Vše začalo už ve středu 23.1,šla jsem do poradny a na CTG byla jsem klidná a těšila jsem až uslyším srdíčko Eliáška? ale bylo to špatný nevim už kolik ale měl Eliášek příliš vyskoý tep a k tomu moje bolest jizvy po prvním CS takže verdikt zněl okamžitě do nemocnice:/ Což byl dost šok,Radimek ve školce jen do 12(jako vždy) takže zajistit hlídání,dobalit tašku a vzbudit Davida spal po noční,neměla jsem odvahu jet sama,je to sice jen 20km ale pořád jsem brečela že jsem se nerozloučila z Radimkem.V nemoccnici hned na monitor,ultrazvuk a hospitalizace.......V pátek ráno jsem si vyprosila propustku do soboty,bylo to tam hrozný a ještě zákaz návště
v.CTG už bylo v normě a já se jsem se cítila dobře tak mě pustily ale jen do soboty do večera... V sobotu jsem se tedy vrátila zpátky a zase monitor,tep byl v pořádku ale byly patrné pravidelné kontrakce ale já jsem nic necitila ani jsem se neotvírala/v té době bylo ještě v plánu vyvolání porodu v pondělí 28.1/ poslali mě spát a po snídani na CTG........Neděle ráno,k snídani jsem snědla jeden rohlík,bylo mi špatně...... a šla jsem na CTG,stále pravidelné kontrakce a bolest jizvy byla mnohem větší.............
Dr.mi řekl že ta děloha může prasknout a já to ani nepoznám,že by se mi ulevilo a než by mi pomohly tak by jsme oba umřeli,že by byl pro císařský řez. A nebylo o čem přemýšlet hned jsem souhlasila.....Davidovi jsme poslala jen sms nebyla jsem schopná
slova.Rychle jsem se zbalila a už byl pro mě aneszezilog,byla jsem rozhodnutá pro celkovou
narkozu.Netušila jsem že jeden blbej rohlík vše tak
zkomplikuje.Dle gynekologa čím dřív tím líp takže jsem souhlasila ze spinální anestezií.Vrhly se na mě a než jsem stihla cokoliv kapala mi infuze měla jsem cévku,flexilu i bandáže,byl to fičák! v 9:22 jsem psala sms že jdu na císaře a v 10 mě už vezly na sál,v 10:15 začaly napichovat spinál což nebylo tak hrozný jak jsme se bála,najednou mi bylo teplo od zadku dolu,potom brnění a potom už jsem o nohach nevěděla,zvláštní
pocit.Bylo mi dobře povídala jsem si z anestezilogem sledovala monitor a v 10:45 jsme slyšela nejkrásnější pláč na světě? ano konečně slyším svého Eliáška,a taky jsem ho hned viděla a ihned nadevše milovala? a pak to začlo,zvracení kašlaní,nízký tlak,nic horšího jsem v životě nazažila celých 45minut trvalo než mě zašily,bylo to hrozný a jsem ráda že mám odrozeno!Nejhorší byl ten pocit že se nemůžu hýbat:( ale pokaždé když mi donesly Eliáška mi bylo líp a lí
p.Vstala jsme až druhý den dopoledne,nekutečná bolesta a motanice,vůbec jsem nespala,nešlo to. Dnes 19.2 už mám 3týdení miminko,břicho skoro nebolí,plně kojím a jsem neskutečně šťastná za ty svoje 3 chlapy?