Jak mám reagovat? - diskuze

@Ivet to povereni koupanim bez pomoci byla take perfektni pomoc - sam si uvedomil co ditko muze udelat, jak se hejbe a tak. nejdriv z toho byl vyrizenej a bal se,ale ted po roce koupe jen a jen on a jeste si to uziva.Poprve musel byt se mnou v koupelne a presne pozorovat co a jak a druhy den musel uz sam

@janney to je prave to. Celou dobu pak, co jsem obstaravala malou - koupani atd., spal, probudil se v pul devaty, to uz spala. Zeptala jsem se, jestli chce veceri - odpovedel hmmm jako ze jo, takovym lehce provinilym (nebo ospalym?) tonem. Tak jsem mu ohrala jidlo, slysela jsem ji, jak zacala plakat, nesla jsem tam s tim, ze je tam on, a porad rev, tak si rikam, to ji neslysi nebo co? Tak jsem tam nakoukla a on ji choval a uklidnoval, nicmene rvala dal, bylo mi lito ji nechat, tak jsem si sedla k nim a pritulila se k ni u nej v naruci, uklidnila se, usnula a prendala jsem ji do postylky. Donesla mu jidlo, pak jsme koukali beze slova na televizi, sice u sebe, ale ani jedne nevedel, jestli a jak zacit, tak jsme mlceli. Bylo to divny..ja se pak otocila, protoze se mi chtelo spat, on za chvilku taky vypnul tv a lehnul si, ale nespal, tak jsem posbirala odvahu a rikam mu: Mílo (naše zkrácenina od miláčka), že už jinikdy nenecháš takhle na kraji...a on na to: Vždyť nebyla na kraji..no, co na to říct, že. Tak jsem jen dodala, že to neznamená,že se tam ve zlomku sekundy nemůže ocitnout, otočila jsem se a usnula. Teď si s malou hrajeme na dece na zemi a on spí. A já zas nevím, jestli se chovat jako normálně, nebo co..jo, a ještě jak usnul v podvečer, překonala jsem hrdost a přikryla ho Jani, máš pravdu, on nevěří, že by spadla. To já chápu, není s ní nonstop a neví, co už dokáže..ale..to snad není omluva, když mu řeknu, aby jí hlídal, a ještě to pětkrát zopakuju...