Jiříček, 24. 2. 2012, 3870g, 51 cm - diskuze

Dne 22.2. jsem se byla přijata do porodnice na vyvolání porodu, byla jsem 41+3 tt. Myslela jsem, že mě přijmou a hned začnou vyvolávat, ale vše bylo jinak, přijali mě na odd. rizikového těhotěnství s tím, že mi další den udělají oxytocinový zátěžový test a 24.2. dají tabletu na vyvolání. Byli jsme z toho, že tam mám ležet dva dny jen tak, já i manže ldost rozhození. Nějak jsem tam teda přečkala 1. den, Zdenda u mě byl celé odpoledne, taky mě zas vyšetřili, udělali monitor. Od půlnoci jsem nejedla, nepila a ráno mi udělali ten test, potom další vyšetření, kde mi opět potvrdili, že porodní cesty jsou stále nepřipravené, to mě vždycky děsně „povzbudilo“, to slyšet. Odpoledne Zdenda, toho už jsem musela po chvíli poslat domů, protože jsem jen bulela a zkrátka na mě dosedla strašná deprese, ještě když jsem ho viděla, jak se trápí, že mi nemůže pomoct a musí mě tam nechat, chudáček. Další vyšetření, to už jsem se bála kadého doteku tam dole, protože při každém vyšetření se na mě doktoři usmáli a se slovy „tak tomu trochu pomůžeme“ udělali hamiltonův hmat, který, když je to potřetí, počtvrté…. bolí jako blázen. Následoval další ortel, že porod. cesty opět nic, zavedli mi nějaký gel, aby porodní cesty trochu postoupily. Probrečela jsem půlku noci, bylo mi zle, měla jsem strašnou žízeň, fakt jsem i popřemýšlela, jestli za to to miminko stojí a jestli jsem s těhotenstvím neudělala obrovskou chybu. V půl deváté jsem šla opět na vyšetření, dr. jsem se totálně složila na vyšetř. křesle, rozbrečela jsem se tam jak malá holka, deprese pracovala na plné obrátky. Ale alespoň mě dr. trochu potěšila, že jsem otevřená na 2 prsty, tak se to trochu vylepšilo a že dáme tabletu. Na pokoj si pro mě přišla sestra, píchla mi glukozu, protože jsem byla už strašně vyhladovělá a hlavně vyžízněná, odvedla mě na porodní sál. Hurá, už se konečně něco děje!! Do toho tam přišel i můj muž, který byl nedočkavý a nemohl doma čekat, až ho zavolám. Tak vlastně přišel akorát. V půl desáté mi dr. zavedla tabletku, připojili mě na ? hod. na monitor a pak nás nechali se Zdendou samotné. Zatím mě žádné kontrakce netrápily, tak nám spolu bylo strašně krásně, tulili jsme se a povídali. Po dvou hodinách mě přišla dr. zkontrolovat, porodní cesty stále nastejno, dala druhou tabletu, ? hod. monitor, to už jsem kontrakce cítila po pěti minutách, bolest se stupňovala, kontrakce stále častěji, měla jsem strašnou žízeň a udělalo se mi blbě, na omdlení. Zdeněček zavolal PA, ta mi změřila tlak, 100/60, hm, tak proto. Dovolila mi vypláchnout pusu vodou, tak se mi trochu ulevilo. Zdenda mi tam byl velkou oporou, nevím, jak bych to tam sama zvládala s tou mou psychikou a únavou, byla jsem už docela vyšťavená. No, nejvíc mě dostal přednosta odd., který mě přišel vyšetřit a řekl, že porodní cesty nepostupují, bolest je jen z té tablety a abych se vrátila zpět na oddělení, že to dnes zastavíme a zkusíme to znova v neděli. Tím mě teda dostal na to pověstné dno, já se vrátila na odd., mohla jsem se najíst a napít, jíst jsem nemohla, jak jsem měla všechno sevřené, tak jen trochu kompotu a ovoce. Dostala jsem injekci na zastavení těch kontrakcí, byla jsem strašně unavená, tak jsem poslala Zdendu domů, že jako zkusím spát. Nechtěl, ale nakonec šel, že přijde zpátky, jen co se vzbudím. Bolest nepřecházela, tak ze spaní nebylo nic, najednou tlaky, rychle na velkou, to asi ten kompot, šla ze mě i krev i stolice. Zavolala jsem sestru, ta poradila sprchu, buď bolest přestane nebo se rozjede konečně porod. Tak jsem šla do sprchy, cestou přes wc, zas na velkou a do sprchy, to už mi ty tlaky přišly dost podivné, jako kdybych rodila, ale snad ne ve sprše, že jo! Z pokoje jsem zavolala sestru, a že teda jdeme za dr. na vyšetřovnu, tam jsem došla s vypětím všech sil, zdálo se mi, že ze mě něco leze, „vyskočila“ jsem na vyšetř. křeslo, PA koukla a fofr pro dr., že mám venku hlavičku, tak jsem taky koukla a ono fakt jo, Jíra koukal ze mě ven. Přišla dr., dvakrát jsem zatlačila a chlapeček byl venku, krásně, jako po másle, bez nastřižení, celé to trvalo tak 10 min. Musím říct, že na vyšetřovně neměli ani peán, ani nůžky, vůbec zde nebyli připraveni na porod, tak se čekalo s pupeční šňůrou, až přiběhne PA z patra nad náma, kde jsou porodní sály, s porodnickým balíčkem. Moc mě mrzelo, že u toho mou vinou nebyl manžel, ten přijel 10 min. poté a že jsem si nemohla chlapečka hned pochovat a přiložit, dali mi ho až po 3 hodinách, protože na vyšetřovně na to nebyli připraveni a Jíra by prochladl. Takže porod podle mých představ se fakt nekonal, po ortelu přednosty odd. se Jíra naštval a vyletěl jak rakeťák. Hlavně, že je zdravý a vše dopadlo nakonec dobře. A jak jsem jednu dobu pochybovala, tak to, že máme Jíru mě přesvědčilo, že všechny útrapy za to stály, není nic krásnějšího než držet ho v náručí a sama být v náručí mého muže.