Jste tolerantní vůči mentálně a tělesně postiženým spoluobča... - diskuze

Nevím, tělesně postižené beru jako normál...Ale teda pekelně mě točilo, když jsem si stála 4 hoďky na koncert do nejvhodnějšího místa mé cenové kategorie a ves... se přede mě chlap na vozíčku s doprovodem, že přece musí vidět. Naštěstí osud tomu chtěl a já se pak dostala víc dopředu.

Zajíc to tou první větou vystihlOno totiž opravdu není co tolerovat.Konkrétní zkušenost nemám,nějak moc mentálně nebo tělesně postižených lidí kolem sebe nemám.Občas,když vidím někoho na vozíčku u trolejbusu nebo třeba slepého na přechodu,tak váhám,jestli mám nabídnout pomoc nebo ne,abych toho člověka neurazila,ale zatím se to vždycky vyvrbilo tak,že člověk na vozíčku buď do \"mého\" trolejbusu nenastupoval nebo s sebou měl kamaráda,který mu pomohl a tak.

Jelikož jsem jich v životě hodně potkala tak jsem, Ondra to má stejně a vedu k tomu i Petříka, který má jednoho postiženýho chlapečka ve školce.

Jeste dodam,ze ja jsem tolerantni, sama mam \"skoropostizenou\" dceru, tak jsem se zacala o zivoty postizenych vice zajimat. Loni jsem treba byla na srazu jedne fb skupiny postizenych a jejich rodicu a zrovna ta starsi generace (maminka kamaradky,ktera je pro moje deti skoro jako nahradni babicka) mi rikala,ze tam nemam jit, nemam malou vodit mezi postizene deti,ze to nema co videt. Pritom sama je zdravotni sestra….

u te starsi generace to bude mozna zcasti i tim, ze za sociku se postizeni zavirali do ustavu a nebyli tolik na ocich, takze nejsou zvykli. Mladsi generace uz s postizenyma zije, integruji se do skolek, skol,atd, co je za me dobre.

S tímto nemám problém, Zajíc to napsal přesně trefně.Taky mi vadí doslova bezohlednost k postiženým. Jako mám úctu ke starším, ale jejich chování je děsný někdy.

myslím že jsem tolerantní a navíc ještě Matka Tereza, vždyť mě znáš

Ještě mě teda napadlo, že jsem jakoby tolerantnější vůči projevům toho postižení.Třeba když vozíčkář potřebuje vystoupit z busu, trvá to dlouho než se spustí plošina, a.t.d., tak prostě počkám.Kdyby zcela nechromý občas zablokoval dveře na 2 minuty a nějak se tam rozvaloval, tak mě asi naštve a vystrčím ho z busu ven

Beru je jako ostatní, občas pouze tápu jak se k nim chovat, myslím tím s lidi s mentálním postižením.

jsem...a nevadi mi tam ani ruzne prispevky apod,byt sama odmitam cerpat,protoze nechci at ma moje dite nekde zapsano jakoukoliv diagnozu,dokud je sance ze se zlepsuje

v tomto nemam nikdy s nicim zadny problem... spis naopak jim snzim pomoct se..

I já to beru jako součást života. Vidím je, usměji se na ně, stejně jako na kohokoli jiného. Když je třeba, pomohu, ale to pomohu i mamince s kočárkem a babičce s hůlkou..

