Zkušenosti pacientek z porodnice Fakultní nemocnice Hradec Králové - diskuze

Velká spokojenost

První dceru jsem rodila v listopadu 2014. Samotný porod trval skoro 3 hodiny jako prvorodička jsem spíše byla vyplašená z toho co mě čeká a co bude následovat. Ale doktor i sestra me uklidnovali a říkali co bude následovat. Při šití byl přítomen i nějaký medik (což jsem podepsala a hlavně se to nějak naučit musí) ten mi vůbec nevadil, v tu chvíli jsem byla ráda, že to mám zasebou a těšila se na malou.

Druhou dceru jsem rodila v prosinci 2016. Tenhle porod byl velmi rychlí cca 30 minut v ryze dámském složení až na přítele. Doktorka i sestry byli velice příjemné. Akorát v té době bylo více porodů, proto jsem neležela na oddělení po šestinedělí, ale na oddělení gynekologie a těhotných.

Kdybychom náhodou plánovali ještě jedno mimčo, určitě bych zase jela rodit do FNHK

FN HK porodní příběh - prosinec 2015

Bohužel nedoporučuji viz porodní příběh, podala jsem stížnost, na kterou mi bylo odpovězeno spíše ignorantsky s odvoláním na „dechovou tíseň dítěte“, která se podle mě, mého manžela i PA neodehrála - budiž důkazem, že i přes nezakročení personálu FN je syn v naprostém pořádku.

Oddělování blízkých už od začátku


Ihned po příjezdu mě vzali na příjem a manžela s porodní asistentkou chtěli nechat čekat na chodbě. Bohudík, nenechali se rozdělit, řekli, že jdou se mnou a šli.
Neměli jsme bohužel sepsaná porodní přání, ale věřili jsme, že je uhájíme na místě aktuálně dle situace.

Nástřih


Už při tlačení začala diskuze o nástřihu. Naše porodní asistentka, znalá našich přání, řekla, že si nástřih nepřejeme. Lékař odpověděl, že se bude snažit, aby nebyl třeba, ale že záleží na situaci. PA sděluje, že když tak se to natrhne, že nechceme stříhat. Zopakoval, že záleží na situaci. My zbystřili a důrazně řekli, že si prostě nástřih nepřejeme. Lékař ho opravdu neudělal a hráz nepraskla.
I když jsme manžel, PA i já sama uvedli, že nástřih nechceme, musela jsem dát nohy křížem, aby k nástřihu nedošlo, což v poslední době porodní nebylo jednoduché.

Dotepání pupečníku


Mezitím naše PA s lékařem diskutovala o dotepání pupečníku. Říká, že si budeme přát dát miminko hned po porodu na moje břicho a nechat dotepat pupečník. Lékař řekl, že když dítě bude dobré, tak že to půjde, nikde v literatuře jsem se nedočetla, že by to mělo být riskantní, a naopak u zdravých novorozenců se to doporučuje. Syn se narodil, lékař mi ho dal podle pokynů na břicho. Blízko už stála dětská sestra s připravenou plenou, aby do ní syna vzala a odnesla ho. Jenže dítě bylo na šňůře, tak nemohla. Naše porodní asistentka stála vedle mě a tak nějak bránila sestře se více přiblížit, jako by se bála, že mi syna odnese, a řekla, ať to dítě něčím přikryjí, protože já nahá měla na sobě nahé dítě a nikoho nenapadlo nás přikrýt. Nakonec se tedy sama aktivně chopila té pleny od té sestry a přikryla naše dítě.

A teď začala bojovná diskuse. Pediatrická sekce začala lamentovat, že potřebuje dítě ošetřit a tedy odstřihnout. Gynekolog chtěl tedy stříhat, my jsme říkali, že ne, že chceme nechat dotepat, že nám to přece slíbili. PA demonstrativně sáhla na pupečník, jako že tepe (a tepal mohutně) a vyzvala k tomu i manžela, který si také sáhl. Přítomní zdravotníci obraceli oči v sloup.

Pak začali argumentovat, že jde přece o zdraví dítěte, že je ohroženo. PA se podívala na dítě a říká: „Ale vždyť je v pořádku. Podívejte, dýchá. Poslechněte mu srdíčko.“ Ale nikdo mu ho neposlechl.

Mezitím dorazila nějaká další dětská sestra či lékařka a zhurta se do nás pustila, že prý sestrám nechceme dát dítě. Pak se ale zarazila, protože uviděla, že dítě ještě není odstřižené a že ho tedy sestrám ani dát nelze.

Zase se rozhořel argument, že dítě je v ohrožení života a že oni za něj mají zodpovědnost. PA se zase na naše dítě podívala a řekla, že je ale v pořádku a pokud ne, ať tedy řeknou, co v pořádku není. A že nám před porodem slíbili, že když je dítě v pořádku, že lze nechat dotepat. Manžel argumentoval tím, že za dítě jsme zodpovědní my – rodiče a ne zdravotníci. No byla to mela názorů, manipulací a boje o moc.

