Jsou dvě pivka denně závislost? - diskuze

jedno, dvě nebo deset - pokud bez nich člověk nedokáže být, je to závislost. Zdeňkův táta je alkoholik a alkohol ho zničil. já si tvrdší pití dám minimálně, někdy pozvání přijmu, někdy ne, záleží na okolnostech. nemám ráda, když jeden druhému panáka vyloženě vnucuje

zastávám názor, ať si každý dělá co chce, pokud tím neomezuje své okolí. Já sama se alkoholu nevyhýbám, ale každý den ho opravdu nemusím a nemám. Závislost je podle mě to, že si někdo musí dát něco, aby vůbec byl schopný fungovat. V okolí případy nám, bohužel. Tvrdý alkohol občas můžu, nevyhýbám se mu, v zimě slivovička \"na zahřátí\" není špatná... A když mi někdo něco nabídne? Pokud mám chuť a náladu, proč ne, když nechci odmítnu.

Jsem tolerantní k pití alkoholu. Závislost znám z rodiny a není to jen o dvou pivech. Pokud by šlo o pár piv tak je to zlatý, ale závislost jako taková je mnohem horší. Závislý je ten kdo postaví alkohol na první místo před ostatním, i když něco slíbil, měl někam přijet, s něčím pomoci, jít do práce. Není schopen odmítnout panáka a radši někde nechá trčet auto v jiné vesnici a dojde pěšky. To je závislost jakou znám já. Jak přivoní k vršku, jde vše stranou. Sama tvrdý alkohol(slivovici) nepiji i když toho máme napálený celý sklep. Pozvání na panáčka neodmítnu když jde o oslavu, svatbu, narození dítěte...ale vyberu si nějaké holčičí pití(jablíčko). V létě mám pivo často, za chvíli začíná sezóna burčáku, v zimě si s manželem dáme dobré víno, na vánoce vaječňák, někdy mám chuť na bavoráka....no to už radši stačí, ať to někoho nesejří Jinak tedy nepiji s dětma, během dne také ne to řídím, ale večer si s mužem rádi sedneme a dáme jedno ze sedmeho schodu.

Ono pokud člověk pije alkohol denně a je jedno co. Tak je to cesta k závislosti. Je to otázka jen času, kdy se člověk spustí do propasti. Moji oba rodiči alkoholici jsou. Pili už když jsme byli malý. Alkoholismus si nevypěstovali za krátkou dobu, ale řekla bych tak deset let to trvat mohlo. Myslím tím takové to, že bez něj žít nemohou a pletlo se to i do práce atd. Já osobně alkohol neodmítám. Občas si dám pivo když se zadaří a jdeme někam si sednout. A doma si dáme občas vínko s přítelem. Ale takové to denně dvě piva je plížívá cesta.... . Panáka záleží od koho a jaká je situace. Od cizího nikdy a od kamaráda záleží prostě na situaci.

Ja jako absolutně nezavislý člověk na čemkoliv námám ani právo na názor.Jsem 100procentní nepiják,nekuřák atd.Ani to kafe nemusím mít.Jsem tolerantní a každý at si pije jak chce a co chce,když mě s tím neobtěžuje tak nemám názor co je a co není závislost.Uplně ožralé ožralce nesnáším.Někdy je horší jak se někdo ožere pořádně až hnusně jednou za čas,než ty dvě pivka denně.

Vedu tu debatu s Anickou a ta rika, ze i jedno za tyden je zavislost a at ji toho usetrim. Ze jedina zdrava zavislost je na mliku a at tady neparim a at ji dam napit.

Ja nepijem pivo a ani tvrde,lebo mi je z alkoholu keď to preženiem dosť zle.Nemyslím ani,že zle od žaludka,ale hneď sa mi zvýši krvný tlak.Za to si,ale klidne dáme láhev vína k obedu a láhev večer nekdy aj dve(na dovolenke).Pijeme veľmi lahké vína,ale s ľadom čiže je to jak strik.Do toho pijeme veľa vody aby ma ráno nebolela hlava.Mala som rada šampanské tak jedna láhev cez deň,ale s tím som už tiež prestala,lebo ma páli žáha.Nepijeme každý deň.Dve piva denne nieje pre mňa závislosť,len je z toho pivné brucho

Samozřejmě, že JE to závislost. Jako cokoliv co musím dělat denně, ať už je to konzumace čokolády, cvičení, sex, prostě cokoliv, bez čeho se denně neobejdu. U chlastu jsou ty následky ovšem o dost horší, takže ano - dvě PIVKA denně jsou závislost. To slovo zdůrazňuju schválně, štve mě totiž vysoká tolerance české společnosti vůči chlastu...pivka, pivečka...už z otázky je to cítit...vždyť je to přece jen pivko, naprosto neškodné, že...Už vůbec nezmiňuju fakt, že tohle \"neškodné hobby\" někdo provozuje i v těhotenství nebo při kojení.Já si alkohol sem tam dám, teď po dlouhé abstinenci (těho+kójo) i s velkou chutí, ale denně tedy nikoliv.

pokud někdo nevydrží bez alkoholu ani den, je to bohužel závislost a nezáleží na množství nejhorší je, že právě tento člověk si to většinou neuvědomí, ani když už je skoro pozdě já si dám v hospůdce pivko, doma si občas dáme dobré víno nebo štamprličku něčeho dobrého, v restauraci klidně odmítnu.. prostě si vypiju jenom když mám chuť!

