Jsem vyšťavněná - diskuze

Psychicky. Vím, že se vám to může zdát jako prkotina, ale já už z toho Míšova odmítání jídla fakt nemůžu. Děsím se každého oběda, občas už mi ujedou nervy a fakt na něj zakřičím... Sice se to přes prázdniny kapku zlepšilo, začal baštit víc druhů polévek a mimo těstoviny už pozře i knedlík, ale jinak pořád jen to své. Já už jsem z toho vymýšlení fint a přemlouvání tak utahaná, někdy i hodně mrzutá a stydím se za to, že mám někdy chutě dát mu takovou facku, že by proletěl dveřma a třeba se konečně vzpamatoval. Každý, komu tohle vykládám, tak je silný v kramflecích a myslí si,že by ho v tomhle \"převychoval\" během pár dní, ale věřte, že někteří snažílkové se už o to snažili a bez úspěchu. Takže se momentálně opravdu těším na pondělí, kdy jde Míša do školky a alespoň přes týden už u jeho obědů nebudu. Naštěstí, protože by mi taky mohlo šibnout.