Nato se pustila jedna ze sester do lékaře, že přece nebude poslouchat tady jen tak někoho, kdo mu něco přikazuje, ať prostě střihne. To nás namíchlo. My nejsme jen tak někdo, my jsme rodiče s doprovodem a nejsme tady pro zdravotníky, ale zdravotníci pro naše dítě, potažmo pro nás. Lékař už bral do rukou nůžky, my jsme křičeli, že si to ale nepřejeme, lékař se díval střídavě na sestry, střídavě na nás, jakoby nevěděl, co má dělat, atmosféra byla napjatá, až manžel začal bránil pupečník vlastníma rukama a znemožnil tak lékaři přestřihnout pupečník. Sálem projela silná vlna nespokojenosti personálu.

Pak jsme znovu sahali na pupečník, ještě slabě tepal, pak sahal lékař, řekl, že už netepe, pak jsme zase sahali my a už opravdu dotepal. A tak se po několika vypjatých minutách střihlo.

Když tento bod shrnu: personál je navyklý na zaběhnuté postupy a není ochotný naslouchat přání rodičů, i kdyby bylo jakkoli podložené zdravotními autoritami nebo aktuálními trendy ve zdravotnictví. Navíc jsme vnímali poměrně autoritativní přístup porodních asistentek či pediatrických sester i v tlaku na přítomného lékaře-porodníka.

Dítě je bezprostředně po porodu odnášeno na vyšetření do jiné místnosti


Po odstřihnutí pupečníku hned dětské sestry dítě odnesly a manžel šel s nimi.
Po porodu si od nás všech třech gynekolog nechal podepsat, že jsme odmítli přestřižení pupečníku hned po porodu, dokonce tomu aktivně bránili, odmítli vyšetření dítěte bezprostředně po porodu a že to vše je spojeno s rizikem anemie, podchlazení, atd. Naše PA k tomu dopsala, že vyšetření dítěte bezprostředně po porodu jsme neodmítli, mohli ho udělat na mém těle, ale odmítli jsme, aby k tomu dítě odnesli.

O to, aby dítě vyšetřili až po dvou hodinách, nechali ho do té doby u mě jako matky, jsme si jaksi kvůli napjaté dusné atmosféře neřekli, později mě to mrzelo, ale dost možná by to byl zase boj.

Jen pro srovnání: jak mi sdělila kamarádka nedávno rodící v porodnici v Rychnově n.Kn., ihned po porodu stála u rodičky sestra s nahřátými plenami a novorozence na těle matky ihned přikryla, v klidu dítě i matku nechala s otcem cca 2 hodiny v klidu na sále, zároveň dítě zkoušela hned přikládat ke kojení. Prohlídka novorozence byla krátká a proběhla na sále.Pochvalovala si příjemnou a pohodovou atmosféru bez autoritativních přístupů personálu. Velmi mě mrzelo, že podobného přístupu jsem si neužila v Hradci Králové. Dosud mi není jasné, proč to zde nejde.

Rutinní podání injekce na odlučování placenty po porodu


PA se mnou tedy zůstala na porodním sále, otec odešel za dítětem.
Sestra se připravovala, že mi píchne po porodu injekci na odloučení placenty, což mi letmo sdělila. PA řekla, že by se to nemělo píchat rutinně, že jen když žena krvácí a – podívala se – a konstatovala, že nekrvácím. Jenže sestra si jela svou, já už neprotestovala, připadalo mi to hrozně rychlé, a tak jsem se nebránila.

Personál nerespektuje přání pacientů a doprovodu, leda se o své potřeby postaráte sami proti jejich vůli


Rodila se placenta, šilo se. Uplynulo cca 5 – 10 minut od odnesení dítěte, už nám jeho absence připadala dlouhá, PA navíc zmínila, že myslí, že by se mi lépe rodila placenta, kdybych měla své dítě u sebe, lékař ale řekl, že to nemá žádnou souvislost. PA odpověděla, že to je prostě psychosomatika.

Proto šla našeho syna s otcem hledat a zjistit, kde tak dlouho jsou a co se děje. Vyšla z porodního sálu na chodbu, rozhlížela se, kde by tak mohli být v tom labyrintu dveří. Vtom jí jedna sestra řekla, že tady takhle nesmí sama chodit. PA řekla, že hledá otce s dítětem, kde jsou? Ona jí ukázala na jedny dveře, ale dál hudrovala, že tam nemůže jen tak chodit, že jsou tady nějaká pravidla. PA ji ignorovala, vlezla dovnitř, kde byla jiná sestra s manželem a s miminkem a řekla sestře, jestli by už mohla dítě přinést, že ho potřebuji. Sestra se na ni utrhla, že naše PA jí nemá co říkat, co ona má dělat a že ji nemusí poslouchat, ale to už byla naše PA zase na cestě zpátky.

