Kdy začít korigovat režim? - diskuze

ahojjá jsem tedy pro režim od samého začátku, jídlo si malá upravila už v porodnici-říkala si po 3 hod. Přes den mi usnula buď v lehátku, postýlce nebo když jsme vyjeli kočárem. Co jsme opravdu dodržovali tak režim na vanu (před 18h), jídlo a do postýlky (max do 18,30h). Anetka je tak naučená do teď, budou jí 2 roky a jsem za to moc ráda . Kamarádkám mladší děti chodí spát mnohem později a ještě je musí uspávat, tohle mi řešit nemusíme-a stačí tak málo

Tak režim s jídlem si Adélka udělala sama,v podstatě jedla každé tři hodinky,pak to měla přesně nalajnované,věděla jsem kdy můžu jit ven a tak.To bylo super.A režim na spaní jsem začala uplatnovat po třetím měs.Dříve to nemá cenu,většinou do třech měs se to ustálí samo,já jen učila spát v postýlce,to mi totiž nechtěla,musela jsem jezdit doma s kočárem.Chvilku to trvalo,ted v pohodě.Dám ji do postylky ,chvíli si hraje a usne,jak večer tak přes den.Ale řeknu Ti ,že nějaké vyjímky co se týče režimu má do dnes.Někdy spí třikrát kratce,vče¨ra třeba jen jednou a za to tři a půl hodky.

Asi je na to ještě malá, ale ten večerní rituál bych klidně zavedla, Honzík ho měl od začátku - vykoupat, nakrmit, do postýlky. A je fakt, že s večerním usínáním problém nemá. Jinak nám se povedlo zavést jakýsi režim až teď (5 měs.), v půl osmé koupeme, v osm krmíme, v půl deváté jde spinkat. Budí se kolem 7-8 ráno, první spaní je kolem 11 doma (to je boj, spí max. 3/4 hodiny), pak kole 3-5 venku v kočáru (to mi vyhovuje, protože v kočáru spí dobře, takže když je z dopoledne nevyspalej, protáhnu mu to a naopak). Ale je to fuška. Přinejmenším zkus dávat spát ve stejnou dobu, na stejné místo, se stejnými hračkami, miminka mají rádi svoje jistoty. Jejda, to je to dlouhé, sorry...

Tak malé je teprve 5 týdnů a režim nechávám jen na ní a měnit to zatím nebudu.Nechávám ji spát kdy chce a proto ji nemusím ani uspávat,i když někdy v noci je třeba po kojení hodinu vzhůru.Kojím ji taky podle potřeby akorát na procházky jdeme ve stejnou dobu a to kvůli starší dceři.Spíš mám problém že nechce spát v kočáře a to mě trápí,plače a my musíme za chvilku domů.Koupeme obden a hrajeme si podle spánku,protože taky někdy moc nespí a jindy celý dopolene.

Hele, ja jsem to resila tak, ze jsem tak jeden tyden nechala Marusku, at si dela, co chce, psala jsem si to, a pak mu z toho ten rezim tak nejak vylezl sam. Jinak vecerni ritual je super vec, je asi jedno, jestli je v sest nebo v deset, hlavne aby byl stejny. Prochazky chodim kazdy den ve stejnou dobu, jidel ma Maruska 5 denne plus jedno nad ranem, kdyz se vzbudi, ale ani ne striktne v nejake hodiny, spis tak, jak to vychazi. Cvicime a hrajeme si, kdyz je vyspana, prevraceni na brisko je dobre nedelat hned po jidle, ale to uz sis urcite vsimla. Trochu se musi samozrejme prizpusobovat i ona, jsem to s ni dost sama, mam dost prace, takze i kdyz se snazim domacnost zvladnout, kdyz spi, tak si musi i obcas hrat sama.

je ještě moc malá, nech to na ní a časem se to vyvine samo a bez násilí. Mám 3 děti a všem jsem nechala v budování režimu dne naprostou volnost a neměli jsme s tím žádný problém a nemáme do teď.

Ty jo to je dotazů. Já ti napíšu, jak jsem to dělala já - nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale nám se to osvědčilo.Od mala jsme se snažili dodržovat večerní rituály. Ve stejnou dobu trochu zacvičit, vykoupat, pak namazat, oblíknout, nakrmit a spát. Když neusnul, tak jsme ho nijak nenutili. Když byl malej, tak ho často pobolívalo bříško, takže jsme se snažili mu ulevit. Přes den papal a spinkal, jak sám chtěl docela dlouhou dobu. Na pocházky jsme chodili většinou po obědě, ale někdy i dopoledne nebo později odpoledne - jak to vyšlo. Jíst jsem dávala, když si řekl. Režim v jídle přišel vlastně až se zaváděním příkrmů. Snažili jsme se spíš my přizpůsobit jemu než naopak. Tím nemyslím, že by si s náma mohl dělat úplně, co chtěl, ale neřešili jsme, jestli bude jíst ve 12 nebo v 13. Ono to stejně bylo tak, že měsíc to fungovalo nějak a pak najednou přišla změna. Navíc já nejsem moc zastáncem toho nechat vyřvat...takže bylo období, kdy s námi byl vzhůru třeba do desíti, protože ne a ne usnout...tak jsme ho nechali...zase vydržel spát do devíti - to nebylo k zahození. Takže moje jediná rada je naslouchej miminku a poslouchej svoje instinkty. To je podle mě nejlepší recept na spokojené miminko a tím pádem je spokojená celá rodina.