Jak jsme si šli pro naší Johanku... - diskuze

Jako u Jonáška...jsme šli zase najisto. 29.1.2019 suspektní monitor a málo plodové vody. Jonášek tenkrát saltatorní ozvy. Johanka měla ofiko termín 30.1. O.K. Stejná paní promářka, tentokrát vše posunuto do Jeseníku, kterej já teda můžu pro absolutně rodinný přítup jen doporučit. Joňďu jsem rodila den a půl. Ráno se tentokrát zavedly prostaglandiny k čípku, na který dle dr. nešlo ani dosáhnout, tuhý, 3 cm - já to jinak neumím, a po hodině (8.30) první kontrakce. Protože byli ráno všichni skeptičtí, byla jsem překvapená jako blázen a začala se pomalu cíleně uvolňovat, jak jsem si to tentokrát naplánovala. Strašně jsem si přála, aby vyvolání byl jedinej zásah. Byla jsem na pokoji, občas jsem měla monitor- jak se malé daří. Na rozdíl od úterka, kdy jsem přihlížela příliš klidnému monitoru, jsem už tentokrát párkrát zatřásla břichem a hnedle byl monitor o chlup lepší. Muž byl se mnou, třikrát si ale odskočil do města, jako lékař prostě nemocnice nemá rád, zbytek prokládal statistikou, kdo jsou voliči pana Babiše včetně procent..To už jsem byla fakt bolavá a říkám...hele, jako buď potichu, mě to nezajímá, já si představuju, že jsem v lese a už mám fakt bolesti....takže se mi dostalo odpovědi, že mě vždycky všechno zajímá a najednou (!) nic... No, od 11 kontrakce mega i na monitoru a po kontrole ve 12 zjištěno, že čípek zašel a bude se čekat na otevírání bez oxytocinu plus na mou žádost nálev. Tak muž se šel ostříhat, jasný, příchod nového člena rodiny se nesmí podcenit...víme. Na nálev už jsem fakt skoro nemohla dojít a říkám si, jestli je to normální.....No po nálevu...cca 12.40 sama na pokoji a fakt každá kontrakce už šílená. Nicméně....tak dlouho jsem si říkala, že to tak má být asi ...,až jsem ztratila všechny síly a z těch fakt posledních zavolala na mobil paní doktorku, která byla v té době v ambulanci. Já už jsem nebyla schopná ani dosáhnout na ten tísňovej bzučák. Když přišla a viděla mě, tak říkala, že dáme epidurál, já už byla fakt mimo, tlak nízkej, prostě jsem si říkala, že to snad nedám a mimojiný jí říkám, že už je pozdě, nedala jem skoro ani nohy od sebe bolestí, fakt tentokrát, jak by mi někdo mlátil sekyrou do páteře. Po vyšetření na posteli už nastal fičák. Za tu hodinu jsem se totiž otevřela z nuly na deset...takže se jelo fofrem na sál, holky, ona se mohla narodit na tom pokoji...Paní doktorka říkala, že odhadovala tak otevření na 3. Na sále jsem dostala možnost rodit v sedě, což jsem strašně chtěla, ale ukázalo se, že na to už nemám. Tak nic, rodila jsem klasicky na křesle a Johanka, poklad malej 13.14 vyplula na svět. Cca 10 minut poporodi přiběhl udýchaný muž, půl hlavy ostříhané...., volali mu ze sálu, že rodím:)...chlapíci.... Co dodat...odpoledne přijeli rodiče muže a mamka s Jonáškem. Mezitím ten můj chlapík obíhal matriku pro RL, neboť nám zařídil odchod z porodnice druhý den....., což teda nikdo nechtěl, ale už jsem neměla sílu to reorganizovat....Čiličili...domu jsem se dostala totálně bez sil a následovaly různý šarády zdravotní a v příštim životě fakt budu v porodnici klidně týden....a o tom až jindy. Po propuštění přijel brácha a Johanka se tedy jako dvoudenní mohla seznámit s celou srdcovou částí rodiny..., byla jak generátor štěstí a tím i zůstala. Ten jedinej podvečer v porodnici mi strašně chyběl táta, že jí nevymazlil a nevymazlí. Pak, sotva se jí pořádně otevřela očka, mě čekala konfrontace u každýho kojení...má tátovy oči...nebo moje a já jeho..., občas jí řeknu Matyldo..., ale jinak cítím takový štěstí po těch smutných okamžicích, co nás v uplynulých letech potkaly, že to ze mě musí i odkapávat.... A Jonášek.... je brácha světovej...milující...tak skvělýho bráchu mám snad už jen já:) Mějte krásný dny. Píšu s velkou časovou prodlevou, takže nastal posun a Johanka na svoje týdny spí. Jo. Jsem fakt šťasná máma dvou lumpáků.