Jak válčím - diskuze

Momentálně jsem si na chvíli sedla, uvařila meltu a snědla zákusky. Jsem doma sama se Zuzkou, která, díky Bohu, spí. Patrik je venku se sousedkou. Pračka pere, vaří se polévka z krůtích krků. A já mám na chvíli pocit, že se z toho všeho nezblázním, protože je tu po pár dnech konečně ticho. Ale možná je to tím, že mám zalehlé ucho. Předešlé dny jsem nebyla daleko od zhroucení, kdy Zuzka neustále řvala a kroutila se a já ji tak měla skoro pořád na rukách. Na bolesti bříška dávám Infacol, zkusím něco jiného. 4 dny se naše princezna nevykadila a já šílela bezmocí jak ji pomoci, protože evidentně trpěla. V noci naštěstí spala. Do toho Patrik, který se rozhodl hrát si na miminko a dává mi to občas pěkně sežrat a schválně řve taky, budí se na UM stejně často jak Zuzka na kojení. Naštěstí se Zuzka budí jen kolem 12/1 a pak 5/6 hod. Není takový ale pořád, konečně se opět vrátil k nočníku, usínání po obědě a večer je bezproblémů, k Zuzce se chová úžasně jako správný velký brácha - často ji pusuje a hladí. Možná díky tomu začal být hodnější i na ostatní děti, že ví, jak se má chovat a přestal kousat, štípat z čehož mám největší radost, protože to mě hodně trápilo. Navíc sousedka pořád funguje a bere ho dopoledne ven, což je ta největší pomoc, které se mi dostává. Manžel je od rána do večera v práci. Dnes je tomu ne jinak. Ale zas jakmile příjde domů nastupuje mu druhá šichta a stárá se o Patrika. Zuzka krásně pase koníky a občas to vypadá, že by už nejraději lezla. V úterý jdu do poradny, tak jsem zvědavá,jak nám roste bobiš.