Helenice míní, rodina mění - diskuze

aneb opětně změna plánů. Sotva jsme vypsala svůj denní plán veřejně, tak telefon a prý mám dojet, že se si bábina přeje chem.záchod. Mamka že pojede s nama a potrajdáme obchody. Na to slyším. Takže jsme před devátou zafrčela pro ženskou část rodiny a i s Helčou jsme vyrazily směr Hodonín. Dopadlo to tak, že ten obch.komplex jsme prolezli křížem krážem a v tom posledním obchodě si bába konečně něco koupila. Postel. Rošt i matraci taktéž. Takže si představte scénu na parkovišti: narváno, my na vzdálenějším konci, páč zase bábina nechala doma průkaz ZTP, prší a do auta se rvou tři škatule s postelí, rošt a matrace musela na střechu. Mám kombíka, byt střešní zahrádky. Vpředu sedí bábina obložená dvěma fr. holemi,vzadu v sedačce Helča, nalepená u druhého okýnka moje mamka, nemohouc se hýbat, aby se nepraštila o zavazející část krabic z kufru. A mně coby promoklou osobu snažícíc se upevnit klouzající mostrum matrace v igelitě i provizorní dece na střeše..... Nějak se to povedlo a vymotaly jsme se z města. Po cestě jsme musela ještě bábě zastavit u čonga v jedné vesnici, chtěla zahr.trpaslíka. Nakonec musela vylézt i mamka a pomoct. Bábina se samosebou rozmyslela a nakonec zakoupila dětské židličky pro Helču a nákup sobě. Já s mamkou jsme si to vynahradily ve Bzenci, kde jsme museli udělat zbytek nákupu v místním marketu. Ani nevím, jak s emi podařilo naskládat do auta. Po cestě samosebou začlo lít, tumlovat jsem nemohla, poněvadž ona matrace se na střeše co chvíli vzpínala jak říčná kobyla a hrozila urváním z uvázání. Do toho v autě bábina pěla nahlas lidové písně, mamka vzadu cosi vykládala Helence, a já si v duchu myslela svoje. To byla cesta. U kmotřenky jsem si lupla jedno pito, kafe, oběd, nechala Helenku i sebe ostříhat a jela jsem k tatuldovi. Dítko nyní dospává co nestihla v autě a já se zehřívám doma, než v tom slejváku vyrazím na další roznášku po dědině. Víc takových dnů a zapomenu, že chci dalšího člena rodiny na starost i radost.