Jména po rodičích - diskuze

Taky se mi to nelíbí,hlavně protože se tak nějak podráží osobnost toho malého tvorečka,prostě už jak má jméno po rodiči tak to není úplně on Brácha to tak taky má, jmenuje se po tátovi a vždycky říkáme, Tomík(to už je mu 34) a Tomáš,to je jako můj táta.Znám rodiny ,které to mají i po obou rodičích...Nakonec je to každého věc,ale já bych se pro stejná jména nerozhodla.

nepraktické... Já zase mám úchylku na počáteční písmeno. Chtěla bych, aby jména všech mých budoucích dětí začínala na stejné písmeno :-)

ja bych to taky nedavala,nehlede na to ze se mi moje jmeno nelibi

Mě se to nelíbí.Sousedi to tak mají.Dcera jméno po mamince a syn po tatínkovi.Ale zasejc lepší jak můj brácha.Ten dal jméno svému synovi jako psovi. To je větší úlet...

Já jsem ráda,že jsem si nakonec obhájila Rstíka....je to stejnej poděs jako jeho tatínek,Velkej je Rostík,malej KOstějík a všichni mají jasno

Naštěsti já nebyla ten kdo to zrušil ale naši. Františci a Janové vali ve velkem.

u nás v blízké rodině z naší strany to tak není,ale tchýně dala jména svých dětí po nich-dcera Jana,syn Petr. Jinak se jim teď neřekne než stará Jana a malá Jana,je to teda blbý,já bych nechtěla aby o mě takhle někdo mluvil. Moje teta dala své dceři jméno po sobě Věra a sestřenici se stále říká Věruška a tetě Věra. Nedávno mi řekla,že jí to mrzí,že ona byla pořád Věra - nikdy Věruška. Já bych to nedala už kvůli tomuhle oslovování. Nemluvě o rozlepování dopisů navzájem.

mě se to taky nelíbí i když v rodině to máme hned několikrát.Nejhorší je že o švagrová se ve 23letech mluví jak o staré aby se to rozlišilo

Mě osobně se to nelíbí. U nás v rodině se to občas objeví. A pak vznikají pěkný kuriozity. Strejda je Jaroslav a první syn také.Vždycky se říkalo malému Jaroušek, ale ten krapek vyrostl a je větší jak táta, ale oslovení Jaroušek už mu zůstalo.Ondrův děda a strejda je Vilém, a tam také vzniká šílený oslovení- Vilda a Vilouš.S taťkovy strany se dědilo jméno Alois, ale to on sám přerušil, i když kdo ví, třeba chtěl dát až dalšímu synovi a přišli jen dcery. Já sama zastávám názor že dítko si má nést své jméno. Jen mi je líto že jména která se mi líbí, už v rodině jsou, ale pořád jih spousta zbývá

Tak u nás je to docela sranda..Babička je Alena, děda byl Jan..strejda se jmenuje Jan a našel si ženu Alenu a jejich děti se jmenují jak jinak než Jan a Alena..Mně se to nelíbí, takže já bych svému dítěti jméno po sobě nedala..

Já jsem Anna po mamce a Cukřík zase po mě.A brácha je Josef po taťkovi.Mě to nevadí.

jsem taky z takové rodiny - já Věra, mamka Věra, babička Věra - brácha Jiří, táta Jiří Z poslední doby mám kamarádku, kde taky pojmenovali obě děti po rodičích.My s tím měli potíž jen jednou - v Turecku. Nemohli při odletu do čr pochopit, proč máme vždy 2 letenky na stejné jméno - nakonec se to ale vyřešilo Doma se dětem říkalo většinou zdrobnělinou, tak problém s tím, kdo přiběhne nebyl...

Mě se to zdá docela nepraktický a divný. Ale zase pokud je to tradice a jméno se v rodině po generace dědí..tak to je jináJá si dlouho myslela, že pokud budu mít syna, tak to bude po mým dědovi Rudolf, ale sešlo z toho, protože strejda se tak taky jmenuje a malej má moje příjmení, takže by se jmenovali úplně stejně..Navíc stejdovi jeho tehdejší přítelkyně říkala Rudíku s takovým divným přízvukem a snad v každé větě, tak mi to jméno zprotivila

Tak to mel muj tatinek. Mi to prijde, ze jsou rodice zdechli vymyslet jmena. Anebo ze chcou mit malou kopii sebe sama. Ale ja nechtela malou Elisku, ale nejekaou novou osobnost. Tak mam Marusku. I kdyz, kdybych ji mohla pojmenovat Malej Zajic, tak do toho asi jdu.

