil se, až mi to řekne ) pak se zase potutelně usmíval on...naposled si pamatuju, jak jsme oznámili Eli a Vivi, že budou mít další sestřičku - Verunka byla šťastná, okamžitě se jí objevily v očích čertovské plamínky, asi tušila, že bude mít novou hračku na zlobení.. a Eliška byla trochu vykulená a hned začala uvažovat, jak se všichni vlezeme do auta.. bohužel měla pravdu, i velké auto je pro nás těsné

pokaždé jsem nejdříve zašla k dr, abych měla jistotu to bylo kolem 8tt a do té doby jsem si to užívala sama, děti byly vždycky chtěné a plánované, tak jsem se těšila a potutelně usmívala jak pako.. a pak jako první se to dozvěděl manžel, většinou na romantické večerní procházce.. reakce byly vždycky kladné, ikdyž u Verunky manželova první věta byla: A je to vůbec moje? (měl ji připravenou dlouho, zdálo se mu to asi vtipné a těšil se, až mi to řekne ) pak se zase potutelně usmíval on...naposled si pamatuju, jak jsme oznámili Eli a Vivi, že budou mít další sestřičku - Verunka byla šťastná, okamžitě se jí objevily v očích čertovské plamínky, asi tušila, že bude mít novou hračku na zlobení.. a Eliška byla trochu vykulená a hned začala uvažovat, jak se všichni vlezeme do auta.. bohužel měla pravdu, i velké auto je pro nás těsné

prvni to vedel muj nej kamarad a akamoska:D

Úplně první se to dozvěděl můj muž a žádná velká romantika to nebyla. Dítko bylo plánované a tak jsme každý měsíc čekali zda se zadaří Pak jsem to řekla kamarádce a když mě pak mudra kolem toho 3 měsíce ujistila, že je vše ok, donesli jsme rodičům ukázat foto z UTZ...tak asi tak