Doktoři - diskuze

Zase jsem měla s Aničkou několik návštěv u lékařů. Ve středu jsem byla u doc. Maříka, který hlídá Aničce tělíčko. Je to skvělý ortoped. Rengenovali Aničce nožičky, byla tak hodná. Jen na výsledek čekám poštou, tak snad bude dobrý výsledek. Bylo tam dost lidí. Zarazila mě skupina lidí v čekárně. Byla to skupinka romské rodiny. Táta, který zjevně trpěl nějakou formou poruchy růstu. Něco jiného, než má Anička. Měl asi 120 cm. a jeho páteř a hrudník, byl prostě větší hrudník. Měl ženu, která byla zdravá. Držela kočárek a kolem běhaly další tři děti. Všechny děti měly na sobě krunýře, měly to samé postižení po tátovi. Špatně chodily, celkově se špatně pohybovaly. Měla jsem smíšené pocity. Nevím, jestli bych dobrovolně přiváděla dál a dál na svět děti s postižením, kdybych vědela, že to prostě po rodičích dostanou, tu poruchu. Chápu, když se to stane nečekaně jako mě, tak s tím bojuju a vím, že když budu chtít třetí, projdu si vyšetřením. Je to neuvěřitelně vyčerpávající mít dítě s nějakou poruchou. Ale oni asi nad tím takto neuvažují. Ve čtvrtek jsme s Aničkou byly na vyšetření sluchu, zda není deformace v kústkách v uchu. Tak Anička slyší jako rys. V pátek jsme byly na cvičení, velká kontrola. Anička byla moc šikovná. Je tam sice nějaké to opoždění, ale jde kupředu. Ukazovala mi i doktorka, jak s ní cvičit na míči. Je to sranda s takovým broučkem cvičit na balonku. Už se ale těším, že nám to cvičení jednou skončí.Díky maminkám, které na mě myslely.