jde to přestat se bavit s matkou? aneb dnešek v zoo - diskuze

Já si něják neumím představit, že se s ní pohádám a už s ní nikdy nepromluvím. Ale dneska to dospělo tak daleko, že jestli s ní někdy promluvím bude to za sakra dlouho. Moc mě to mrzí, ale zrovna dneska si nemám co vyčítat. Občas taky něják přileju olej do ohně, ale dneska jsem v tom byla krutě nevině.Byli jsme v zoo já Martin, matka moje, Toník. Celé to bylo náročné neb nám se tam nechtělo protože tam byla dětská akce a to slibovalo nával (nakonec 13000 lidí, děs), musel se vzít velký těžký kočár neb ona jiný řídit neumí, ale s velkým se nedostane do pavilonu, kočár stejně neřídila bolel jí palec u ruky atd atd. Nic jsem neřekla zase kvůli tomu se svět nezboří. Už v autě vytáhla dva chleby mezi které byly vložené tři plátky uvařeného masa. S větou, že to je pro toníčka protože jí je jasné že rodičové nic nevzali Jedu na celý den a nevemu mu sváču? Pěkné. Jen jsem se ohradila že jídlo má a vyjmenovala jsem. Ani jsem ty úžasné masové plátky dost nechválila a to bylo taky špatně.Potom musela vystoupi a šla koupit lístky protože byl nával jako blázen a mi mezitím hledali místo na zaparkování což byl velký stres. Naskonec jsme auto zavezli do holešovic a dojeli do zoo busem. Toník měl hlad a já mu jeden ten chleba dala (začátek konfliktu budoucího).Nebudu rozepisovat všechno, ale ve vzduchu bylo napětí, já se snažila držet pusu ona asi taky, ale když už převálcovala kočárem druhou těhotnou a asi páté dítě se slovi pozor pozor já mám tady dítě v kočárku. Upozornila jsem jí na to že se chová nevhodně (jako kráva se nehodilo).Konečný konflikt byl: Ve chvíli kdy byl toník hrozně spokojeně vycachtaný v zoo bazénu pro děti (potěšilo mě že nemusel mít plavky a všude nahulaté děti) a já si říkala, že nakonec to nebude tak špatný výlet, došlo na lámání chleba a to doslovně. Matka otevřela pytlík s chlebem a jeden chyběl (byly to dva velké rozřezané na 4 kusy). Hned na mě vyjela že jsem svému dítěti sežrala chleba. Já na ní že ho snedl on v autě když jsme hledali místo na parkování. Ona nevěřila. Zbyly teda 3 chleby a já řekla že nechci at si to podělej. Martin mi dal kousnout kousla jsem si, pak mi martin dal jakoby utržený kousek protože nás oba napadlo že je to jako by mě krmil jako zvíře a já to tak jakoby schramstla oba jsme se zasmáli.Matka řekla že je jí ze mě blbě jak se pořád cpu. Nejdřív sežeru dítěti a pak ještě Martinovi. A já jsem jí ještě se smíchem řekla, že je to jen sranda. Ona se tak hnusně podívala a řekla hnusnym fakt hnusnym tonem. Je mi tě líto, fakt mi je tě líto...Mě vyhrkly slzy do očí, mrkánim jsem je zatlačila, otočila jsem se na patě, něco jsem řekla jako že jí nebudu dále způsobovat utrpení že jdu pryč. Ona ať si jdu. Tak jsem šla. Za mnou v patách martin co mě hned přemlouval at se tam prý vrátím. Já že ne, že já se vždycky vrátim tak at vidí že se taky jednou vrátit nemusim. a on ještě něco o tom at se vrátim a omluvim a vše bude v pohdoě. No já se vracet a omlouvat rozhodně nehodlala, já nic přece neprovedla. Pak jsme byli u koz což ona věděla že se tam zdržíme a mohla příjt, nepřišla. Takže asi konec.Ono to nezní tak hrozně, ale prostě ke každé věci co jsem udělala nebo řekla měla poznámku, vše kolem toníka dělám špatně. Já vystresovaná už od rána aby vše měl a neměla mě na čem nachytat (bagl jsem měla jak na týden). V autě cestou se nám ještě 2 krát poblinkal a poblil si dvě trička a v třetim si pak do toho sedl protože to bylo vsáklé do sedačky, prosila jsem jí aby vzala jedno tričko z domova pro něj a ona hned co jsem to za matku když mu nevezu náhradní oblečení. No sorry, ale 4 trička fakt běžně nevozim.No bylo toho tolik a tolik, nakonec to prohlášení hnusnym hlasem úplně zhnusenym jak jí je mě líto (tlustá hnuska co si kousne do chleba).Takže já zoo zkaženou, celou dobu jsem myslela na matku a vymyslela jsem že se jí neozvu. První krok bude muset udělat ona. měli jsme jí vézt autem domu, vykašlala jsem se na ní, musela jet mhd. A ani mě to nemrzí, jsem naštvaná, zklamaná a je mi líto že se tak chová ke svojí dceři....Kdyby to bylo poprvé, ale před ní si kousnout jídla je jako si píchnout heroin nebo já fakt nevim... A kolikrát mě jí bylo líto že nemá chlapa, kamarádky, já odešla úderem 18 roku a vmetla jsem jí to někdy ve slabé chvilce aby jí to mrzelo do tváře? Nikdy...dlouhé já vim pardon