Manžel na sestřiny výhrady reagoval tím, že sestra sice nemusí poslouchat PA, ale jeho ano, protože on je otec. Na chodbě zas hudrovali, že si tu naše PA dělá, co chce. Každopádně během několika minut se objevili na sále s miminkem, a to se konečně dostalo zpátky ke mně. A zase vzduchem svištěly nějaké poznámky o tom, že se do toho PA nemá co míchat, že jsou tu nějaká pravidla, že co jim bude nějaká dula co povídat a tak dále. Chápu, že PA nepracující ve vaší nemocnici není zaměstnanec a má statut návštěvy, nicméně já si ji k porodu přizvala, aby jako odborník pohlídala maximální přirozenost porodu a vztah s dítětem hned po porodu.

Tady se poslouchají naše pravidla!


Přinesli mi syna zabaleného v peřince. Věříme, že pro dobrou stimulaci kojení je lepší, když je dítě méně oblečené a více nahaté přímo na kůži matky, a tedy po odchodu sestry jsme syna společně z peřinky vybalily, já si ho dala přímo na tělo a peřinkou přikryla. Za chvíli ta sestra zase přišla, že prý musí zkontrolovat, zda nekrvácí pupečník a uviděla, že mám dítě vybalené z peřinky. Tak mi za to vynadala, téměř ve smyslu co si to dovoluju, že oni jsou za dítě zodpovědní a že tu jsou určitá pravidla.

Pupíček naštěstí sestra zkontrolovala na sále, nikam dítě neodnášela, ale pak dítě zase zabalovala do peřinky. PA jí řekla, že já, matka, možná to dítě mít v peřince nechci, že by se mě nejdřív mohla zeptat, než ho zabalí. Ta ovšem vyštěkla něco v tom smyslu, že tady se bude poslouchat a dítě zabalila zpátky do peřinky. O dítě se se mnou doslova přetahovala, přitom jsme si se synem užívali první rel. klidné společné chvíle po porodu.

Kradení kompetencí matkám


Asi třikrát za náš tříhodinový pobyt v porodnici přišla dětská sestra, aby mi pomohla s přiložením dítěte k prsu, což je jistě v pořádku. Jenže vypadalo to tak, že dětská sestra držela našeho syna u mého prsa. Já nejistě a rozpačitě držela svou ruku ve vzduchu připravenou držet dítě, ale neměla jsem ji kam dát, protože dítě držela sestra s tím, že nemusím nic dělat, že ona ho drží. Na naše námitky zakroutila hlavou a stisk alespoň trochu povolila. Toužila jsem si svého syna držet při kojení sama a nezdálo se mi mé přání nějak neadekvátní.

Ambulantní porod?


Na základě výše uvedeného jsme toužili jen po klidu, proto jsme avizovali, že brzy půjdeme domů. Gynekologové s tím neměli velký problém, ale ve vzduchu viselo, že miminko pediatři asi nebudou chtít pustit. Tak PA zmínila, že na předčasné propouštění novorozenců existuje věstník od MZ. Gynekolog řekl, že o takové případy se pak zajímá sociálka. PA se pohotově zeptala, jestli mu připadáme nějak sociálně slabí, že by k nám musela sociálka - odpověděl, že to samozřejmě ne.

Papírování a neklid především


Papírování bylo během těch 3 hodin po porodu spoustu. Kvůli rychlému porodu se příjem dělal až po porodu, takže klasické příjmové otázky jsem zodpovídala při kojení. Pak mi při kojení přinesli k podpisu asi tak 5 souhlasů a nikdo neočekával, že bych si to měla pročíst a rozmyslet si, co podepisuji. Hlavně, když to podepíšu. Byl tam i souhlas s poplatkem za otce – 250 Kč. PA zmínila názor ombudsmanky o jeho nezákonnosti a podivila se, že je v HK ještě vybírán. Sestra na ni nevěřícně zírala, jako by PA spadla z měsíce. My byli rádi, že se schyluje k odchodu a podepsali i tento souhlas.

Pak přišel gynekolog s tím svým papírem, že jsme odmítli přestřihnutí šňůry hned po porodu. Mezitím kontrola krvácení u mě, kontrola krvácení z pupečníku u syna, asistence dětské sestry při kojení. A nakonec dvoje poučení – od gynekologů a od pediatrů – co vše se může stát, když matka a dítě odejdou předčasně a potom podpis reverzu na odchod. Suma sumárum – ty tři hodiny nebyl vůbec klid, pořád tam někdo byl a něco dělal. Žádný div, že přisátí se v této atmosféře příliš nedařilo.

Nesmíte si tu dělat, co chcete!
V této době manžel odjel domů pro dětskou sedačku, kterou jsme zapomněli naložit do auta. Neměl to naštěstí daleko. Já jsem se osprchovala a naše PA mi již přinesla civilní oblečení, do kterého jsem se oblékla. Nikdo z personálu na to nic neříkal. Tak se i PA, aby byla připravená k odchodu, šla převléknout do civilu. Už bylo po porodu, já byla také v civilu, tak nám to přišlo na místě. Vrátila se tedy z šatny v civilu, a jakmile vstoupila na chodbu oddělení, ze dvou stran se na ni sesypali zdravotníci, že tu nemůže být v civilu, že si tu skutečně dělá, co chce. Jedna sestra běžela a přinesla jí jednorázový OP plášť, teď zase obracela oči v sloup naše PA, ale navlékla si ho přes oblečení a šla takhle na sál za mnou.