Pro mě osobně jsou běžnou součástí života, je fakt, že já se s lidmi s tělesným postižením vídala jako dobrovolník, v práci i v soukromí, takže pro mě je to tak nějak automatické, že jsou okolo nás. Chápu, že někteří lidi na to zvyklí nejsou a musí se k tomu nějak postavit, nadávání je ale už trošku moc.

přijde mi to normální, případně i pomůžu, pokud vidím, že to někdo potřebuje - přidržet dveře, pomoct na schodech apod. Mám kolem sebe dost postižených lidí a tak mi to přijde někam normální, jinak ale nepomáhám, pokud si někdo neřekne, vím, že někteří s postižením tu neustálou pomoc od okolí berou jako přítěž :-)))překvapuje mě Stázule, máme naši hlavní oddílovou vedoucí a ta chodí na protézách a má takové nevyvinuté ruce, na každé tak dva mini prstíky a Stázinka se k ní chová naprosto přirozeně, podává jí ruku, objímá, blbne s ní a nikdy se nezeptala, co to ta teta má prostě to bere úplně jako normální minule dokonce pomáhala slepé holčičce v herně, aby si mohla tkay jezdit na skluzavce a aby mohla vylézt z bazénu s míčky a její maminky nemusela moc lítat, tak jí Stázinka vodila a přišlo jí to strašně super, jak to té holčice všechno kolem popisovala a strašně se spolu ty dvě nasmály

zajic to napsala asi presne..me to prijde proste zcela normalni a bezne..a nedivam se na ne nejak \"jinak\"..proste uplne bezne a vubec se mi nenastavuje uvnitr me neco jako-vozickar rovna se neco min a divny atd..od mala jsem s nimi v kontaktu,at uz ve meste,kam jsem chodila do skolky a skoly,kde je kosumberk-uz ve skolce mi mamka vysvetlila proc jsou lide na vozicku,ja to tak nejak pobrala a vubec se nad tim nepozastavovala.chvilku jsem na ne zirala,byly mi tri roky,ze..a pak je zaradila v hlave jako zcela a naprosto beznou soucast spolecnosti jako kohokoliv jineho nevozickare a tak hotovo..ve skole jsme chodili do ustavu socialni pece pro deti a dospele,tam clovek taky hodne poznal a pochopil a pak to asi vse bere jinak..kdyz si nekde vsimnu vozickare,mrknu,zda-li nema problem s najetim na chodnik,podrzenim dveri...s usmevem se optam,zda-li mohu pomoct a jde se dal.stejne,jako treba mame s kocarkem..

Dnešní děti to berou jako naprostou samozřejmost. Neprchají, neignorují, ale pomohou.

Jsem tolerantní ke každému, kdo je tolerantní ke mně. K babě na vozíčku, která v obchodě v davu přejela asi pět lidí a ještě jim sprostě nadávala, jsem tolerantní nebyla.

nemám mnoho zkušeností.souhlasím se zajícem, divím se, co bych měla tolerovat.když můžu, pomůžu starýmu člověku stejně jako tělesně postiženýmu.s mentálníma postiženíma jako tavovýma mám potíž, jsem nesvá, nevím, jak se chovat, bojím se, jak budou reagovat, nevím, jak dlouho udrží myšlenku... kamarádka má postiženýho bratrance, u nás v baráku jeden bydlí, od taťky kamarád má třicetiletýho syna mentálně na úrovni ročního dítěte..tak s těma už to tak nějak umím, těch se tolik neostýchám.

co mám nechodící dceru tak na 100%, před tím jsem určitě byla taky, ale nevěděla jsem jaký mají problémy a s čím se musí prát.

Mám ségru na vozíku. To asi mluví za vše.Lidi dokážou být někdy hodně zlí.

Mně ani nenapadá, že bych to měla nějak TOLEROVAT, proboha. Můžu tolerovat, že se někdo reje v nose nebo mlaská u jídla.Postižení není nic k tolerování, to je prostě danost.Pokud už jsem někdy spáchala nějaký trapas, tak asi z neznalosti. Nikdy ne proto, že bych měla nějaký pochybný pocit nadřazenosti.

Jo jsem a dokonce se snažím třeba i pomoct pokud vidím,že je třeba.(třeba podržet dveře,nebo zvednout hůlku atd...)

V tomhle jsem hodně tolerantní.I díky bolu.Ale byla jsem vždy.Rozhodně nezávidím,když dostanou na něco příspěvek.Musím říct,že mě často příjemně překvapí.