Tak já mám také dvojčata. Kluky, 3 roky a 5 měsíců. Do roka to byl očistec, fakt děs běs. Od půl roka do roka celkem to šlo, od roka do roka a půl než se naučili chodit pořádně to byl masakr. Od 1,5 roku to bylo náročné také, ale jinak. Jinak já pořád říkám a vždy říkat budu, že je lepší mít dvojčata než děti brzy po sobě. ALE !!!! Dvojčata tu mamku tak vycvičí, že se prostě naučí koukat jak chameleon, musí mít přehled o každém dítěti, ať jsou u sebe nebo na opačném konci. S dvojčaty je vše v poklusu, člověk je pořád splavený, pořád chybí jedna ruka, když kluci začali chodit bez kočáru tak jsem nosila batoh, byla jsem pořád jak nosič. Asi to píšu hodně na přeskáčku, ale vy si to srovnáte :-)Do obchodu jezdíme tak, že kluci se naučili být oba v košíku, hodní, drželi to co jsem nakupovala. Pak pěšky domů. V každé ruce jednu tašku, které se drželi. Musela jsem se naučit ignorovat pohledy lidí, když se kluci snažili předvádět vztekání a vynucovali si něco. Naštěstí brzy na to přišli, že bude po mém.A když je maminka na dvojčata sama, což jsem opravdu hodně byla, tak jsou aktivity dost omezené. Nezvladla bych s dvojčaty plavání, když jsem chtěla vzít motorky, musela jsem vymyslet jak to ukočírovat, teď máme cykloodrážedla a bez pomoci druhých to prostě nedáme. Ano, kluci docela poslechnou, přeci jen jsou větší, ale pořád je to maso. Oba melou na přeskáčku, chtějí, abych se jim věnovala samozřejmě ve stejnou chvíli, když je něco bolí nebo chtějí prostě pomazlit, chtějí oba, nebo když jeden vidí druhého tak chce také. Nejsem žádné tintítko, dříve jsem klidně chovala oba najednou, sedla jsem si s nimi na zem, když byli malinkatí leželi na posteli já nad nimi a mazlila je takhle, neudrželi hlavičku a nedokázala jsem je oba si vzít do náruče. Vzpomínám na porodnici ... maminky měli miminka v posteli, já nemohla, byly dva ... při návštěv doktorky dlouho trvalo než jsem to zvládla sama. Veliké zlepšení nastalo, když jsme byli bez kočá
ru.To se pak dalo toho hodně zvládnout. Mě se také dvojčata strašně líbila a chtěla jsem je, nevěřila jsem, že je budu mít .. no a pak mi mudra řekla, že jsou tam dvě ... a nejhorší je, že hodně lidi dvojčata srovnávají .. a to je veliká chyba. Každý je tu sám za sebe a každý je jiný ... nenáviděla jsem věty typu a tenhle to umí a jak to, že ten ne? Říkám, že dvě děti teď pořád mám na mysli dvojčata dvojvaječná) se náhodou vyskytla na stejném místě. Nebudu tady rozepisovat finanční stránku dvojčat. To není předmětem tohoto příspěvku. Ale i přesto, že jsem z dvojčat byla šokována, tak je miluji a nedala bych je nikomu ani za nic. Nejkrásnější e, když mě oba obejmou a řeknou mi, maminko miluju tě, pohladí mě a dají pusu, přitisknou se ke mě ...