Eliška - diskuze

Předem bych ráda napsala, že mám krásnou, už půlroční, dceru Elišku. Jako snad každá matka jsem v období těhotenství řešila otázku, jakou porodnici zvolit pro blížící se porod. V pozici prvorodičky pro mě toto rozhodnutí bylo velmi zásadní. Chtěla jsem pro sebe i své miminko tu nejlepší péči. Myslela jsem si, že budu automaticky rodit v Liberci. Proč uvažovat o jiné, vzdálenější porodnici? Bohužel realita byla jiná. Bezpočet mých známých a přátel mě přesvědčovalo, abych libereckou porodnici nevolila. Reference byly opravdu negativní. To ve mně samozřejmě vyvolalo obavy, a hlavně nutkání, abych zjišťovala nové a nové skutečnosti, které by mě přesvědčily o té či oné volbě.
Nakonec jsme se s manželem dohodli, že nebudeme nic komplikovat a že se zapíšu do liberecké porodnice. Vzhledem k tomu, že jsem měla komplikace a Eliška se narodila o měsíc dřív, neměla jsem dostatek času a prostoru přemýšlet nad tím, zda vše proběhne v pořádku. Dovedu si však představit, co prožívají prvorodičky, pokud jsou obklopeny stejnými pochybnostmi o místu konání porodu jako já. Uvědomuji si, že psychika je „mocná čarodějka“ a myslím si, že nejen pro rodičku, ale také pro zdravotnický personál je důležitá klidná, spolupracující rodička než ta vystrašená a zúzkostněná.
V porodnici jsem byla hospitalizována už asi týden před porodem. Ten mi byl vyvoláván o měsíc dříve. Ošetřující zdravotnický personál byl vynikající. Sestřičky byly moc ochotné, zodpovídaly mi mé dotazy, byly příjemné. Porod proběhl také bez komplikací. Setra i paní doktorka byly vynikající, radily mi, co mám dělat. Byly skvělé průvodkyně. Ještě jednu osobu, která mi utkvěla v paměti, bych chtěla zmínit. Byla to praktikantka, myslím, z vyšší odborné školy, která se mnou byla přímo u porodu. Tato slečna byla úžasná. Strávila se mnou náročné chvilky před porodem a byla mi dobrou rádkyní i po porodu. Chtěla bych jí touto cestou moc poděkovat.
Bohužel mé velké zklamání nastalo, v těch pro mě nejkrásnějších okamžicích, když už byla na světě dcera. To jsem se setkala s dětskými sestrami. Chápu, že jejich práce není lehká. Mají na starosti spoustu plačících dítek a matky s rozbouřenými hormony. Myslím si však, že i přesto by lidské jednání, podpora a ochota měly být samozřejmostí. Já jako prvorodička jsem z porodnice odcházela s tím, že jsem neuměla kojit a manipulovat s novorozencem. Nikdo ze sester se na mě ani nepodíval, jestli to dělám dobře. Nedostala jsem informace, které jsem potřebovala. Ano, uvědomuji si, že je dnes možné si vše potřebné vyhledat na internetu. Bohužel tyto informace mně osobně nestačily.
Jsem si vědoma toho, že se vždy jedná o osobní zainteresovanost setry. Nerada bych házela všechny dětské setry do jednoho pytle, ale bohužel těch vstřícných a chtějících věnovat mi čas bylo jen málo.
Byla bych ráda, kdybyste tyto řádky nevnímali jako stížnost, ale jako nějaké doporučení do dalších let. Byla bych moc ráda, kdyby porodnicko-gynekologické oddělení liberecké nemocnice nepředcházela tak špatná pověst. Díky tomu že se pohybuji v prostředí budoucích či novopečených maminek, mrzí mě, že tak často slýchávám negativní reference.
Já osobně nemůžu říct, že bych s péčí ve Vaší nemocnici spokojená nebyla. Myslím si, že většina personálu vykonává svou práci velmi dobře, bohužel dětské setry mezi ně nepatří.