I já bych manžela někdy s chutí zabila - diskuze

Pravda,převážně ho chválím,ale někdy (třeba dnes)mám taky chuť ho někam poslat.Potvoráci mají od pondělí rýmu,tím jsem je ani neposílala do školky a nechávám si je doma(což je příšerný).No a manžel měl v pátek sraz se svojí třídou po X letech(mají sraz každý rok) a hlásil že za náma přijede až v sobotu.Včera odpoledne najednou Jirka dostal teplotu.Sice nic vážného,nepřelezlo to 38°C,ale vzhledem k tomu,že už jsou skoro týden doma a vypadali už v pohodě,bylo to divný.Samozřejmě tady kde chcípl pes je nejbližší doktor až do pondělí v Brodě(asi 20km).Tak volám manželovi jestli si letos tu chlastací akci nechce odpustit a přijet už v pátek večer kdyby něco.Samozřejmě mě vysvětlil že o to přeci nemůže přijít,že Jirkovi určitě nic nebude a on dorazí domů hned po ránu.Dítko jsem nacpala Panadolem,v noci skontrolovala(byl dobrej)a ráno taky vypadal v pohodě.Najednou okolo 9 ráno přišel že mu není dobře,vylítla mu zase teplota a během 10min.z něj vypadlo,že ho bolí ucho.Tak volám manželovi kde teda je a představte si,já ho v těch půl desáty chudáka probudila.Co jsem mu do toho telefonu řekla je žalovatelný hned několika paragrafama,úplně vytočená jsem oblékla obě děti a jela do Brodu.Není nic lepšího než přijet do města co vůbec neznáte,hledat nemocnici a mít v autě 2 naštvaný a kvílející děti.Jirka kvílel že ho bolí ucho,Jituška kvílela dílem ze solidarity s ním,dílem pro to aby mě naštvala.Jsem ovšem holka šikovná,nemocnici jsem našla,pohotovost taky a ORL je naštěstí ve stejném baráku jen o 5 pater výš(a výtah jezdil).Kupodivu i zdravotnický personál byl milí a ochotný,takže Jiříkovi nakonec píchli obě uši a po necelé hodince jsme jeli zase domů.A ten mizernej chlap tady ještě není..