Podle mě podle definice různých zdravotnických pouček to závislost asi bude. Podle mě samotné vůbec nevím. Já třeba nejsem moc pivař, pivo si dám opravdu jen když jsem třeba venku s kočárkem a j evedro a já se chci osvěžit a to pochopitelně jen někdy. A v zimě pivo nepiju vůbec nebo výjmečně, protože není chuť.Jsem spíš na víno. Dřív před těhotenstvím jsem klidně vypila i několik skleniček denně. Teďko už jsme odvikla a ani něják necítím potřebu. Když mám ale chuť klidně si skleničku dám.Vůbec nemluvim o různých akcích s přáteli a tak. To mám jednou za čas a tam si toho alkoholu dám klidně i víc. Abych pravdu řekla, něják mi to k tomu patří. ALe nikdy nebývám opilá že bych se motala nebo nevěděla co říkám nebo dělám, to my u ženy příjde hnusné.

pokud je to nutnost je vypít tak ano, pak je to závislost. Jsem dcera otce který začínal dvěma a skončil jako těžký alkoholik a nakonec i bezdomovec, vše rozprodal (dům v Praze),prohrál a propil.Jsem teda odpůrce jakéhokoliv pravidelného pití. Piva se napiju, panáka i víno si dám taky, nevidím problém v tom pití jako takovém ale v té pravidelnosti. Pokud si někdo musí dát byť dvě piva denně a soustředí na to svůj mozek, tak to podle mě alkoholik je, když si ho nedá měsíc a pak jich dá 8, pak to nevidím tak černě a jedná se jen o chuť, žízeň atd.Omlouvám se, ale jsem fakt z postižené rodiny a tudíž dost nekompromisní.

K alkoholu mam vztah uplne normalni, aneb vseho s mirou. Nejsem ani extrem tam, ani tam. Co piji si vybiram, tvrde mi nechutna, radeji si dam kvalitni vino. Nemam problem odmitnout, kdyz mi nekdo nabizi, co nepiji anebo neni vhodna denni doba. Zavislost jsou i dve piva denne, to vam potvrdi kazdy lekar a at si tu rika kdo chce co chce - toto vim tak jiste, jako maloco jineho. Co se mi prici, tak je opila zenska nebo zena s kocarkem ci malym ditetem, ktera sedi v hospode. To je vzor matky jak z hororu a zodpovednost uz krasne zminila Ady`s.

já si netroufám říct, jestli jsou dvě tři piva denně závislost. Osobně si myslím, že ne, ale třeba můj otec by bez těch třech piv neudělal ani ránu, takže u něj i tohle možná už závislost je, přestože neholduje moc tvrdému. My s mužem si dáváme pivo běžně, já jsem po tatovi pivař a muž taktéž. Když jdeme do restaurace, bez piva se to neobejde, stejně tak v lednici vždycky nějaký ten kousek máme. Co je podle mě už fakt závislý člověk, je např. moje kamarádka, která teda nepije pivo, ale je schopná si doma jen tak sama sednout a naklopit flašku červeného. V ledničce u ní najdete i Rum, Fernet a jiný tvrdý alkohol, který si běžně jen tak k televizi dá (což je třeba pro mě absolutně \"tabu\" - u nás v lednici je jen slivovice s Černé Hory a i to je výhradně pro návštěvy). Co se týče tvrdého pití, já si dám ráda Tequilu, to je moje nejoblíbenější pití, ale jelikož to není úplně levné, dávám si to vyjímečně jen ve společnosti lidí, kteří si ji dají se mnou :) Občas se nechám pozvat i na vodku, Ferneta nebo Bechera, proč ne, alkoholika to ze mě snad nedělá Nemám ale ráda pocit opilosti, takže pokud cítím, že mi alkohol rozvazuje jazyk, podlamuje kolena a barví tváře do červena, tak dávám stopku a začínám pít nealko

Pro mě kdo musí mít každý den nějaký alkohol je závislost. Je rozdíl zajít ve vedru na jedno, ale přijít z práce a hned si jedno otevřít mi přijde jako hnus. A když doma není, tak se sebrat a jít na jedno a doma říct že jdu venčit psa je ještě horší. S tímhle pohledem jsem s alkohlikem žila, a popravdě bylo pro mě dost potupné chodit pivo kupovat s kočárem a pak vracet prázdné lahve. Dřív jsem panáka neodmítla, ale je to už hodně dávno. Co mám Ondru tak většinou nepiju, někdo mít zodpovědnost musí.