dotaz na šestinedělí - diskuze

První dva dny přijela mamka, byl to víkend. Byla to spíše taková psychická pomoc, než fyzická. Manžel byl doma následující týden, pomáhal se vším, kromě vaření, to on nevaří. Ale jinak o mě pečoval krásně. Vstával s námi i v noci i když nemusel, dělá to dodnes. Uklízení jsem nijak neřešila, akorád jsem zapla pračku, a hodila něco rychlého do hrnce. Fyzicky jsem se dávala do kupy fakt celé šestineděli, trvalo mi to dost dlouho, než jsem se cítila sama dobře.

Se všema 3 jsem byla sama a bylo to tak lepší. Vytvořila jsem si svůj režim. A že jsem ještě v poledne byla v pyžamu jsem neřešila.

Barunce je dneska 17 dní a zatím v pohodě, což jsem ani nečekala. Prvních 6 dní byl s náma doma manžel, a nedělala jsem nic, jen se statrala o sebe a dítě, kdyby nebyl doma, tak jsem se snad ani nenajedla a nenapila (ale u mě to nebylo dítětem, který by řvalo, ale hůř snáším bolest a šití, který se mi doma začalo trochu rozpadat bolelo jak sviň, každý den o něco lepší.. ale po 6 dnech manžel musel odjet na dva dny pryč a tak jsme byli prostě sami, pak 2x přijela máma se ségrou, vzali malou ven a uklidily. Ale ted už jedu jako předtím, uklizeno, vypráno, vyžehleno, malá obstaraná... jen co mi teda zatím nějak nejde je auto, nějak zatím nejsem schopná, tudíž ani nákuy, protože od nás jen autem, takže nakupuje manžel. Ale naše Barča je strašně hodná, neřve když nemá proč, v noci spí... ale mám představu, jak to vypadá, kdyř je dítě uřvaný a matka šílená, to jsme si prožily v porodnici, když jsem bojovala s kojením a byla z tho na nervy. Ale jak se u mě zastavila laktace, tak obrat o 100%, já se uklidnila a Barunka je zlato. až si i říkám, že to asi brzo skončí, že to není možný

myslím, že celej první týden byl se mnou doma chlap. Držel řvoucí mimino, zatímco já se sprchovala. Vyklidil kočárkárnu (což mohl udělat celých 9měsíců předtím, případně když jsem byla v porodnici, že ano), chodil na pajtl na kukuřici, na fotbalový tréninky, nafoukl kola od kočárku. Určitě uvařil nějaký jídlo, nakupovat jsme myslím chodili spolu. S domácností mi nijak nepomáhal, ale my moc neuklízíme, tak ani nebylo proč a s čím My hlavně přijímali gratulantyPamatuju si, jak strašně mi pomohlo, že tam byl se mnou, že si to mimino občas k sobě vzal, přebalil ho..já si nedovedla představit, jak bych se bez zvládla osprchovat od nechuťáren Mimino furt řvalo, spalo jen v noci (díky bohu za to!), já bojovala s kojením (s bolestí), s jizvou, s hormonama...Pamatuju si, jak jednoho dne třetího týdne jsem najednou zjistila, že už jsem v pohodě, že zvládám, že jsem stabilizovaná, pak už to bylo úplně dobrý. Ale musela jsem si hodně zvykat na ten novej život, kdy člověk má jedinej program za den nákup u alberta nebo návštěvu laktační poradkyně - já skoro až do konce chodila do práce a nebyla jsem vůbec zvylá, nemít mít tak málo programu.

U Vitka: 1. tyden mel manzel dovcu( super), pak jsem byla doma sama, pak nejak prijela tchyne ( to bylo blbe, protoze s kocarem jsem musela s nimi a jeste to nejak skripalo). Varit jsem varila, uklid jen normalni. Mela jsem dny, kdy jsem se prevlekala z pyzama tesne nez prisel T z prace, protoze mi bylo blbe, byt cely den v pyzamu. Vita hodne rval a nespal.U Klarky: to uz bylo lepsi (zadny den v pyzamu), min bulela, ale taky nespala a nespi dosud. A meli jsme to stejne, 1. tyden mel dovcu manzel, pak jsem byla jen s detma a pak dojela tchyne, ale tentokrat to byla fakt pomoc. Brala deti ven a ja mohla spat! To bylo bozi!

jeste ti dopisu jeden poznatek. V Egypte jsme probirali porod a sestinedeli se svagrovou a manzelkou od bratrance. U nich po porodu prepousti z nemocnice v ten samy den. A strasne se obe divily,ze mi neprisla \"pomahat\" cela pereput (sestry, sestrenky, matka,teticky), ze u nich v sestinedeli zeny akorat tak koji. Ze mimoto ti preorganizuji byt, dovlecou kopu serepeticek a lapacu prachu a furt chodi nejake navstevy,kvuli kterym matka musi byt i v posteli v satku, to uz je vedlejsi. Ahmed furt vsem tvrdil,ze ja \"chudak nemam rodinu\", tak jsem musela vse delat sama. Tak jsem jim musela vysvetlit,ze i kdybych mela 15 sester,tak me nikdo neprijde otrevovat. Ja bych z toho akorat tak zcvokla

1.ctrnact dnu byl doma muz, ja byla rada ze odsaju mleko a prebalim dvojcata,navic po cisari zadnej med,ale pak nastal uz rezim..minimalne nakrmit deti,2x denne jit se psem,poklidit a do vecera prezit..to ,ze 1.pul rok bylo navareno ruzne od chlebu se salamem,pres parky az po normlani jidla nikoho netlacilo...a normalni stary rezim nemame ani ted po skoro 6 letech...toho se doziju,az deti vypadnou z domu

jedu u obou deti sama a sem rada a zajelo se to vicemene hned.. jediny co sem omezila bylo peceni..

Nikdo mi nepomáhal, naplno jsem vařila, vytírala a prala a k tomu jsem se zžívala s miminkem.Asi první dva dny byla u nás moje máma, ale prohlásila, že jsem dostatečně výkonná, že se jí stýská po tátovi a odfrčela.Byla jsem unavená strašně a moc jsem potřebovala, aby mi někdo pomohl, ale nikdo nebyl po ruce. Každej mě pochválil, že já všechno zvládnu, protože jsem přece extra pracovitá.Do stabilna se to snad nevrátilo doteď.

Jé moje první šestinedělí bylo hrozné. Jak píše Gábi - extra úspěch byl se převléct z pyžama a vyčistit si zuby :DDD Tom pomáhal hodně, byl skvělej. Zařizoval věci na úřadech (vyzvednutí rodného listu a takové ty věci okolo), nakupoval, dokonce i vařil. Srovnalo se to asi po dvou týdnech, to už jsem si byla jistější. Úplně jsem nesnášela návštěvy tchýně, která jezdila každý víkend poňuchat miminko, ale místo aby pomohla (třeba ho vzala ven do kočárku), tak se ještě nechala obskakovat. To bylo hodně za trest. U druhého dítěte bylo šestinedělí v pohodě. Začala jsem fungovat okamžitě :))