Hektický týden - diskuze

Jak jinak taky u nás. Pondělí - Venku bylo pěkně deštivo a větrno. Anička celá natěšená jela na lyžák, Tery musela do školky sama ale zvládla to skvěle. A já hurá na poradu do práce a odpoledne do kroužku. K mé radosti dojel autobus s malými lyžaři odpoledne později a já ho stihla tak abych Aní vítala i s Terezkou. Ondra se zdržel ve škole a došel za námi. Dotáhnout domů tři znavené děti byl docela oříšek. Doma nastal blázinec, Aničce dát vše vysušit, hned se i umyla a převlékla do pižamka, dostala večeři a šla k pohádce odpočívat. Tery s Ondrou vydrželi s jídlem na taťku. My se akorát vyměnili ve dveřích a já šla na brigádu. Návrat domů byl veselý, běhěm hodiny začalo mrznout a padat sních, silnice byli jako sklenice. Úterý - Ráno bylo krásně bílo a my museli pospíchat do školky, pro jednou šli do třídy obě a já pak na bus do práce.I když dnes odjíždeli dřív tak i to na mně bylo pozdě. Odpoledne jsem první vyzvedla Tery a mezi tím přijel autobus s lyžaři, Aní jak mně nikde neviděla začala plakat, ale brzo se uklidnila a švitořila jak celý den padala a jak jí pořád zvedali, bavilo to obě strany . Domů jsme došli za deště opět pořádně utahané. Středa - Ráno za větrného počasí bez sněhu jsme opět vyrazili do školky a Anička k autobusu. Tentokrát jsme jela do práce s kamarádem a tak jsem nemusela já tak pospíchat Po práci mně vyzvedl můj taťka a jel se mnou čekat k autobusu. Dočkalo se mu krásné radostné přivítání od Aničky, já mezi tím vyzvedla Tery a hurá domů. Doma uklízecí kolečko a já opět vyrazila po příchodu taťky na brigádu. Čtvrtek - Venku počasí na nic.Anička si ráno vzpomněa že mají mít udělanou týmovou vlajku, tak rání ještě honem tvoření. A pak už klasika odvést Aničku na bus, tentokrát jsem mávala i s Tery, holky byli zlaté jak si posílali pusinky. Pak Tery odvést do školky a já si to střihla na chirurgii. Už jsem tu sádru nedávala, sundání jsme měla až v pátek. Doktorka se moc netvářila,prý to dnes nedělají, ale přemluvila jsem ji , já ji varovala že to jinak sundám sama jinak se zblázním. Teda ale povím vám, pekelně ty ztuhlé prsty bolí, víc jak předtím zlomenina. Mně čekala práce, naštěstí dnes poklidná. Odpoledne jsem doběhla za Aní chvíli po příjezdu, ale nesla to už statečně. Pro Tery jsme šli společně, chudina byla tam poslední, to bylo radostné vítání. Zítra nás to čeká naposledy a popravdě se už těším.