Mezitím přišla pediatrička, chlapečka prohlédla, konstatovala, že je v tento moment zdravý, ale nemůže ručit za to, co bude za chvíli, poučila mě o rizicích, nechala mi podepsat reverz, předala zprávu o novorozenci, syna jsme převlékly také do civilu a dle pokynů pediatričky čekaly na manžela, aby reverz podepsal i on. Byly jsme připraveny odejít, chování této paní doktorky bylo asi poprvé vstřícné bez degradace našich rozhodnutí.

Poplatek za otce je vyžadován
Mezitím se již vrátil manžel se sedačkou a domáhal se vstupu na oddělení za námi. Sestra nám však nakvašeně řekla, že ho sem už nepustí, že my půjdeme za ním ven, že papír mu donese tam. Tak jsme šly. Na chodbě oddělení nás však personál ještě zastavil a chtěl, aby poplatek za otce 250,– zaplatila i PA.

Ona však řekla, že podle ombudsmanky mají právo pouze na proplacení nákladů a ať jí vystaví takovou fakturu. Personál byl již zcela bez sebe, co nestandardního to po nich zase chceme a že nerespektujeme jejich pravidla a dával svou frustraci již bez obalu najevo – že s něčím takovým se ještě nesetkali, že kdyby tohle dělal každý, že to snad není možné, jestli si za svou práci PA taky nenechá zaplatit, někteří na ni už křičeli. Pak řekli, že budou muset zavolat někoho z vedení. Že nás bez toho nepustí. PA řekla, že ale kvůli mně, matce, nemůžeme tak dlouho čekat, že musím domů odpočívat a ona nás má odvézt a volala telefonem manželovi přes dvoje dveře a vysvětlovala mu, co se stalo a že nás nechtějí pustit, ale že se nějak potřebujeme dostat ven.

Já mezitím seděla se synem na chodbě, ten naštěstí spal. Tlak vzrůstal, až nakonec přišla jedna sestra, že otec se prý domáhá vstupu ke svému miminku a ať tedy jdeme. Nakonec dali naší PA podepsat, že odmítá na místě zaplatit poplatek a že to má zaplatit přes účet a dostala papír s číslem účtu a skutečně jsme šly. Na pozdrav na shledanou nám personál odpověděl, ať už se nevracíme.

Manžel za dvěma dveřmi byl zničený, že ho nechtěli pustit dovnitř a nás nechtěli pustit ven. Zažíval tam horké chvilky, dohady se sestrou.

Když se na celou událost ohlížíme zpětně, pořád je to pro nás citlivé. Všichni jsme se snažili s personálem domluvit lidsky, bez rozbrojů. Několikrát jsem zmínila, že se nechceme nijak dohadovat, že bychom chtěli vše vyřešit v klidu. Přesto jsme všichni tři cítili ze strany personálu FN HK, především sester, velký tlak a disrespekt.

Zdá se nám těžko pochopitelné, že v tak významné a jinak jistě prestižní nemocnici, jakou FN v Hradci Králové jako celek jistě je, zaostal přístup personálu v porodnici za současnými trendy v přístupu k právům pacienta a celkově v lidském přístupu, protože o lidech to vždycky je. Naším „pochybením“ bohužel bylo, že jsme se předem informovali o tom, jaká jsou doporučení v současných trendech (viz např. doporučení WHO) při a po porodu a že jsme je konzultovali s porodní asistentkou a jinými matkami, které rodily v jiných porodnicích. Tedy jsme si opravdu nevymýšleli alternativní metody.

dvě zkušenosti

V nemocnici HK jsem rodila v roce 2014. I přesto, že jsem byla svýma kamarádkama přesvědčována, že personál po několika průšvihách na porodním sále udělá všechno proto, abych rodila sama bez přítomnosti partnera, tak se mi podařilo rodit s ním. Ikdyž boj byl docela urputný - nejprve se sestra vymlouvala na to, že budu rodit až za dlouho a tak je zbytečné, aby tu partner byl. Tak jsem jí řekla, že u třetího dítěte už docela dobře poznám, jak na tom jsem a budu rodit brzo. Tak mi řekla, že partner se mnou být nemůže, že jsou plně obsazené všechny porodní sály a na jiném pokoji je přítomnost partnera zakázana. Tak jsem řekla OK, ale partner počká tady v čekárně hned za dveřma a mobilem ho zavolám hned jak budu rodit... Na to se zatvářila jak okurek v laku a odvedla mě do jiného pokoje. Asi za 10 minut, mi partnera přivedla s tím, že je už volno. Když sestra odešla zeptala jsem se mladičké sestřičky, která se zaučovala kolik měly dnes porodů (bylo mi divné, že je všude ticho) a ta mi s úsměvem řekla, že jsem dnes jediná a těší se, že uvidí miminko, je tam totiž první den.... Zkušenost maminky co byla se mnou v porodnici je ještě horší, rodila sama a nikdo ji neřekl ani jak má tlačit, tlačila špatně do bříška místo do konečníku a miminko muselo vacumextraktorem. Vznikly ji hematomy a málem vykrvácela. Skončila na ARU. Když se konečně dostala po 14 dnech na oddělení šestinedělí tak v noci dostala teplotu a začla mluvit ze sna. Sestřičky si mysleli, že se jedná o laktační psychózu (bez porady s odborníkem), ihned ji zastavili laktaci a poslali ji na psychyatrii. Protože neměla v papírech uvedeno otce dítěte, dítě putovalo do kojeňáku, přesto že mohli kontaktovat rodiče maminky, kteří am běhali každý den neudělali to... Jinak ale péče sester na oddělení šestinedělí byla dobrá, zvláště jedné, která je zároveň laktační poradkyní a má 4 děti naprosto úžasná!!!

