hysterické záchvaty - diskuze

Jo a ještě jsem vypozorovala, že se mi takhle někdy více vzteká když je hladový nebo žíznivý, ale jíst nechce.

Davča se občas taky tak zavzteká až se zapomene nadechnout a zmodrá. Není to často ale občas se to stane, mě to dělá strašně zle, když už vidím že se k tomu schyluje, úplně se roztřepu a musím kluka vzít a zatřepat s ním ať se nadechne. Normální vztekání, že si vyřvává co zrovna chce, řešíme postavením do kouta(fakt tam stojí a hudruje) a nevšímáním si ho. Jak se uklidní, a většinou pak přijde sám, tak vysvětluju že se to tak nedělá.

Holka, bojím se, že je to naprosto normální. Jen teda já bych ho už pod \"studenou sprchu\" nedala. Malej měl asi taky dvakrát takovej záchvat a tak jsem ho pod ní šoupla (rozhodně nebyla ledová, já když se sprchuji, tak si klidně pouštím studenější), ale on si to zapamatoval a teď se normálně bojí sprchy. :o( Já vždycky říkám, že zkouší, co vydržíme. A když se dostane do té fáze, že se jakoby nemůže nadechnout, naprosto jasně si vzpomínám, jak jsem to samé dělala já. Sice né často, ale přesně todle. Chtěla jsem tak upoutat pozornost a musím přiznat, že já ji teda vždycky měla dost, ale prostě mi přišlo, že ji mám v tom okamžiku málo. Myslím si, že to samé dělá ten náš prcek. Takže u nás jsme přestoupili na jinou ligu, prostě, když se začne vztekat, děláme naprostou ignoraci. Jako kdyby nebyl v místnosti. Když jsme ve stejné místnosti, tak z ní odejdu jinam. Jemu to po chvíli nedá a tak se jde podívat co dělám. Ideální je ve vedlejší místnosti začít dělat nějaký nezvyklý rámus. Ono je to časem přejde, řekla bych, že u nás se to pomalu, ale jistě vyvrbuje - zlepšuje. Vždycky pokrok je vidět v té chvíli, když mi malej brečí a v tu chvíli ke mě přijde i Mára a já nejdřív pochovám jeho a pak teprva jdeme společně za miminem.A ještě na závěr bych řekla, že naprosto a přesně platí takové to pořekadlo, co se říká o ženských a teď přesně ho vidím u toho prcka: \"on neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud toho nedosáhne\". Hodně sil a ať to brzy přejde!

já mám takový hodně vztekavý dítě..umí ječet neuvěřitelně, ale nedusí se, nezvrací..znám děti, co při menších záchvatech modraj nebo blijou..to je asi individuální. on to dělá ještě ve svých bezmála 5letech, jako, už to není, co to bejvalo, ale když je unavenej, bývá tóčo.jinak myslím, že nejlepší je na něj netlačit. když něco nechce dělat, tak nemusí. pokud se teda svět nezboří, když to nebude hned. aspoň u nás to je tak, že jak už dojde k výbuchu emocí, nejde to zastavit a dobře to nedopadne. je stokrát lepší se tomu vyvarovat. on se určitě taky necítí v takové chvíli dobře.kde má na to člověk brát trpělivost, že?

No u nás jsou takovéhle chvíle opravdu ojedinělé a vzniknou jen, když je totálně unavená...takže ji prostě jen vezmu do náručí a ona v tom příšerným řevu za x minut usne- vzlyká pak ještě třeba hodinu ze spaní...já to neřeším, protože jsem si jistá, že je jen totálně přetažená...asi ti to moc nepomohlo, co?

vis,oni jsou dost citlivy a jestli tebe ted vse rozhaze,coz je logicke,zkousi to mozna vyuzivat..a zase zkousi posouvat sve hranice dal...ja myslim,ze je to normalni obdobi a on treba jen tusi zmeny ale jeste je uplne nechape a takproste zapasi se sebou a svetem kolem...