O sobě a Gabce psát nebudu,bylo to náhle rozhodnutí a dost citová zaležitost.Zatím nelituji i když už nejsme velká a malá Gabka,ale stará a mladá.Napíšu o spolužace a její rodině.Mamka Mirka-syn Mirek,tatka Jarek dcera Jarka.Tak to už je uplný chaos.Čert aby se v tom vyznal.Nakonec jsou všichni Slávci,že jo.

Nadi, už kdysi do jmen jsem psala, že manžel je David a mě se to jméno hrozně líbí, pro Štěpána jsem chtěla původně Davida, ale pak jsem si to rozmyslela, manželovi říkám Davídku a jak by to u nás pak vypadalo, že?Ale zase jsme taky svým způsobem v tomto rarita: Honza je po vlastním manželově taťkovi a Štěpán zase po tom nevlastním. Tchyně je rozvedená a znovu vdaná.

ja bych v zivote sve jmeno dceri nedala...chudinka...by si upsala ruku

to jsou nasi sousedi.maji holku a kluka a oba jsou po rodicich.a kdyz na ne vola nikdy nevim na koho vlastne.taky se mi ta dedena jmena nelibi.ze to je jako neoriginalni.chapu ale,ze si nekdo potrpi na tradice.kdyz tu byla pani ze staveb.uradu vedly jsem dlouhy rozhovor o tom.a ona,ze je jana a asi do desateho kolena jsou to jany az nekam do prapraprapra a jeji dcera je jana a doufa,ze da sve holcicce taky jmeno jana.milan ma stejne jmeno jako tchan a taky kdyz se o nich mluvi v rodine (u babicky atd)tak se poradne nevi jakej je myslenej.takze porad malej a velkej.navic oba jsou osvc a dokud meli stejne bydliste,bylo to peklo se slozenkama a postou.na jednu stranu je mi pak lito,ze prvni dite je po rodicih a ten druhy ne.jedna znama mela dva kluky a aby mu to nebylo lito,tak toho druheho pojmenovala po sobe.takze manzel a prvni syn byli jirkove a druhy syn po ni-jaroslav.pac je jaroslava.ale u vsech jmen to nejde,ze.ted jsem premyslela,kdyby to byl druhy kluk u nas,ze mu dame jmeno eduard.je to muj tatka,byl to muj deda,pradeda a prapradeda.ale neee kvuli tomu,ze jsou u nas eduardove,ale ze se mi to moc libi a hodi se to k alexandrovi.a jiste by se deda samou pychou poprdel,o tom zadna

Tak mně se líbí moje jméno a dcerka má stejné, po mojí mamce. Mojemu to bylo fuk. Ale! Kvůli tomu, že každá máme jinačí příjmení se to plést nebude. Taky nebydlíme s mojí mamkou dohromady, že. U dalšího dítka, pokud se narodí kluk, chce můj , aby měl jméno po něm, s čímž nesouhlasím, právě kvůli nejasnému adresátovi v pozdějším věku. Syn by měl stejné příjmení jako táta a toto se mi taky nelíbí a jsem důrazně proti tomu.

Tak v tomhle jsme měi s Hyňdou jasno od začátku,že se jednou naše děti nebudou jmenovat po nás,ze stejných důvodu o kterých píšeš.Ale pokud by se jednou moje vnučka jmenoval po mne,moooc by mi to potěšilo

Nechtěla jsem nikdy dát jméno po rodičích, vím jaký to je , když přijde dom pošta nikdo neví koho to je, jestli otce nebo syna, ale nějak jsme se neshodli na klučičím jménu tak jsme nakonec dali mladšímu synovi jméno po tatínkovi. To jméno se mi líbí. Starší syn má jiného otce, ale jméno po něm nemá, protože se mi nelíbilo a taky tam byl praděda, děda i synův otec František. Dokonte i tchýně mi tenkrá říkala, hlavně nedávejte František. S holčičím jménem nebyl problém, už roky se mi libí Anetka. Bívalej ani současný přítel proti tomuto jménu nic nenamítali. Jinak říkám přítelovi taťko a synovi Petříku nebo Peťo a Ondra to rozličuje tímm že řekne malej nebo velkej Peťa, když nevím, o kterým se bavíme.

Proti tomu nic nemám, teda do té doby než by se dcera měla jmenovat po mě. Chápu, že v některých rodinách je to opravdová tradice, u nás byl při výběru jmen dost boj, tatínek chtěl jméno po mě a to já zase ne.

Taky bych to nechtela. Ale znam dost lidi, co to tak delaji

no nelíbí