http://www.kafe.cz/mam-problem/dopisy/jsem-na-materske-a-boj... - diskuze

Musím říct, že to je napsané skvěle, nepostavile se proti matkám a zároveň naprosto jednoduše řekla, jak to v reálu je. Pokud se ženská na MD přestane zajímat o svou práci, je vážně mimo a vrátit se do práce bude potíž. (vidím to na sobě, třeba nový Word už je mi cízí a přitom starý mám v malíčku, ale ten už se nepoužívá...atp.)Naopak, o \"Vanishy\" fakt zvládám všechno.a s přehledem, po třech dětech, třech mateřských...ten článek mě pobavil, krom věty, kdy se zmiňuje o negativech mateřství, já to považuji za přirozený průběh

Tak jo, za sebe- jsem doma včetně těhotenství, už skoro tři roky, bez tří měsíců. Za začátku byla pohodička ale čím je syn samostatnější, tím míň si připadám užitečná a ano- blbnu. Na koníčky nemám čas, protože moje koníčky byly vždycky fyzicky, časově a finančně náročné a začít třeba plést nebo něco tvořit rukama mě nikdy nebavilo. Jediné moje spojení se zbytkem světa je internet, sem tam poklábosím s kamarádkama, ale to je vše. Upřímně se těším do práce mezi lidi.

Byla jsem doma necelý rok a pak jsem nastoupila na poloviční úvazek, takže asi nedovedu posoudit, jak se cítí matka, co je \"jen\" doma.Ale chci říct, že kombinace RD a polovičního úvazku mi vyhovuje jako nic předtím! Mé zaměstnání kladně ovlivňuje můj přístup k mateřství a naopak. Mám velké štěstí, že přítel má takovou pracovní dobu, že mohu téměř každý den na 4h. do práce a po pravdě nevím-nevím, jak bych to nesla, kdyby té možnosti nebylo

Jsem doma 4 roky, určitě jsem od okolního světa trochu mimo, ale věřím že až nastoupím do práce tak rychle dostanu do hlavy informace co je zrovna in a co právě frčí. Tahle doba na mateřské je někdy náročná a má nekončící pracovní dobu, ale na druhou stranu budu pak už jen do konce života chodit do práce tak proč si to neužít. Už se s dětma dost zasměju, tak nuda není.

Tak pro mě být dva roky doma s dítětem bylo na mašli víceméně pořád. Mám syna ráda, věnuji se mu, ale potřebuji i svoji práci. Bohužel tak výnosnou práci, aby se mi vyplatilo platit si chůvu nemám, tak jsem trpěla, a dělala jen občas, kdy jsem využívala toho že syn spí, nebo hlídala mamka. Takže chápu, že pro některé matky může být tohle frustrující, zvlášť když jsou si vědomy, že jim ujede vlak. A souhlasím s větou, že dítě si v našem státě je lepší pořídit hned po škole. Ale z důvodu, že stát se rád o nezaopatřené lidi stará, a o rodiny s dětmi zvlášť, a navíc asi člověku profesně neujíždí vlak. Na druhou stranu je otázka, zda v našem státě matka s malými dětmi může vůbec nějakou díru do světa udělat...

Tak tohle je téma na sáhodlouhou diskuzi a dokonce sama za sebe můžu říct, že procházím různými stádii. Když se Kubík narodil, tak jsem si lebedila, jaká je to paráda, kolik toho stihnu, když on spinká - snad poprvé jsem měla fakt uklizenou domácnost... Když mu byly dva měsíce vrátila jsem se k učení - studenti mi chodí domů odpoledne (hlídá manžel). Neměla jsem nejmenší problém. Kubík se krásně naučil, že se mu vyplatí být tu hodinku hodnej, že pak je zase maminka celá jeho a tak jsem mohla učit i v době, kdy manžel nebyl doma. Nikdy toho nebylo moc, tak akorát - abych se já cítila využitá a přitom Kubík nestrádal. Od té doby, co se začal víc zajímat o svět..cca od pěti měsíců - vyžadoval mojí přítomnost stoprocentně (nebo i tatínkovo) - prostě chtěl někoho, kdo se mu bude věnovat. Takže i při učení jsem ho věčně měla na ruce, aby mohl sledovat, co se děje. Náročné období, se kterým skončil úklid domácnosti na profesionální úrovni :-))) Od té doby dělám jen to nejnutnější, protože to prostě nemá cenu. Mám manžela, který mě podporuje a bez problémů se o děti stará, takže můžu doma pracovat, což je děsně fajn. Přesto můžu na sebe prásknout, že na mateřský vesele \"blbnu\". Ono je to daný tím, že většinu času prostě trávím s dětma a povídám si s nima na jejich úrovni... Potřebuju, aby mi rozuměly a tak používám jednoduché věty a snadná slova. Občas dokonce sklouznu k tomu, že přejímám slova Kubíkova (a tak mě můžete klidně slyšet, jak v narvaným obchodě ohlásím spadnutou peněženku \"bác\", manželovi večer řeknu, ať jde \"papat\"). Směju se tomu, protože vím, že je to jen otázka času - děti začnou chodit do školy a moje slovní zásoba se zase zlepší :-))) Je to hodně daný tím, že tím rodičovstvím člověk žije a tak ho to samozřejmě ovlivňuje.

Ach boze.Vzdycky kdyz prectu nejaky takovy blabol tak me to rozcili.Vadi mi,ze zenska na materske= slepice.Pritom je to o tom-jaky si to udelas takovy to nas!Tim,ze nekdo chodi do prace a z prace domu tim zakonite neznamena ze zije bohaty zivot.Nebo,ze by mela byt chytrejsi.Ja jsem doma uz 14 let a rozhodne nehloupnu.Je to naopak.

Když počítám i rizikovku,kdy jsem byla doma od 8tt,tak jsem doma od března 2004,mám dvě děti-kluky,kteří jsou opravdu temperamentní a můžu říct,že je to někdy opravdu na mašli.

hmmm,, pises ze jsi na matreske teprve 3 mesice- to asi bude tim...me to tak taky neprislo...jsme uz skoro 2 roky a obcas mam pocit ze blbnu a nemuzu dal...hlavne je ubijejici ten kazdodenni stereotyp a domaci povinnosti alespon pro me.jasne zmena je fajn ale ne pokazde to vyjde.ane kazda ma stesti na hlidaci babicky . treba konkretne ja mam partnera hodne vytizeneho pracovne a je to zahul byt na vse sama, jeste mame psa a andulky- pritelovo- a kdo se stara ze?? babicky pohlidaji kdyz musim k lekari, jedna vezme na noc akdyz potrebuju to vyuzivam tak jednoudo mesice..jsme jeste ke vsemu tehotna, takze hormony hraji sve...no...vsak poznas sama az budes doma dele ze se najdou i chvile kdy toho mas po krk...myslim ze nejsem zdaleka vyjimkou...