Hodnocení porodnice Hradec Králové

Dobrý den ostatní maminky. Dne 26.6. se mně narodila dceruška v Hradecké porodnici. Nejsem zrovna nejmladší maminka a tak jsem měla ze všeho dost velký strach. Sice jsem měla v plánu rodit v Náchodské nemocnici, ale bohužel vzhledem k těhotenské cukrovce jsem musela právě do Hradecké porodnice. Již při docházení do těhotenské poradny k doc. Kacerovskému jsem byla velice spokojená s jeho milým a vstřícným přístupem ke mně. Vždy mně zodpověděl všechny mé dotazy a jeho přístup byl laskavý, i když takových pacientek jako jsem já, má veliké množství. Porod sice nebyl zcela bez potíží, ale vše se za pomoci zkušeného zdravotnického týmu povedlo. Velice ráda vzpomínám na porodní asistentku paní Kožíškovou, pana doktora Stránika a další personál, včetně velmi milých sestřiček a sanitářek na oddělení novorozenců. Naší malé je u víc jak 14 dní a zatím se nám daří moc dobře a doufám, že to tak bude i nadále. Ještě jednou děkuju všem za pomoc a pvzbuzování při porodu. Ostatní maminky, tuto nemocnici mohu jen a jen vřele doporučit. Byl to můj první porod a dost jsem se bála, ale prostředí bylo přijemné a personál ještě víc. Takže všechny maminky, hurá do Hradce Králové.

spokojenost

Porodnici v Hradci jsem si mimo blízkosti bydliště vybrala i proto, že s nemocnicí máme už více zkušeností. Původně jsem se rozhodovala jestli rodit v Praze nebo tady, ale po přestěhování to už nemělo cenu řešit. Na této klinice jsem se narodila já- předčasně v 35.týdnu a to byl rok 86, pak bráška, ještě o týden dřív, kdyby se tenkrát narodil kdekoliv jinde- poblíž, neměli by ventilátor. A tak moje volba byla celkem rychlá. Je pravda, že se našemu miminku ven moc nechtělo, přenášela jsem a když jsem se dostala do porodnice, jen jsem se chtěla v ambulanci doktora na něco zeptat. Pro podezření, že mi sákne zkalená voda si mě tam rovnou nechali. A i když porod trval skoro 12 hodin, musím říct, že byli všichni moc fajn. U porodu se mnou byla mamka a spolupráce s pordodníky bala celkem dobrá. Měla bych sice pár výhrad, ale jako prvorodička s trošku atypickým průběhem a ještě z oboru, si ve finále rozhodně nemám na co stěžovat. V nemocnici jsme byli s mrňousem jen tři dny a máme se dobře. Co víc si přát :)

Musím jenom chválit

V porodnici v Hradci Králové jsem na svět 19.9.2013 přivedla svého prvního syna. Výběr byl pro mě jednoznačný i když nemáme Hradec zrovna nejblíž (cca 40km) Naštěstí jsem kontrakce po 5 minutách měla brzy ráno, tak nebyl problém Hradcem projet. Při přijmu sem byla vyšetřena, vypsali jsme příjem a s manželem nás přesunuli na sál. Chodila ke mě jenom jedna a ta samá PA a občas se tam mihlo pár sester, ale ty většinou zkontrolovaly jestli mám co pít, jestli infuze kape apod. Musím pochválit o to, že mě dlouho nenechali \"trápit\" a snažili se mi porod urychlit. Před 5 ránou jsme byli v porodnici, v 6:15 mi PA píchla vodu a v 10:35 byl syn na světě.

