Hlava rodiny - diskuze

Jak v čem. Radíme se spolu samozřejmě, ale o ženských záležitostech rozhoduju já. Dá se říct, že ho i usměrňuji v některých věcech.

Maruska, A my se ji bojime

My to máme nějak neformálně rozdělené, ty pravomoce.

no asi já, já většinou plánuji a vymýšlím, ale vše společně prodiskutujeme a rozhodujeme společně

asi spíš já, protože vše zařizuji a hlídám. Jen se děsím toho až jednou budu mimo jak to dopadne. Stačilo mě když jsem byla v porodce. Byl úplně mimo

O důležitých vědech rozhodujeme spolu,ty méně podstatné vyřizuju většinou já.

U nás je to sranda-často na to myslím.U nás měl Martin určité zvyky.Místo na gauči,denní režim,ovladač od televize atd.A já zas jiné.A ted jak tu není tak jsme se posunuli-já zabrala jeho místo,Gabka moje.A i když je pryč tak si myslím,že on je ta hlava rodiny.Myslím si,že by to měl byt chlap.Nemyslím ani v rozhodovaní,ani v soutěžení-ale prostě když je nejhuř,je to na něm.Je to opora.

U nás teda já. Ne že bych chtěla, ale manžel práci a běžné provozní záležitosti kolem rodiny a domácnosti nějak nepobírá. Takže já hlásím co je třeba udělat a jak to mám v plánu zařídit a udělat a zpravidla je to i schváleno :-). Mám pocit, že mu to je i tak nějak jedno...

U nás je to jak v čem. Co se týká vybavení bytu a podobných věcí, tak je to Tom, který mě akorát tak nechá vybrat barvu :)) Ale v těch věcech které jsou mu šumák jsem asi dominantnější já. Takže to na veřejnosti vypadá že já jsem ten dominantní a chudák manžel pod pantoflem, ale jakmile zavřeme za sebou dveře a je ve svém teritoriu, tak nemůžu rozhodnout nic :)))

Většinou rozhodujeme spolu, ale někdy určitá rozhodnutí necháváme jeden na druhém. Každý máme totiž cit na něco jiného.

Já si myslím,že by to mělo být půl na půl.Velmi pěkně to vystihla nadule

u nás je to tak, že vše řešíme společně.. ale hlava rodiny je Vláďa jsem ráda, že v něm mám oporu a vím, že když rozhodne sám v čemkoliv, mohu mu na 100% důvěřovat a spolehnout se, že to má do detailu promyšlené.. já zabezpečuju domácnost chodem a on finančně..

tak to ti nevim. Jako mala jsem byla ucena, ze hlava rodiny je muz a stejne si mamka delala spoustu veci po svem a kupovala nejake mensi veci tka aby o tom nevedel a pod.Ja verim spise na partnerstvi.A to,ze ma v necem rozhodujici slovo on je zalozeno spis na jinych vecech - ze je o dost starsi,ze je obcanem teto zeme a nekterym vecem tak samozrejme lip rozumi a umi lepe zaridit a pak,ze vydelava penize on. V CR bych asi byla hlava rodiny jaNe,tka rekla bych,ze si rozhodujem vetsinu veci sami - ja obsahnu vic zalezitosti a vetsinu z mych navrhu prijme...o krouzkach dcery skolce a pod jsme nakonec rozhodla ja,ale samozrejme jsem prihlidla k jeho nazorum na danou vec( napriklad,ze si nepreje aby dcera chodila do nabozenske skolky).Jsme oba dost individualisti - i varime si vetsinou kazdy zvlast na co mame chut. O spolecnych aktivitach se snadno dohodneme, pri vyberu filmu jsme se naucili stridat.Do vychovy a vzhledu obleceni a domactnosti si moc nenecham mluvit.On zas ma finalni rozhodnuti o rozdeleni penez a do ceho skrz praci investovat.Samozreejme mi to rekne,ale rozhodnuti je pak jeho A nejsme bohuzel jak u Nadi - oba jsme dost tvrdohlavi asi a tak treci plochy nekdy jsou,ale uz jsme se naucili jit s logickyma argumentama

teda,čekala jsem spíš,že hlavou rodiny budete vy holky mnohdy vidím třeba na nákupu jak chlapa ženská sekýruje,ale takovým způsobem,že není pochyb o tom,kdo doma rozhoduje.U nás doma je to tak,že hlava rodiny jsem já. ne že bych si to zvolila,ale jsem víc dominantní než on

U nás je to tak 50 na 50. Ale někdy mám navrh

My se o tuto pozici dělíme.

Každý máme své určité teritorium, ve kterém se rozhodujeme sami... on mi například nemluví do údržby domácnosti, já mu neorganizuju denní program a neomezuju sportovní aktivity. O důležitých věcech rozhodujeme společně, po vzájemné diskuzi, nikdo z nás nerozhoduje direktivně, nesoutěžíme spolu. Jen impuls k větším investicím a návrhy na dovolenou dává partner, jako v tuto chvíli jediný živitel rodiny. Realizace už je pak ale věcí vzájemné dohody. Sešli jsme se už v pokročilejším věku, oba jako hodně samostatní, tak ani jeden z nás není moc ovladatelný tím druhým