JAK PŘIŠLO NA SVĚT MOJE MALÉ ŠTĚSTÍ - diskuze

Začalo to jednoho příjemného ovulačního večera ........a skončilo větou mojí paní doktorky ,,ten tlak se mi vůbec nelíbí!“ ..........Preklampsie se u mě bohužel potvrdila. Co to přesně znamená, jsem doteď pořádně nepochopila. Jisté je, že to má co dočinění s vysokým krevním tlakem, otoky nohou ,vysokou hladinou kyseliny močové v krvi a špatně fungující placentou. Bylo mi řečeno, že si v nemocnici můžu poležet týden a stejně tak čtyři týdny, proto mě velmi překvapila slova pana doktora ,, Napoleona“. Napoleon se mu říkalo pro jeho výšku. Tedy spíš nížku. A krátké měl bohužel i prsty. Která z nás kdy absolvovala předporodní vyšetření, ví o proč o tom mluvím. Mezitím totiž, co jsou dva prsty na správném místě, jsou díky krátkosti ty ostatní prsty narvané v zadku. Opravdu pošušňáníčko.Tak tenhle pan doktor mi během vyšetření povídá plynule: ,,výsledky jsou těsně nad normou, jste v 35. týdnu, bylo by dobré, kdyby tam miminko ještě alespoň týden zůstalo, zavádím tabletu na vyvolání porodu, do dvaceti minut dostanete kontrakce ....“U posledních slov jsem přestala pokyvovat hlavou A úsměv mi zmrzl na rtu. Tak rychle jsem to nečekala. Byla jsem v takovém šoku, že mi i chvilku tekly slzy, než jsem se vzpamatovala.Když jsem si šla pro věci na pokoj, rychle jsem do sebe kopla čaj z listu maliníku, v naději, že mi pomůže urychlit porod. Kontrakce opravdu přišly do dvaceti minut. To už jsem volala Martinovi, který s tím též vůbec nepočítal, že asi rodíme. ,,Co mam dělat, co mam dělat?“, ptá se vyděšeně,,Nespěchej, vypij si kafe, dej si snídani a pak přijeď, tak rychlé to nebude“, na to já ,, Co mam dělat, co mam dělat???“ .........Brzy dorazil, ale to už i tak slabé kontrakce pomalu slábly, až přestaly úplně. Bylo mi řečeno, že zítra budeme pokračovat, třeba i se dvěma tabletami, takže jsme Martinem počítali, že už zítra budeme rodiči. Jenomže se mi zlepšily výsledky a vypadalo to, že se tedy bude dál čekat. Dokonce mi přestali píchat heparin. Takže jsme s Martinem počítali, že ještě rodiči nebudeme. Jenomže další výsledky byly zase horší a tak bylo rozhodnuto, že s Martinem rodiči budeme. Jenomže ani po druhé tabletě se nic nerozjelo. ,, Božsky připravené, božské!“ říká Napoleon a rve mi při tom prsty do zadku. Zítra prý budeme pokračovat, Jeho radost jsem nesdílela ani já ani Martin. Spíš už jsem byla pěkně vytočená. Navíc následující dva dny by Martin nejspíš nemohl přijet. Oznámila jsem tedy Martinovi tu smutnou novinu a vypravovala jsem se k odchodu zpět na pokoj. Vzala jsem si do ruky polštář a najednou jsem ucítila ostrou bolest. Jakoby dvě píchnutí a potom ,, LUP“ a bylo to. Praskla mi voda.To bylo v 15:10. Od té chvíle začaly přicházet jedna kontrakce za druhou. Otevírala jsem se tak rychle, že mě raději rovnou odvedli na porodní sál. I tam to postupovalo rychle, takže raději volali doktora. Ten tam musel být, kvůli tomu, že to byl předčasný porod. Martinova přítomnost byla v tuhle chvíli asi nejužitečnější. Jenom vědomí, že tam je mi dodávalo sílu, když jsem myslela, že dál už to nezvládnu. Porod dál postupoval tak rychle, že setry z dětské JIP povídaly, že snad ani nestihnou nahřát inkubátor. A pak už to šlo ráz na ráz. Najednou jsem ležela na stole, najednou se ten stůl proměnil v úplně jiný stůl, najednou jsem měla nohy na koze, najednou tam bylo asi 10 lidí......Řekli mi tlačte, jako když jdete na velkou, tak jsem tlačila největší hovno v živote. Když přišla další kontrakce, tak jsem ucítila nástřih a slyším ,,ták ještě ramínka“. Nechápala jsem. To už? Než jsem vůbec stihla chápat už přede mnou vyselo za nožičky hrozně mazlavé bílé stvořeníčko. Dívala jsem se na Martina. Pořád jsem nechápala. A malá začala křičet. A já pořád nechápala. Ukázali mi ji na pár sekund. Zkusili přiložit a už ji odnášeli ošetřit, takže jsem ji moc neviděla. Ten nádherný pocit, když se na tě poprvé dívá si první užil Martin, taky se do ní hned zamiloval. Ještě mi ji přinesli na pár sekund, ale byla zabalená jako kukla. Nepřisála se, ale uklidnila se u mě. Mžourala, ale očička jsem neviděla. Pak už ji odnesli do vyhřátého pelíšku .Těšila jsem na druhý den, až uvidím očička.To bylo 17:10. Celé to trvalo přesně dvě hodiny. Takže jsem měla buď překotný porod, nebo je čaj z maliníku opravdu zázračný.Potom mě zašili a měla jsem dvě hodiny odpočívat, ale mě se ani moc nechtělo. Tak jsme se celé dvě hodiny pusinkovali a psali smsky. Martin byl hrdý táta a řikal, že je krásná.....Co tedy opravdu musím, tak pochválit kromě tatínka i porodní asistentky. Byly ohromně příjemné, přesně mi radili, co mám dělat, což mi průběh porodu usnadnilo a pořád mě chválili, když jsem to dělala dobře.Celkově jsem si to (až na tu bolest) všechno moc užila. Poznala jsem pár prýmovejch holek a dlouho jsem se tak nenasmála jako s holkama v porodnici.Ráda se k tomu v myšlenkách pořád vracím a jsem nesmírně šťasná, že jsem si tím prošla a že jsem rodila přirozenou cestou (ačkoliv jednou stačilo :) )