Prvotřídní lékařská péče vs. přirozený porod

Ve fakultní nemocnici v Hradci Králové jsem rodila v roce 2011 a důvod, proč jsem si tuto porodnici zvolila byl hlavně ten, že bydlím pouze 10 km daleko od Hradce. Tak kam se přece až hnát, když mám porodnici za humny. Nyní čekám druhé mimi, které se má narodit začátkem srpna 2013 a já opět začínám přemýšlet o porodu. Můj první porod začal doma, když jsem kolem půlnoci zjistila, že mi praskla plodová voda. Protože mi při vyšetření streptokoka byl nalezen pozitivní nález, věděla jsem, že musím ihned do porodnice, abych stihla dostat ještě před samotným porodem mimíska antibiotika. Na příjmu na mě byli velmi milý, doktor pozorný a musím říct, že i citlivý, neboť jsem již měla kontrakce po 4 min. Manžel mezitím čekal před příjmem. Doktor mi oznámil, že jsem otevřená na 2 cm a že to může jít rychle nebo také pomalu. Po prvotním vyšetření jsem dostala antibiotika přímo do žíly a následně se mnou byly zdlouhavě sepisovány papíry. To bylo první, co mě překvapilo, že sestra se na vše ptala a to i na vše, co již bylo zaznamenáno v těhotenské průkazce (tak na co ji vlastně máme?), ale pak jsem si řekla, že mě chtějí asi jen rozptýlit. Asi po hodině od příjmu jsem se dostala na porodní sál (pokoj), který měl vlastní sociální zařízení, neboť jsem si zaplatila nadstandartní. Jediným mým přáním, který jsem celou dobu opakovala všem, tedy od sester, porodních asistentek až po doktory, kterých se tedy vystřídalo celkem hodně, páč porod - otvírání trvalo skoro 12 hodin, bylo přiložení dítěte na prsa ihned po porodu. Manžel mi byl velkou oporou a měli jsme do samotného porodu skutečně velmi soukromé a příjemné prostředí. Nakonec jsem byla velmi zklamaná samotným zakončením, kdy se do pokoje nahrnulo snad 10 lidí a z toho mi při porodu pomáhala jsem asistentka. U porodu jsem nakonec měla doktorku, která jen čekala na samotné vypuzení, aby mohla udělat nástřih a následně mi ukázat dítě mezi nohama se slovy, že se zde dítě matce ihned nepřikládá a tak mi ho aspoň ukáže, než ho odnesou do vyšetřovny. Nechápu, proč mi to samotná předtím slíbila, že s tím není problém, pokud bude dítě v pořádku. Dítě v pořádku bylo a stejně ho ihned odnesli. Do dneška nechápu, proč jsem tam měla tolik lidí, manžel se ke mě skoro ani nedostal nebo musel být za zvednutým lůžkem, takže mě nemohl ani držet za ruku. Při vyplňování papíru jsem zamítla účast mediků, tak doufám, že to dodrželi, což si nemůžu být jistá, když se mi už nikdo nepředstavil a po nedodržení mé žádosti bych se ani nedivila, kdyby si to udělali po svém. Na oddělení šestinedělí jsem absolutně neměla problém, sestřičky příjemné i když měli nával a pořádně se ani nezastavily. Myslím si, že nejsem nikterak náročný pacient, neboť jsem se vždy na radu lékaře podrobila všem vyšetřením, podáním medikamentům a dalším jejich požadavkům, proto mě dodneška velmi mrzí nesplnění mého jediného přání mít dítě ihned u sebe. Takže na základě toho zhodnocuji, že v HK můžete očekávat prvotřídní lékařskou péči, ale s minimální snahou o přirozený porod. Takže pokud chcete rodit co nejpřirozeněji, mít jinou polohu při porodu nebo dokonce třeba rodit do vody, určitě hledejte nějakou jinou porodnici. Já nyní zvažuji, že si napíšu porodní plán a jako druhorodička snad nebudu tak ke všemu přístupná a budu se více brát o svá práva. Tak uvidíme :-) .

Sliby chyby

Své první dítě jsem rodila va FN Plzeň a byla jsem maximálně spokojená.Porod byl dlouhý s křížovými bolestmi.Ale s partnerovo přítomností jsme to zvládli.Přestěhovali jsme se, a proto druhé dítě jsem rodila ve FN Hradec Králové.Očekávala jsem opět dlouhý porod s křížovými bolestmi, tak mi nejvíc záleželo na tom abych ty dlouhé boletivé hodiny nebyla sama.Asi měsíc před porodem jsem zajela sondovat do FN HK, jak to tam chodí.Byli na mě milí, otec u porodu - samozřejmost a samozřejmě se mnou prý bude celou dobu.Byla jsem moc ráda.Nastal den příchodu mimča na svět.Přijeli jsme do porodnice v cca 2h, mě vzali dovnitř - taťka čekal v čekárně.Po nekonečných vyplňování papírů a vyšetření mi řekli, že to jen tak nebude, že mě dají na pokoj a až bude ta správná doba tak tatínka zavolají.COŽE???O tole mi právě šlo, aby byl se mnou a ne někde v čekárně za trojemi dveřmi.Ležela jsem na pokoji, konrakce po 2min, když jsem pípla na sestru že to nevydržim, tak mi řekla ať se osprchuju.Kapala ze mě krev, tak to je prý normální.Nechtěla mě prohlídnout, nakonec jí to nedalo, prohlédla mě a zděsila se :MAMINKO VY RODÍTE !!!Honem na sál, tam jsem se doplížila se skříženýma nohama, bála jsem se aby ze mě malá nevypadla.Pak mi řekla : VYSKOČTE SI NA STŮL,ten byl vysoko ale strachy o dítě jsem na něj nějak vylezla.V 5h takže po 3h od příjmu se mi narodila holčička, kterou mi ukázali až půl hod. po porodu (nejhorší půlhodina v mém životě), tím že doktor řekl že to jen tak nebude tak taťka odjel domu a k porodu nestihl přiject.Takže pěkně děkuji personálu, že díky nim nebyl otec u porodu.Kdyby mi p. Bydžovská neslibovala přítomnost otce po celou dobu, nešla bych tam rodit.A kdo mi nevěřil můj stav a pak na mě honem honem - rodíte, no zase p. Bydžovská.Další mimčo neplánujeme, takže mě tam už nikdy neuvidí

