Komolení jmen - diskuze

mně to zas až tak nevadí, naopak je mi příjemnější, když mě někdo osloví Mončo, Moni, Móňo, než Moniko, to je takový tvrdý

mě zase přijde dost hrozný když dá někdo svému dítěti jméno třeba Magdaléna a pak mu vadí, že mu tak někdo řekne. Tak proboha proč to dává ???? Mě vadí spíš ty koncovky jako Lucino, Baruno, Anino, Nelino apod. Mě třeba manžel říká Lucie a protože mi tak říkal v životě málokdo, líbí se mi to. Ale nevadí mi v podstatě kromě zmíněného Lucino nic. Zajímavé je, že Jarušek znám taky víc. Jedné se říká jen Jarko a jinak by jí nikdo neřekl, druhé jen Jaruško a třetí kamarádka je prostě Jarča. Já jsem třeba hodně chtěla Amálku, měla jsem ale problém v tom, jak se představí až bude velká a přijde do práce. Ahoj já jsem Amálka je pro 40-cetiletou ženskou dost trapárna, a Amála je taky blbá. Jedině Amálie, no ale.... Nejvíc trapný mi ale přijde když by řekla třeba, já jsem Amy a jmenovala se jinak. Většinou se přizpůsobím tomu jak kdo chce říkat, a očekávám že když někomu vadí určité oslovení, že to hned řekne, já bych to řekla.

Též to nesnáším.. Mně se třeba líbí jméno Drahomíra a Jaromira v téhle podobě, ale zdrobnělina Drahuš(e) či Jaruš je otřes Prostě svojím spolupravocníkům říkám jen celými jmény.Zdrobnělina k Jaromiře by se mně líbila Romy

Na mou osobu mi to nevadí. Radši snesu Helču jak Helenku A stejně mi půlka lidí v práci říká zkomoleným příjmením. Jsem Důbravka a hotovo. Slyším an oboje.

Ja na Elisku uz skoro neslysim. Mne i v praci rikaji Zajici nebo nezneji Zajicku.

si taky nemyslím, že je to o lenosti, ale o tom, že tím komolením a zdrobněním se do toho vkládá cit, vztah nebo jak to říct. že je to tady tak běžný dělat.já mám třeba docela problém oslovovat kláry nebo alice, napsat \"ahoj kláro\" mi přijde drsný, jako bychom se vůbec neznaly, \"klárko\" je zas moc familiérní a něžný..ale říkám všem lidem, jak se jim běžně v kolektivu říká. asi by řekli, kdyby se jim to nelíbilo. třeba na to, jak oslovovat bohdanu bych sama asi nepřišla a dětem říkám tak, jak jim říkají rodiče, bych neměla odvahu vymyslet si něco vlastního nebo oslovovat je kalendářovým jménem (třeba říkat miminku ondřeji)..

Tak o lenosti to asi nebude, mě mají všichni tendenci říkat Danuško, a to bych fakt vraždila (u děcka to ještě chápu, i když už tehdy jsem to nesnášela, ale co je nutí, říkat tak mámě od dvou dětí?) Asi jim to přijde osobnější, přátelštější. U cizích to přetrpím a bližším řeknu, ať mi říkají Dano,Dani nebo Danuš. Známá je Růžena, tak to mi přišlo takový tvrdý, Růžo mi taky nešlo přes pusu, když jsem se jí ptala, tak že jí prý všichni říkají Růženko a jí to nevadí, je to na domluvě. A když Davídkovi řekla kamarádka Davčo, tak jsem přemýšlela na koho to mluví

ja jsem Pavlina, ale vsude se predstavuju Pavla a tak me i 99% lidi oslovuje. Nesnasim,kdyz mi nekdo rekne Paja, to bych vrazdila , proto taky sama oslovuji zname tak,jak se mi predstavili

Tý jo, tak já to mám přesně naopak. Pokud je mi někdo blízký a mám ho ráda, málokdy ho oslovuju přesným jménem, právě že si ho vždy nějak přizpůsobím, zkrátím...prostě si ho přiblížím i tímhle způsobem.Eliáškovi říkáme asi tisíci způsoby, ale vyloženě \"Eliáši\" snad jen když hodně zlobí.Při představování ze sebe teda diblíka nedělám, řeknu \"Tereza\" a je na druhém, jak to pojme. Sama svoje jméno v originální podobě moc ráda nemám, přijde mi dost tvrdý (kombinace r a z je dost vražedná), ale tak mi říkají jen cizí, takže to je ok.

Na základce mi jedna učitelka říkala Naďko. Brrrr :))) Ale třeba dneska už mi to tak nevadí. Bohužel tohle člověk asi nijak neovlivní.

ja te chapu,me komoli desive a ja snesu ze sveho jmena jedinou variantu,,jinak jsou vsechny hnusne a nereaguji na ne,krome tady na bolu...proto jsem svym detem dala jmena kratka a strucna a stejne me zaskocila tchyne se svagrovou kdyz z toho krasneho jmena Ella pripadne Elli udelali Elinamela jsemchut jim dat pres usta..a nastesti me i Elli proslo,ze to jmeno vubec neslysime