Jen můj sen, ale fakt strašný, proto tady. - diskuze

Pěkný letní den, jdu se svými dwětmi jen něco vyřídit. Jsou o málo starší než ted. Max o ten rok a půl.Nechávám je na zahrádce před farou, at si nikam nechodí, že jsem hned zpět, hezky si hrají, trhají kytičky. Vracím knížky farářovi a on mě posílá ven přes klubovnu, kde maj ženský nějakou akci, pár jich pozdravím, a využiju nabídky možnosti koupit si od jedné za 5kč ten malý papírový košek prvních jahod. Vybírám docela dlouho nějaké víc růžové než bílé, pak děsnou dobu prohledávám peněženku , furt se mi pletou pod prsty jen dvacky nebo desetikoruny. Pak si řeknu vem to čert, i za tu dvacku to nenítak strašně drahé. Nechváám ji tam a jdu. Jsem ale na uplně druhé straně, musím to celé obcházet. Dostanu strach, vždyt za chvíli má jet vlak, proč já se tak dlouho hrabala v těch penězích, co když se mi náhodou dostanou na kolejiště. Branka na druhé straně do zahrady je zavřená, už slyším v dálce houkat vlak, přelézám plot, 2 babky v květovaných šatech s koženkovými nákupními kabelami v ruce na mě zírají, utíkám. Jsem na místě. Najednou strašné ticho. Slyším jen zrychlující se tlukot svého srdce. Děti nikde nevidím, jen o trochu dál polorozbořený zděný altánek, jdu k němu, už jsem skoro u něho. Výkřik, Danielka ke mě běží plačící s široce rozkročenýma nohama, za ní v altánku vidím chlapa, jak si ze sedu lehá s blažené odevzdaným úsměvem, ted mohu zemřít. V tuto chvíli už vím, že to je jen sen, že Danielka je u mě, že přišla před chvílí ke mě po více jak půl roce kvůli zlému snu. Ale v polospánku, se jakoby snažím ještě dosnít ten sen. Vidím se jak chlapovi rozbíjím hlavu kamenem, jak kolíbám plačící Danielku a říkám jí, že to všechno byl jen sen. NE!. Už nechci snít, chci pryč z tohoto snu. Vždyt já vůbec nevím, kde je Láďa.Tohle se mi zdálo před třemi noci, ne ted, ale od té doby se mi vždy před usnutím myšlenky na něj vrací. A co je dívné. že od této noci, Danielka každý večer pláče, že nechce spát, že bude mít zlý sen, protože \"pán ťuká venku dlouho\".