Úžasná péče, děkujeme!

V Hradecké porodnici jsem porodila před čtyřmi dny, proto můžu přidat čerstvé hodnocení. A jedině kladné. Od příjmu až do propuštění jsem se zde nesetkala s jediným nepříjemným člověkem. Od paní uklízečky až po lékaře byli všichni nejen profesionální, ale i úžasně milí a starostliví. Nikdy jsem se nemusela bát na cokoli zeptat, a to i v noci, vždy se mi veškerý personál ochotně věnoval a poradil. A to se ten den narodilo ve FN 13 dětí, z toho několik sekcí, a na porodních boxech se dveře netrhly.Co se týče porodu, mám na něj příjemné vzpomínky. Musela jsem sice být celou dobu na monitoru kvůli zkalené plodové vodě, ale PA mi na přání vždy umožnily změnit polohu tak, jak to jen šlo (nabídly mi sezení na míči, mohla jsem se postavit a udělat pár kroků, jak dovolily pásy a kabely, mohla jsem ležet). Nikdo mi neřekl křivé slovo, i když jsem chvílemi dokonce trošku zakřičela (dokonce mě paní Dr. a PA podporovaly, ať si klidně zanadávám, že je to lepší, než se různě stahovat a mlátit sebou - to mě opravdu mile překvapilo, protože jsem si sama chvílemi připadala jako hysterka...). Nikdo mě nevyšetřoval zbytečně, pokud vyšetření bolelo nebo bylo nepříjemné, vždy to bylo respektováno. Sice jsem se nakonec neobešla bez nástřihu, ale do poslední chvíle se paní doktorka snažila ho zbytečně nedělat. Takže rozhodně nemůžu souhlasit s tím, že episiotomie a podobné zákroky jsou v HK automatické. Když mě v 1. DP už hodně trápily kontrakce, byla mi nabídnuta možnost tlumení bolesti, vše opět řádně vysvětleno. Po porodu mi bylo miminko položeno na bříško, takže jsme se mohli krásně přivítat na světě, což byl snad nejkrásnější okamžik, který jsem zažila. Ačkoli jsem měla předem strach ze šití porodních poranění, protože většina maminek si stěžuje, jak to strašně bolí, já ho téměř necítila. Paní doktorka hráz opíchla, když zabolel jeden steh, ještě připíchla. Jediné nepříjemné bylo ve 4.DP kontrolování krvácení se stlačováním bříška, které opravdu dost bolelo, ale chápu, že je to třeba, a cévkování. Po dvou hodinách na sále si miminko odvezla dětská sestřička, já jsem mohla ještě s manželem do sprchy, dostala oběd a miminko mi přivezli na pokoj hned, jak jsem si řekla. Protože bylo na šestinedělí plno, leželi jsme na odd. gynekologie a těhotných, ale nic to neubralo na standardu. Na oddělení byla neustále k dispozici ženská i dětská sestřička, vždy připravené ochotně poradit a pomoci (i s kojením o půlnoci nebo bolením ve dvě ráno). Pokoje krásné, nové, čisté. Veškeré prádlo, vložky, věci na miminko jsme dostali, bylo k dispozici na chodbě nebo u sestřiček. Kdybych měla vše shrnout, na porod mám opravdu příjemné vzpomínky (neříkám, že nebolel;-)), co se týče poporodní péče a pobytu, za mě jednička s hvězdičkou. Na závěr bych ale ráda řekla, že mé těhotenství i porod (až na zkalenou plodovou vodu) byly fyziologické, spontánní a bez komplikací, žádné specifické zákroky nebyly nutné. Ale kdyby ano, personál měl mou plnou důvěru, jejich přístup byl naprosto profesionální. Důležité bylo určitě i to, že i já sama jsem se snažila být příjemná svému okolí, chovat se slušně a usmívat se...zkrátka se chovat tak, jak jsem si přála, aby se ostatní chovali ke mně.

Sliby chyby

S Hradeckou porodnicí jsem byla po porodu jenom průměrně nespokojena. Později, když jsem zjistila, jak probíhá porod s dulou a manželem, že zdravá miminka mohou ihned po vypuzení zůstat u mámy na břiše nebo že roztržení vaku blan porod sice zkrátí, ale znepříjemní mámě i mimču, začala jsem pochybovat, jestli byla blízkost nemocnice vážně tak významné plus.
Chápu, že při porodu o předvánočním víkendu (2010) se dá očekávat jisté omezení péče, ale domnívám se, že pokud jednou porodnice slíbí zachovávat zásady BabyFriendly Hospital, tak tak musí činit bez ohledu na počasí, počet rodiček a náladu sestřiček.
V první době porodní jsem byla přinucena ležet s ostatními rodičkami na společném pokoji a \"spát\" s kontrakcemi po dvou minutách. Pak mi prodali nadstandardní porodní sál a nedovolili mi využít jedinou pomůcku (musela jsem ležet a nechat se monitorovat). Protržení vaku blan, nastřižení hráze a oxytocin jsou zde standard. Synka mi ukradli a asi po hodině mi přinesli bílou houstičku, že ji mám nakojit. Na můj dotaz jak jsem se dozvěděla, že mu mám dát pusu k prsu. Pak mi synka zabavili na tři hodiny a nechali mě ohladu ležet samotnou v pokoji. Na vyžádání jsem dostala studený hovězí s knedlíkem.
Na oddělení vládne pevný režim, potřeby matky a dítěte jsou až na posledním místě. Péče o poporodní poranění žádná, jídlo vám dají pouze pokud se k němu posadíte na tvrdou židli. Miminka jsou často bezohledně buzena na vyšetření a nejkladnější hodnocení, kterého se jim dostane je \"v normě\". Na všechno musíte podepsat deset papírů.
Takže: Dítě z vás vytáhnou, ale za lidskost tu nikdo placený není.

Spokojenost

Po tom co jsem tady pred svym porodem procitala tato ne moc lichotiva hodnoceni jsem se sem taky rozhodla napsat, protoze me to docela vydesilo a rodit v Hradci jsem se bala. V HK jsem rodila v srpnu 2010, mela jsem sice rizikove tehotenstvi, ale vsechno bylo v poradku. Vecer mi praskla voda a tak jsme jeli. Na prijmu jsem nevedela, ze obe dve mladsi zeny byly jen porodni asistentky nebo sestry, s predstavovanim se vubec neobtezovaly, jen se mnou sepsaly kupu otazek v dotazniku (do kterych si myslim ani kolikrat nemocnici vubec nic neni), mezitim mi delali monitor. Potom uz se mi ale zacaly venovat, vysvetlily mi co bude, pak prisel lekar, vysetril a slo se spat, protoze jsem jeste nemela kontrakce. Vubec si na porodni peci nemuzu stezovat, porodni asistentka byla strasne prijemna a lekar mily. Maly sice nakonec musel byt vytazen klestema, ale vcas a je ted zdravy a ma se k svetu. Na sestinedeli byly sestricky take hodne, ale vcelku jsem od nich nic nepotrebovala. Mely strasne prace a preplnene oddeleni, nekdy bylo treba dele cekat, ale vsichni jsme lidi a kdyz nejsi rozmazlena narocna mamina a chovas se normalne, tak se tak myslim chovaji i ony k tobe. Byla tam sice 1 nebo 2 sestry, ktere byly na ranu, ale s tema jsem se ani nebavila Az budu rodit podruhe, urcite zase do Hradce

Vyvolaný porod

Rodila jsem v Hradecké porodnici v září 2009, vzhledem k tomu, že jsem 3 dny přenášela byla jsem odeslána do rizikové poradny, ze které mě paní doktorka po vyšetření odeslala rovnou do porodnice, kde my porod vyvolávali. K čemuž bych se asi znovu nerozhodla. Paní doktorka se mě ptala zda chci tento den porodit a já souhlasila, jen jsem teda nevěděla co mě čeká? Po vstupním vyšetření mě odvedli na porodní sál kde mi hned napíchli oxytocin a pomohli s odtokem plodové vody, což bylo velmi nepříjemné, protože se jim to moc nedařilo. Celou dobu mě monitorovali, protože plodová voda byla trochu zakalená. Pořád mi dávali víc a víc oxytocinu až se miminku přestalo dařit a já samozřejmě měla větší a větší kontrakce. Pak dali monitor miminku přímo na hlavičku, trochu se to zlepšilo, ale potřebovali abych honem porodila, tak mí píchali další injekce na otvírání, když už jsem konečně měla tlačit, nechali mě asi jen na 5 kontrakci a doktor rozhodl, že porodím císařským řezem. Ani jsem nestačila zareagovat a už jsem byla na sále. Narodila se nám krásná, zdravá holčička.
Musím říct, že přístup personálu byl velice příjemný a profesionální jak na porodním sále, tak potom na oddělení šestinedělí. Jediná věc, která mě opravdu mrzí, že jsem si nechala porod vyvolat. Miminku se ještě nechtělo a takto vynucené porody většinou končí císařským řezem. Ale na druhou stranu jsme šťastní, že máme nádhernou a zdravou holčičku a všechny ty nepříjemné věci související s porodem jsme brzy zapomněli.